Místostarosta Bohumína a bývalý tiskový mluvčí fotbalového Baníku Igor Bruzl přiznává, že novou sportovní halu bere jako své druhé dítě. V rozhovoru pro Deník říká:

BOHUMÍN – Bohumín otevřel novou sportovní halu za padesát milionů, která rozlohou svých sportovišť nemá u nás obdoby. Sloužit má hlavně veřejnosti, ale třeba už v sobotu (16.30 hodin) ji "pokřtí" v utkání házenkářské Interligy duel DHC Sokol Poruba se Slavií Praha.  Zápas úvodního kola mezinárodní soutěže bude prvním utkáním nejvyšší soutěže v sálovém kolektivním sportu, které se na území dvaadvacetitisícového města odehraje. "Jsme hrozně rádi, že jsme dokázali najít společnou řeč s generálním manažerem porubského klubu Liborem Adámkem. Asi i jemu se ta hala prostě líbila, stejně jako se zamlouvá nám," prohlásil s úsměvem Igor Bruzl, místostarosta města, který vede zdejší florbalový klub a zároveň je zapojen i do dění ve fotbalovém FK Bohumín.

Kde se zrodila myšlenka postavit ve vašem městě tak velkou halu?

Někdy od roku 2007 jsme měli v šuplíku projekt víceúčelové haly se skleněným skeletem, která byla architektonicky skvostná, ale bohužel s nástupem ekonomické krize se měnily i možnosti města a hlavně sportovních subjektů. Cena by se šplhala k osmdesáti milionům a provozně by naše kluby asi těžko mohly platit třeba tisícovku za hodinu. Před dvěma lety jsme se rozhodli jít cestou nového projektu, ekonomicky a provozně rozumnějšího. Výsledek je teď na světě. Na jednom místě máte hřiště pro sálové sporty, kde ale mohou vzniknout čtyři badmintonové kurty, vedle je stejně velké fotbalové hřiště s umělou trávou, dál je k dispozici betonový tenisový kurt a sál, kde se dá hrát badminton nebo třeba cvičit zumba. Šlo o nápad projektantů? Kdepak! My totiž původně zvažovali, že postavíme víc nafukovaček a budeme dál snít o naší pevné hale. Vydali jsme se však po okolí a sbírali poznatky. Byli jsme na kurtech v Orlové i v Havířově, v halách v Přerově, v Čeladné, na VUT v Brně nebo ve florbalové hale v Ostravě­-Muglinově, a všude nás od nafukovaček zrazovali. Pak jsme přijeli do Tenis centra v Opavě, jež provozuje pan Ciminga, a tam nás trknul nápad postavit u nás megasportoviště pro více odvětví. Architekt Jaroslav Kunetek vytvořil studii, kterou poté ostravský Atelier 38 dopracoval v povedený projekt, a společnost Ridera vše s ohromnou precizností realizovala. Stavba stála padesát miliónů, ale hlavní devízou by měla být i nízká provozní náročnost a tím i poměrně slušná cena za pronájem sportovišť.

Sáhli jste si na finance z Evropské unie?

V minulém období podporovala EU jen projekty hal u škol. Bohužel v našem sportovně-­rekreačním areálu Bospor školu nemáme, a už nikoho nezajímalo, že do haly pak hodláme děti vozit autobusem stejně jako na sousední bazén, zimní stadion nebo na adventure golf. Tak jsme si halu postavili za své a vyvěsili v ní ceduli, že byla realizována z prostředků Bohumíňáků bez spoluúčasti EU... Rázem tak máme v Bohumíně komplexní areál, který vám mohou jiná města závidět. Bohumíňáci mají sport a volnočasové aktivity moc rádi, navíc k nám přijíždí stále více lidí z okolí i z Polska, kteří pak u bohumínských podnikatelů utrácejí své finance. Do sportu investujeme hodně, ale snažíme se zachovat zdravý rozum. Platilo to i o hale. To sportoviště je jednoduché, účelné, ale přitom snad útulné a moderní. Žádné dveře z masivu nebo ochozy pro tisíce diváků nebo VIP hostů, zato kvalitní povrchy, dostatek šaten a všechno maximálně funkční.

Takže je jen otázkou času, kdy v Bohumíně nějaký sport prorazí natolik, že nejvyšší soutěž u vás nebude třeba jenom na návštěvě jako teď ženská házená?

Nechci předbíhat. I když na území Bohumína podniká řada velkých firem, sport nejvíc podporuje město. Pokud bude nějaký oddíl tak dobře pracovat s dětmi, že si z mladých Bohumíňáků vychová kvalitu, konkurenceschopnou elitě v zemi, tak se na podporu města může spolehnout. Rozhodně ale nepůjdeme cestou neúměrného financování našich klubů, které by si hráče draze kupovaly jinde a vyšších soutěží dosahovaly se "žoldáky". Prvně musí klub ukázat, jak pracuje s mládeží, a když dětí přibývá a lepší se i výsledky, tak jsme také my připraveni pomoci. Za příklad z praxe bych mohl uvést místní fotbalisty.

V Bohumíně se hrála kdysi druhá liga, teď ale klub přežívá v krajském přeboru. Dají se čekat zase lepší časy bohumínského fotbalu?

To asi prezident FK Lukáš Fluxa musí odpovědět sám, ale klub prošel obrovskou obměnou celé své filozofie. Zbavil se drahých hráčů áčka za zenitem výkonnosti a sází na mládí, hlavně pak na děti. Vsadil na kvalitní trenéry mládeže a rázem markantně v Bohumíně stoupl zájem o fotbal u školáků. Město nezůstalo pozadu – za čtyři milióny jsme z nepoužívané zarostlé škváry vybudovali parádní tréninkové hřiště, o areál se pečlivě stará naše společnost Bospor a skoro o milion se pak zvedly za poslední dva roky i dotace města na podporu fotbalu. Klub je zdravý, týmy mládeže postupují ve svých soutěžích a je otázkou času, kdy si FK vychová kvalitu pro mužské áčko. Tohle je ta cesta!

K fotbalu máte blízko, tři roky jste byl i mluvčím Baníku. Vzpomenete si ještě na to období?

Na to nejde zapomenout, Baník je prostě Baník, srdeční záležitost. Měl jsem na starosti vystupování klubu na veřejnosti a práci s fanoušky, a když vidím, jak to v této oblasti Baníku teď "jde", tak je mi z toho smutno. Je ale pravda, že lidé se mě na Baník ptají pořád, i když už čtyři roky dělám něco jiného. Dělám si z toho legraci a říkám, že mám Baník už holt vytetovaný na čele.

Druhou vaší sportovní láskou je florbal. Očekáváte, že stavba sportovní haly bude znamenat i pro vyznavače tohoto sportu v Bohumíně nový impulz?

Hodně na to sázíme. Spolu s Ondrou Veselým vedeme klub už od roku 1998. Samozřejmě bylo znát, že jsme trénovali v malých halách, utíkaly nám kluby, které měly lepší podmínky. Když si na to vlastně vzpomenu, tak absence hřiště pro sálové sporty byla zárodkem toho, že jsem se pustil do politiky. Chtěl jsem klubu pomoci. A vidíte, trvalo to šestnáct let, než jsme se dočkali. To asi není moc dobrá vizitka, že? (směje se) Ale vážně. Doteď jsme se mohli vymlouvat, že florbal v Bohumíně stagnuje, protože nemá halu. Teď už končí legrace, je na nás, abychom ukázali, že něco umíme!

Kdysi Bohumín proslavili vzpěrači, cyklisté, gymnastky. Kdo vlastně sportovně vládne městu teď?

Vzpěrači jsou pořád výborní, ale bohužel tenhle sport hodně ztratil na popularitě. Cyklisté sázejí spíš na masovost, místo gymnastek teď Bohumín sbírá světové vavříny v tanečním sportu díky souboru Radost & Impuls. Českou jedničkou jsou kulečníkáři, šikovnou mládež mají judisté, atleti i plavci, ale na výraznější výsledky mezi dospělými čekáme. Mám velkou radost, že se u nás chytila dívčí házená, kéž by to trenérům a holkám vydrželo i dál. Celkově je ale pro nás daleko podstatnější, že organizovaně v klubech sportuje skoro dvacet procent obyvatel města. To je číslo, které nás těší.