close google translator menu
Dnes je Úterý 12.12., svátek má Simona.
Dnes má svátek Simona. Gratulujeme :)

Osobnosti narozené dnes:


  • Alessandra Acciai (*1965) - Italská herečka
  • Honza Hlaváček (*1961) - Zpěvák, bavič a šiřitel brněnského hantecu
  • Renzo Zorzi (*1946) - Italský automobilový závodník
  • Hana Brejchová (*1946) - Česká herečka
  • Ray Allen (*1943) - Britský automobilový závodník
  • Dionne Warwick (*1940) - Americká zpěvačka
  • John James Osborne (*1929, +24.12.1994) - Anglický dramatik
  • Frank Sinatra (*1915, +14.5.1998) - Americký zpěvák a herec
  • Vasilij Grossman (*1905, +14.9.1964) - Ruský spisovatel
  • Jiří Mahen (*1882, +22.5.1939) - Český spisovatel
  • Jan Šrámek (*1870, +22.4.1956) - Český římskokatolický kněz a politik
  • Alfred Werner (*1866, +15.11.1919) - Německý chemik
  • Gustav Flaubert (*1821, +8.5.1880) - Francouzský spisovatel
  • Johann Bauhin (*1541, +26.10.1613) - Švýcarský botanik a lékař
Změnit velikost textu: A- |  A |  A+

Historie Bohumína

Již od svého založení měl Bohumín významnou strategickou polohu. Tento význam si město udrželo do dnešních časů. Ve 12. století ležel Bohumín na křižovatce obchodních cest. Jedna (solná) vedla z Moravy do Krakowa a druhá (jantarová) z Uher přes Těšín a dále k Baltu. Rovněž tudy procházela cesta z Prahy do Krakowa. Osada tedy vznikla na frekventovaném místě, které bylo vhodné pro přechod přes řeku. O tom svědčí i stavba mostu v 15. století - ten byl však nespočetněkrát strhnut při rozvodnění Odry. Stoupajícím cestovním ruchem přibývalo osadníků, takže osada nesoucí jméno Bogun byla v době krále Přemysla Otakara II. již velkou vesnicí. Držení vesnice bylo finančně (vybírání mýtného od pocestných) a strategicky (poloha na hranicích) výhodné.

První písemná zmínka pochází z formulářové sbírky královny Kunhuty. Originál pravděpodobně nikdy nebyl, protože se nejspíš jednalo o stylistické cvičení. Zeměpisné poměry v textu jsou popsány velmi reálně, a proto můžeme ztotožnit Bohumín s tehdejším Bogunem. Datace chybí. Většinou se uvádí rok 1256 a 1262. Jisté však je, že trvale osídlená osada zde byla již mnohem dříve. Na základě jména můžeme soudit, že šlo o slovanské sídlo.

Roku 1292 se připomíná farní kostel panny Marie, který byl pod patronátem kláštera orlovského. Tehdy Bohumín náležel Ratibořsku. Tato listina je zároveň nejstarším dokladem německého názvu pro Bohumín - Oderberg, z toho lze usuzovat, že Bohumín byl kolonizován německými osadníky. V roce 1620 byl na místě dřevěného kostela vystavěn zděný kostel v gotickém slohu. Po požáru v r. 1850 byl přestavěn do dnešní podoby.

První známý šlechtický rod, který vlastnil Bohumínsko, byl prastarý rod Baruthů (Barult). Za nepříliš dlouhou dobu přechází Bohumínsko do držby rodu Rašiců. Podle listiny z roku 1373 je Bohumín již poddanským městečkem pod pravomocí panské vrchnosti. Zmínka je zde i o hradě. Bohumínské panství se stalo r. 1407 předmětem sporu mezi ratibořským vévodou Janem a těšínskými vévody. Oba dva si nárokovali vlastnictví Bohumínska. Smlouva z r. 1407 rozhoduje ve prospěch Jana Ratibořského. Počátkem 15. století přešlo panství z rukou zemských vévodů do vlastnictví různých šlechtických rodů. V letech 1409 až 1423 drželi panství páni z Tvorkova. Poté byl majetek prodán Janu Bělíkovi z Kornic a jeho potomkům. Kornicové vlastnili panství delší dobu a jejich majetek se nacházel i ve vévodství opolském. Během této doby se majetek rodu Korniců rozšířil o Zabelkow, Odru, Lhotu a Pudlov. Roku 1451 se stává majitelem Bohumínska (Bohunyna) Jan Tovačovský z Cimburku, který je prodává r. 1473 Janovi z Vrbna. V roce 1482 přechází panství do rukou Jana Buřeje z Klvova, který však záhy umírá roku 1485.

Další spory o panství na konci 15. a začátkem 16. století se řeší opět ve prospěch ratibořských knížat. Poslední z nich - Valentin - prodává r. 1521 Bohumínsko Janu Opolskému. Ten je o dva roky později prodává Jiřímu (markraběti braniborskému) z Hohenzollern. Roku 1528 přijal markrabí luterskou víru a stal se nadšencem pro reformační hnutí (později dostal přídomek Pobožný). Svou nesmlouvavou politikou vůči starousedlé šlechtě se stal jednou z neoblíbených postav ve Slezsku. Bohumín se de facto stal klíčem k nástupu braniborské vlády v Horním Slezsku. Situace se změnila po nástupu Habsburků, kteří r. 1533 zrušili dědičnou smlouvu na Bohumínsko. Jiří se tak stal pouze zástavním pánem. Po jeho smrti se vlády nad državami Hohenzollernů ujal poručník nezletilého Jiřího Bedřicha Albrecht. Za jeho regenství se výrazně zvětšil majetek rodu a silně vzrostla germanizace. Roku 1557 se ujal svých statků Jiří Bedřich, který je znám především jako mecenáš renesančního umění, horlivý protestant a stoupenec germanizačního procesu.

Roku 1603 Jiří Bedřich umírá jako bezdětný a majetek se ocitá v rukou Joachima Fridricha, braniborského kurfiřta. Ten v roce 1606 předává majetek svému druhorozenému synovi Janu Jiřímu, který byl od roku 1592 štrasburským biskupem. Smlouvu o změně v držení Krnovska, Bytomska a Bohumínska odmítl však císař Rudolf II. potvrdit. Majetko-právní spor trval až do třicetileté války. Jan Jiří byl zbaven majetku r. 1622 a Bohumínsko připadlo bankéři a důlnímu podnikateli z Vídně Lazarovi Henckelovi von Donnersmark. Po jeho smrti majetek přebírá již dědičně jeho syn, který se roku 1636 stává svobodným říšským pánem. V roce 1661 je povýšen mezi české hraběcí stavy a svůj majetek rozděluje mezi své syny. Bohumínsko připadlo Eliášovi a jeho syn Eliáš Ondřej se roku 1691 přestěhoval do Oderbergu. Umírá roku 1700 v Bohumíně. Jeho syn Jan Arnošt zemřel roku 1743 bezdětný a dědictví se ujímá Erdman Jindřich Vilém, jehož syn prodává rakouskou část bohumínského panství Karlu, knížeti Lichnovskému. Brzy nato umírá a s ním i oderberská mužská linie rodu Henckel-Donnersmarkt, za jejichž držitelství bylo roku 1697 bohumínské panství povýšeno císařem Leopoldem na status minor, tedy na nižší stavovské panství. Nesmíme zapomínat, že od roku 1742 bylo Bohumínsko rozděleno na rakouské a pruské.

Rakouská část byla na počátku 19. století v držení rodu Gusnarů. Ti panství posléze prodávají hraběti Rudnickému a jeho manželka prodává část panství pro stavbu severní dráhy. Roku 1886 kupuje panství hrabě Larisch-Mönnich a tento rod zůstává jeho držitelem až do roku 1945. Okolní obce, především Šunychl a Pudlov, zaznamenaly díky stavbě železnice a železáren obrovský boom a význam dnes již Starého Bohumína začal upadat.

Pudlov a Šunychl byly až do roku 1848 jako poddanské vsi při bohumínském panství. V roce 1850 byl Pudlov spojen s Vrbicí, která měla postavení osady. Vrbice se již roku 1892 stala samostatnou obcí. V roce 1906 došlo ke sloučení Pudlova s Bohumínem a v r. 1924 byl zrušen název obce Šunychl a nahrazen názvem Nový Bohumín. Zároveň byla tato obec povýšena na město. Obec Bohumín byla rozdělena na dvě obce: Bohumín a Pudlov. Roku 1949 byl spojen Bohumín s Novým Bohumínem, Pudlovem, Skřečoní, Vrbicí a Záblatím v jednu obec pod názvem Bohumín. Roku 1952 se oddělila Vrbice a v r. 1954 byl Bohumín rozdělen na 5 městských částí: Bohumín I. - město (později Starý Bohumín), Boh. II. - Nový B., Boh. III. - Pudlov, Boh. IV. - Skřečoň, Boh. V. - Záblatí. V roce 1956 přijalo město Bohumín název Starý Bohumín. Roku 1960 se tyto části opět osamostatnily jako správní obce. Od roku 1973 po spojení s Novým Bohumínem byl zaveden znovu název Bohumín.

V letech 1850 až 1948 byl Bohumín sídlem okresního soudu a v letech 1855 až 1868 i okresního úřadu. V letech 1910-1948 přináležel do politického okresu Fryštát a od r. 1949 do r. 1957 do správního okresu Ostrava, pak Ostrava - venkov a od roku 1960 je Bohumín součástí okresu Karviná. Za nacistické okupace byl součástí okresu Teschen.

 

Dokumenty:

 


  Vytisknout Vytisknout
  Zpět Zpět
  Nahoru Nahoru

Publikováno / aktualizováno: 20.12.2014
Počet zhlédnutí: 25 802

 
Naposledy aktualizované
Vygenerováno za 0.60 sekund