"Jít do politiky? Tak to rozhodně ne. Nechci strávit zbytek svého života neplodným handrkováním," říká náš nejslavnější mořeplavec, rodák z Bohumína, Richard Konkolski

Náš nejslavnější mořeplavec Richard Konkolski, rodák z Bohumína, který třikrát obeplul zeměkouli na své jednoposádkové plachetnici Niké, se přestěhoval zpátky domů. Od roku 1982 žil v americkém New Portu, teď už nějaký čas v Dolní Lutyni na Karvinsku.

• Richarde, už zase pobýváte ve své rodné vlasti. Kdy a proč jste se definitivně vrátil?

Novým občanským zákoníkem nám bylo v lednu 2014 vráceno občanství a rozhodli jsme se vrátit domů. Samozřejmě nejdůležitější bylo rozhodnutí našeho syna Ríši, poněvadž bez něho bychom se nevraceli. Jedním z důvodů bylo i rozhodnutí, že budu i nadále psát a publikovat své další knihy. Mám jich v plánu ještě pěknou řadu a na dálku by to bylo obtížné. I tak jsem musel zřídit Knihy Konkolski s. r. o., aby mohly vycházet podle mých představ. Vrátili jsem se v srpnu roku 2014, koupili jsme dům a ještě koncem téhož roku jsme započali jeho rozsáhlou rekonstrukci. Moje manželka Mirka se připojila v dubnu 2015 a syn Ríša pak koncem loňského roku, po prodeji našeho domu v New Portu.

• Kde nyní žijete, pokud to není tajné?

Bydlíme v Dolní Lutyni, Na Zbytkách.

• Proč jste si vybral právě tuto lokalitu?

Dům nám vybrali přátelí. Místo bylo náhodné, i když se mi uzavřel tak nějak kruh osudu. Mí předkové pocházejí z Konkolné, malé osady na břehu Olše, a odtud pochází mé jméno. Měl jsem tam předky od počátku 16. století, když tam začala fungovat matrika. Další generace se pak usídlily v blízkém okolí. Má praprababička byla porodní babkou v Dolní Lutyni, kde se narodil i můj otec. Osudově jsem se vrátil "na místo činu".

• Dlouhá léta jste žil na břehu oceánu. Nestýská se vám, jako světově proslulému mořeplavci, po vodě?

Nejde o stesk. Život, to je kompromis. Mohli jsme zůstat v New Portu a koukat na Atlantik a užívat si moře a čistý vzduch. Mám však bohaté životní zkušenosti, ohromné množství fotografií, filmů a informací a je mi líto si toto vše nechat jen pro sebe. Od mé první námořní plavby jsem se dělil o své zážitky a prožitá dobrodružství s přáteli a fanoušky. Svědomí mi nedá jen tak složit ruce do klína a vše to, co jsem získal, jen tak hodit do koše zapomenutí. Místo oceánských vln se kolem mě vlní kukuřice nebo obilí, ale má mysl i dům jsou stále naplněny dobrodružstvím, o které se hodlám podělit s ostatními. Zpracovat rukopis a dát ho do tiskárny je rovněž výzva plná uspokojení, když se podaří a ostatním se dílo líbí.

• A jak si zvykáte na každodenní atmosféru života v České republice, je asi odlišná od té, kterou jste zažil v USA?

Doma jsme spokojeni. Všude je krajíc o dvou kůrkách a život je kompromis. Bereme vše, jak to jde a nenaříkáme. Máme dost práce a máme z ní radost. V podstatě jsme rádi, že jsme z dosahu atmosféry současných amerických voleb, i když současné volby u nás nám moc radosti také nepřinášejí. Nemyslím si, že jakákoliv koalice čtyř nebo pěti stran může přinést naší společnosti cokoliv dobrého kromě handrkování.

• Pokud vím, máte v plánu napsat další knihy. O čem konkrétně budou?

V současné době píši seriál jedenácti knih, které obšírněji popisují mou první osamělou plavbu kolem světa. Později jsem udělal několik dalších plaveb a další dvě plavby kolem světa. Mám dostatečné množství témat, abych mohl psát tak dlouho, pokud to jen vydržím.

• Součástí letošního Mezinárodní festivalu outdoorových filmů, který začal v Ostravě, a vy patříte mezi jeho čestné hosty, je zvláštní projekt, na kterém se podílíte. Mohl byste ho přiblížit našim čtenářům?

Můj přítel potápěč Karel Pryczek přišel s nápadem, abychom společně připravili výstavu s názvem Za poznáním nad a pod hladinou moří a oceánů. To se mi zalíbilo a okamžitě jsme se vrhli do práce. Pochopitelně, já se vrhl do tématu "nad hladinou" a on zase "pod hladinou". Dali jsme dohromady značné množství pěkných fotografií a také suvenýrů z mých cest nebo preparátů podvodních živočichů a informací ze života potápěčů a jejich světových rekordů. Jsme přesvědčení, že se výstava bude každému líbit. Uskuteční se v Komorní Lhotce a máme podporu širokého okolí. Zahájena bude 28. října ve 13 hodin v Kulturním domě v Komorní Lhotce. Další den je přístupná veřejnosti od 10 do 14 hodin a 30. října od 10 do 16 hodin. Součástí je i autogramiáda, prodej knih a přednášky. Počítáme, že výstavu zopakujeme na dalších místech.

• Jste známá a populární osobnost. Neláká vás třeba vstoupit do politiky jako poslanec či senátor?

Rozhodně ne. Nechci strávit zbytek svého života neplodným handrkováním. U nás je neúměrné množství politických stran a každá má svou ideologii. Místo aby jejich představitelé měli v první řadě na mysli prospěch naší země a jejích obyvatel, tak bojují jen o své zájmy. Zdá se mi, že ohromné množství našich politických představitelů ještě ani nepochopilo základy demokracie a zásady slušného chování, nemluvě o etice. Většinou každý tahá jen za svůj konec provazu.

• A co váš syn, žije s vámi v České republice?

Syn je s námi. Bez něho bychom se nevrátili. Je "komputerák" a žije svým vlastním životem. Nemá rodinu, takže návrat byl i pro něho docela jednoduchý. Trochu zápasí s českou gramatikou, za to ale ovládá angličtinu a počítače.

• Co vaše slavná loď Niké, která byla, tuším uschována v nějakém skladišti? Je ještě na světě? Máte o ní zprávy?

Niké je v depozitáři Národního technického muzea v Praze. Možná někdy, až budou mít finance, tak ji dají do původního stavu a vystaví jako exponát lodní dopravy.

• Jak vypadají vaše dny v České republice? Můžete nám alespoň jeden stručně popsat?

Po přestěhování jsem všechny poprosil, ať mi dají rok klidu. Také jsem přerušil psaní knih. Místo toho jsem brzy zrána oblékal montérky a odkládal je pozdě večer. Na větší práce jsem měl řemeslníky, ale dlažby, podlahy, sádrokarton, bourací práce a celou řadu řemesel od podlah po počítačový network jsem dělal sám. Když přijela manželka Mirka, tak na řadu přišla i zahrada. Od loňského podzimu jsme vysadil přes stovku větších stromů, abychom si užili ještě jejich stín na zahradě. Dodělal jsem kamenné obložení vchodového schodiště a dodělávám terasu. Pak se pomalu vrátím do normálního života. Již jsem odevzdal do tiskárny další rukopis a uspořádal řadu besed. To bude asi základ mé každodenní činnosti. K tomu nějaká ta práce pro radost na zahradě a cestování po krásách naší vlasti. Na kulturu samozřejmě také nemohu zapomenout. Na televizi moc nekoukám, kromě zpráv. Nemohu snést "mrvení" českého jazyka. Odněkud se vzali lídři, lídryně a ohromné množství podobných nesmyslných slov, která mi trhají uši. Kdybych měl moc, tak bych vyhodil vedoucí pracovníky všech sdělovacích prostředků, kteří tuto hrůzu připouštějí.

• Vím, že sportujete, čím ještě si udržujete dobrou fyzickou kondici i po sedmdesátce?

Prozatím je to jen všeobecná fyzická práce, ze které mám radost a potěšení. Doufám, že se brzy dostanu více do přírody a třeba také na lyže. Letos jsem byl týden na plachetnici v Chorvatsku. Byla to však rekreační plavba.

• Máte ještě nějaký nesplněný sen?

Cítím se při síle a klidně bych vystartoval na další závod. Musel bych k tomu však mít technické podmínky k zajištění úspěchu. Je to však finančně daleko více náročnější, než kdykoliv v minulosti. Je mnoho míst na světě, která bych rád zhlédl. Budu však velmi rád, když stihnu napsat knihy, které ještě plánuji napsat. Mám optimistického ducha, jsem však realista.

• Kdo nebo co vám udělalo v poslední době největší radost?

Rozhodně to nebyla nízká účast ve volbách. Občané zapomínají na své občanské povinnosti. Lidé kolem nás jsou však k nám milí a velmi vstřícní. Před několika dny jsem byl na zahájení Festivalu outdoorových filmů v Ostravě. Setkal jsem se tam s osmdesátiletým horským vůdcem Pavolom Rajtarom. Měl jsem radost, že je zdráv a plný životní energie a že přes svůj vysoký věk stále lítá po horách. Největší radost mi dělá to, když mohu udělat radost jiným a pak vidím jejich usměvavou tvář nebo radostný záblesk v očích. *

---

Richard Konkolski, Rodák z Bohumína se narodil v roce 1943, s jachtingem začal v šestnácti letech, ve čtyřiadvaceti letech se poprvé podíval na moře a o tři roky později se vydal na svůj první námořní závod, ve kterém doplul jako vítěz. Poprvé obeplul zeměkouli na plachetnici Niké, kterou si sám postavil ve sklepě paneláku. Přes třicet let žil v New Portu. Nyní bydlí s manželkou a synem v Dolní Lutyni.

Foto: RICHARD KONKOLSKI (na snímku vlevo) s Karlem Pryczkem, s nímž chystá zajímavou výstavu.
Foto: archiv R. Konkolského