Historické okénko

Meziválečné Hlučínsko díky sousedství s Německem a relativně snadno schůdnému terénu představovalo ideální oblast pro podloudnou přepravu různého materiálu. Navíc řada místních obyvatel běžně docházela za prací do Německa, takže měla možnost příležitostně pronést přes hranici drobné zboží. Pro jeho přepravu se vytvářely různé úkryty pod oděvem. Často šlo o margarín či zapalovače, na něž byly v ČSR uvaleny daně, dále pak o různé spotřební zboží. Vzhledem k napjatým národnostním a politickým poměrům v regionu nebylo výjimkou ani pašování protistátních letáků a knih.

Mimo příležitostných pašeráků a politických agitátorů však na Hlučínsku v prvních meziválečných letech působily i dobře organizované a ozbrojené pašerácké bandy, často tvořené ostřílenými veterány první světové války. Proti nim stála finanční stráž, bezpečnostní sbor pověřený ochranou hranic. Ta však byla téměř do poloviny 20. let vybavena zastaralými jednorannými rakouskými puškami, s nimiž se nemohla větším skupinám pašeráků úspěšně postavit. Stávalo se, že pašeráci odzbrojili a zajali hlídku fififi nanční stráže, v Šilheřovicích se dokonce pokusili přepadnout strážnici s cílem zmocnit se zde uloženého zabaveného zboží. Nešlo o nijak výjimečný případ, ostatně v lednu 1922 skupina ozbrojenců z Německa za bílého dne přepadla budovu soudu v Bohumíně, aby osvobodila své zatčené kumpány.

Činnost ozbrojených tlup byla umožněna nestabilní situací v Horním Slezsku, kde probíhaly komplikované územní spory mezi Německem a Polskem. Po jejich skončení se situace od roku 1923 výrazně zklidnila.

O autorovi: Ondřej Kolář, Historik a kurátor sbírek Slezského zemského muzea