ČR - Zjišťovali jsme, jak vlastně agentury vytvářejí volební modely, tedy průzkumy, které ukazují, kolik lidí by stranám v konkrétní době dalo svůj hlas. Opakuje se to měsíc co měsíc. Nejrůznější agentury zveřejňují preference politických stran, což mezi jejich příznivci či odpůrci leckdy vyvolává velký nával emocí. Málokdo ale tuší, jak vlastně finální graf s několika sloupci vzniká a o jak složitý proces jde.

Kdyby se měřily volební preference 17. listopadu na Národní třídě, výsledek by předsedu vlády jistě vyděsil. A naopak – kdyby se výzkumníci dotazovali na sídlišti v Bohumíně, mohla by pravicová opozice hodit nohy na stůl a čekat na definitivní konec v příštích volbách. Oba přístupy by ovšem byly nesmyslné. Výzkumníci musí zjišťovat postoje lidí tak, aby výběr dotazovaných co nejlépe odpovídal celkové populaci. Zeptat se na názor všech lidí v zemi není v silách agentur, musí se proto snažit oslovit co nejvěrnější vzorek národa. Zjednodušeně jde o to, aby třeba zastoupení vysokoškoláků co nejvíce odpovídalo tomu, kolik jich žije a může volit v Česku.

Pokud se agenturám podaří tenhle poměr trefit, stačí se jim v průzkumu oslovit třeba tisícovku lidí. "Ten počet není až tak zásadní, hlavní je, aby odrážel rozdělení společnosti. Pokud máte v průzkumu tisíc lidí a řeknete si, že jejich počet zvýšíte na dva tisíce, případná chyba průzkumu se nijak zásadně nesníží. Zato reprezentativnost je zásadní," říká pro Deník N sociolog Jaroslav Horníček z agentury Median.

Častým argumentem proti průzkumům je lidové "nikdo se mě neptal, takže je to divné", ve skutečnosti to však neplatí. Mimochodem – právě u agentury Median máte celkem vysokou šanci, že se vás dřív nebo později na politické preference zeptá. Je to kvůli tomu, jak své dotazování koncipuje. Horníček vysvětluje, že agentura má síť vyškolených tazatelů, kteří se ptají lidí náhodně. Pro představu – každý tazatel dlouhodobě pokrývá nějakou oblast, neptá se ale pokaždé na stejných místech. "Není to tak, že si sedne do Mekáče a čeká na to, až tam budou chodit lidé. Potkával by tam stále stejný vzorek a to by byl špatný výběr," říká Horníček. "Tazatelé, kteří obstarávají sběr dat face-to-face, dostávají každých 14 dní aktualizovaný seznam náhodně vybraných oblastí, ve kterých se mají dotazovat," popisuje sociolog s tím, že může jít o několik ulic nebo malou obec. "V nich mají potom za úkol nasbírat daný počet lidí z konkrétních sociodemografických skupin. Například podle věku, pohlaví nebo vzdělání," dodává.

POLOŽIT SPRÁVNĚ OTÁZKU

Pokud už výzkumníci najdou správné respondenty, musí jim také správně položit otázky. Ty by neměly být návodné a nahrávat jakékoli z možných odpovědí. Odstrašujícím příkladem nevhodně položených otázek je starší "výzkum" agentury SANEP na téma uprchlíků. Výzkumníci tehdy spojovali své dotazy s nesouvisejícími tématy. "Evropská unie zakázala ČR název ‚pomazánkové máslo‘ i ‚tuzemský rum‘. Je podle vašeho názoru správné, aby EU určovala, kolik která země má vzít uprchlíků?" ptal se tehdy SANEP.

"Důležité je, aby otázka byla objektivní. Musí v ní být jen to, co se chcete dozvědět, a nesmíte do ní vkládat věci, které by mohly výsledky ovlivnit. Když se vás zeptám, jak se jmenujete, je to v pořádku. Když se vás zeptám na totéž a do závorky přidám, že Jarda je blbé jméno, možná budu mít málo Jardů," popisuje Horníček. Tazatelé Medianu mají podle Horníčka otázky připravené předem. Odpadá tak možná kreativita tazatelů nebo to, že můžou třeba i neúmyslně ovlivňovat odpovědi. "Tazatel otázky čte. My to pak zpětně kontrolujeme na nahrávkách. Není to tak, že by si otázky vymýšlel nebo do nich vnášel něco osobitého, musí být vždycky stejné," říká sociolog.

"Tazatelé jsou navíc spojeni s naším centrálním systémem, kam zadávají data. Nad námi jako agenturou stojí sdružení SIMAR, které k nám nejméně jednou za rok přijde a nahrávky i údaje kontroluje. Je to tedy taková dvojí kontrola," dodává Horníček. Výzkumné zprávy různých agentur zpravidla uvádějí otázky, které lidé dostávají. V případě Horníčkova výzkumu se tazatelé ptají na to, jestli se daný člověk vůbec bude voleb účastnit, a až následně zjišťují jeho preference. Nemusí přitom uvést jen jednu konkrétní stranu nebo hnutí. Představte si, že stojíte proti výzkumníkovi Medianu, kterému už jste řekli, že půjdete volit. Zeptá se vás, které straně byste dali svůj hlas. "První otázka je otevřená (respondent má sám říct stranu, kterou by volil, pozn. red.) a je tam riziko, že si respondent na politickou stranu nevzpomene. Takže se doptáváme na konkrétní strany," popisuje Horníček. "Zohledňuje se, když člověk jmenuje více stran. Pokud nám někdo třeba řekne, že by mohl volit tři různé strany, v modelu všechny zohledníme se stejnou pravděpodobností," popisuje výzkumník.

MLADÍ NECHTĚJÍ MLUVIT SE STARŠÍMI TAZATELI

Tímto způsobem se data sbírají celý měsíc. Mohlo by se zdát, že jejich vyhodnocení bude velmi složité, v praxi to ale pro výzkumníky znamená jeden den práce. Data z terénu se shromáždí na papírech nebo na tabletech a z nich se vytváří finální model. "Odpovědi se u nás ale ještě dovažují. Představte si to tak: My víme, jaké je třeba zastoupení dosaženého vzdělání v zemi. A při náhodném sběru se může stát, že tento faktor úplně přesně netrefíte," říká Horníček. To by ale bylo špatně – ve vzorku by tak byla některá skupina obyvatel nadhodnocena či naopak. Model by tím pádem vyšel nepřesně.

Například se staršími tazateli se mladí lidé někdy nechtějí příliš bavit. To musí výzkum brát v potaz a dotazovat se potom ještě speciálně mladých, aby jejich zastoupení odpovídalo populaci. "Výzkum redukuje riziko vychýlení face-to-face sběrů dat k usedlejším a zastižitelnějším respondentům, a to pomocí několika opatření: a) část respondentů nezastižitelných osobním sběrem je dotázána online (cca 20 % vzorku), b) vážením v datech zajišťujeme reprezentativitu v aspektech, v nichž se podle naší analýzy mohou odchylovat osobní sběry dat od populace," uvádí například výzkumná zpráva k poslednímu volebnímu modelu. Když tedy agentura sesbíraná data "dováží", vytvoří samotný volební model.

Výsledky jednotlivých agentur se někdy liší, zejména v případě některých stran. Obecně ale platí, že výzkumníci shodně popisují trendy, jak se preference vyvíjí. V tomto ohledu může být užitečné sledovat projekt Mandáty.cz, který sleduje klouzavé průměry volebních modelů od čtyř agentur – kromě popisovaného Medianu jde také o STEM, CVVM a Kantar CZ. Poměrně zajímavé je, že v porovnání s volbami v roce 2017 se preference žádné strany výrazně neposunuly. Snad s výjimkou SPD, která v posledních měsících postupně klesá. "Výsledek ukážou volby. Modely jsou indikátor toho, kde se jednotlivé strany zhruba drží, s čím mají počítat a jaká je nálada ve společnosti," uzavírá Horníček.

Co je volební model? Má co nejpřesněji předpovědět výsledek voleb. Do výzkumu jsou zahrnuty jen lidé, kteří by k volbám šli a ví, koho by volili. Data procházejí úpravami, které berou v potaz třeba aktuální politický vývoj či vliv dalších událostí, s nimiž agentury podle svých zkušeností pracují.