S hercem a zpěvákem Patrikem Děrgelem (31) jsme se sešli na jeho milované Kampě a bavili jsme se o letním cestování.

- Užíváte si letošní léto?

Mám se krásně. Natáčíme Ordinaci a zkoušíme představení Idiot v divadle. Knihu Idiot jsem i přečetl, okouzlilo mě její staré vydání v kůži. Jen mi nedošlo, že je psaná archaickým jazykem ve filozofickém textu, který mě ničil. Byla to lahůdka.

- Je výhoda působit na několika scénách?

Doma jsem v Národním divadle. Ale každé divadlo, kde působíte, vám ukáže, čeho si vážit na tom druhém. Je zdravé nakouknout do jiných kolektivů nebo pracovat v jiném prostoru. Švanďák je ale srdcovka, kde mám účet na baru a všichni jsme jako rodina.

- S manželkou hrajete pár i v Ordinaci v růžové zahradě. Jak se vám spolu hraje?

Skvěle. Jsme rádi, že spolu můžeme být. Jinak je to tak, že ráno odejdu a vidíme se až večer, z čehož je mi smutno. Díky Ordinaci máme šanci společně trávit pracovní čas.

- Kde plánujete strávit prázdniny?

V České republice, jako letos spousta dalších. S manželkou hodně pracujeme, protože se práce přesunula kvůli karanténě na prázdniny. Proběhne snad setkání rodiny i s částí ze Slovenska. Pak nás čeká klasické chalupaření.

- Bydlíte v Praze, ale moc rádi jste také na chalupě. Čím si vás venkov získal?

V Praze jsem jedenáct let, miluju Kampu. Je to silné a magické místo, kde je klid i v největším ruchu. Působí na mě jako vesnice v centru, což mě okouzlilo. Tady jsem prožíval tu nejbohémštější část života. Jezdit na chalupu je pro mě jako jezdit na Kampu. Je to návrat, vytržení z denní rutiny, Prahy a shonu.

- Podle čeho jste chalupu vybírali?

Je po Markétině dědečkovi. Práce kolem domu nikdy nekončí, což dobře vím. Do šesti jsem bydlel v paneláku v Bohumíně, pak jsme se přestěhovali k dědečkovi, takže jsem odmala uměl plít, orat, sekat apod.

- Prý umíte pracovat i se dřevem.

Dřív jsem s ním pracoval hodně a rád, ale teď jsem z jemné truhlářské práce přešel na těžkou lesní záležitost s motorovou pilou. Starám se o stromy a les, takže není čas dělat stoličky. Ale baví mě to stejně.

- Přemýšleli jste o tom, že byste se na venkov přestěhovali natrvalo?

Ano, ale je to prakticky neproveditelná věc. Sen, který se nedá skloubit s prací, školkou a kroužky. To by se člověk stal taxikářem.

- Vašemu synovi Vavřincovi jsou tři roky. Nepřipadáte si jako mladí rodiče?

Vůbec, klidně bych začal dřív. Dalšímu dítěti se nebráníme, sourozenec synovi prospěje.

- Kdo přišel se jméném Vavřinec?

Kolega z divadla mi vyprávěl, jak velká zábava je vybírat jméno podle abecedy. Tak jsme to s Markétou zkusili a u V jsme se zasekli u Vavřince, koukli se na sebe a bylo jasno. Za tři minuty bylo po hře.

- Cestuje syn s vámi?

Ano, byl s námi třeba na loňské dovolené, která skončila katastrofálně. Vybuchlo nám auto uprostřed pustiny ve Španělsku, kde jsme zůstali ve 40 stupních na dálnici. Měla to být naše svatební cesta! Takže jsme čas v Madridu trávili voláním do pojišťovny a pak se snažili dostat domů. Dovolenou jsme si pak užili sjížděním Jizery. Od té doby si pořizujeme jenom vůz Suzuki, který mě nikdy nenechal ve štychu.

- Máte s Markétou čas jít někdy na rande?

Záleží na práci. Minulý rok jsme se opravdu neviděli, a tak jsme vymysleli, že jednou za měsíc máme společný víkend pro sebe, kdy se snažíme jet na výlet nebo jít do kina. Užili jsme si i společné období v karanténě. Zvykl jsem si na to tak, že bych s rodinou nejradši trávil čas pořád.

- Vloni jste se vzali. Probíhala žádost o ruku romanticky?

Jako organizátor jsem byl v permanentním stresu. Bylo docela těžké si to užít, když jsem se klepal jako nikdy v životě. Připravil jsem pro Markétu jako překvapení cestu do Paříže a představoval si, že tam budeme sami. Ovšem u Eiffelovky je o půl jedné ráno dva a půl tisíce lidí, což mi nikdo neřekl. Nešlo dělat tak intimní věc před spoustou lidí. Nakonec jsem poklekl v hotelovém pokoji. A když jsem se vyslovil, už to bylo skvělý.

- Poradíte našim čtenářkám, kam vyrazit na letní výlet po Česku?

Doporučuji Český ráj, Svatého Jana pod Skalou anebo Beskydy, kde jsem byl s kamarádem na pánské jízdě. Nejdřív jsme zalezli do studia nahrávat písničku a pak jeli do lesa přespat v autě. Bylo to úžasný.

- Vzpomínáte, jaká byla vaše nejdobrodružnější výprava autem?

Se svým prvním autem jsem projel celý Balkán. Měl jsem řidičák asi měsíc a projel Srbsko, Chorvatsko, Černou Horu, Bosnu a Hercegovinu. Zpětně to hodnotím jako šílenost. Kdyby mi syn řekl, že tohle jede, tak bych se musel hodně kousat do jazyku, abych mu něco neřekl. Byl to strašný punk, ale zážitek skvělý.