Někdo sbírá známky, jiný hornické artefakty nebo třeba lidové hudební nástroje… a někdo stará auta. Posledně zmiňovanému koníčku propadl před lety i Pavel Šostok z Dolní Lutyně, který má dnes na své zahradě zaparkovaných několik vojenských tatrovek a také stará hasičská auta.

"Auta mě vždycky bavila a jako asi každý malý kluk jsem chtěl mít nějaké své auto, což ale za komunistů moc nešlo, leda tak náklaďák na stavbu," vzpomíná šestapadesátiletý profesionální hasič. Jak říká, lásku k motorům a hasičské profesi zdědil po předcích. "Děda byl hasič, táta byl hasič a i já jsem hasič," říká člen profesionálního sboru v Orlové a dobrovolného v Dolní Lutyni.

OD HASIČSKÝCH AUT K VOJENSKÝM

Možnost začít si plnit své sny se mu naskytla po roce 1989, kdy s bratrem plánovali postavit si traktor. Materiál jim nabízeli dobrovolní hasičů ze Starého Bohumína.

"Kamarádi mi nabídli vojenskou Tatru 805 z roku 1957, ovšem to mi přišla škoda rozebírat a předělávat na traktor, a tak jsem to auto koupil a mám ho dodnes. Je to takový můj miláček," říká sběratel. Pak přišla Tatra V3S, a pak menší vojenská auta ruských značek GAZ a UAZ.

"Ta jsem koupil proto, že jezdit po srazech veteránů s nákladním autem bylo náročné a drahé. To se mnou ještě jezdívala manželka. Později ji vystřídala jedna z dcer. I když už je dospělá, jezdí se mnou dodnes," říká Pavel Šostok, který je už přes 20 let členem veterán Klubu vojenských historických vozidel 4X4 Havířov.

Asi není třeba zdůrazňovat, že takovýto koníček leze do peněz. Vedle údržby samotných aut a paliva do nich, momentálně trápí majitele motorových veteránů snahy některých poslanců prosadit do novely silničního zákona změny, které by stará auta poslala na klasické technické prohlídky. To znamená každoroční testace v mateřském klubu na historickou původnost.

Schválení návrhu poslanců za hnutí ANO by prakticky znemožnilo jízdu veteránů po silnici. Vedle již zmiňované stařičké Tatry 805, která má obecně vžitou přezdívku "Kačena", má sběratel ve své zahradní velkogaráži, pro kterou musel přikoupit pozemek, také jeden unikát – ruský ZIL 157, požární cisternu, kterou koupil před lety od "dobráků" z Pražma, vesnice pod Beskydami.

Asi není třeba říkat, že když není v práci, tráví Pavel všechen volný čas mezi svými miláčky v garáži a dílně. "Mám tolerantní ženu, je s tím smířená. Aspoň vždycky ví, kde mě najde. Oceňuje, že nechodím do hospody. Říká, že kdybych ještě holdoval alkoholu, tak se sbalí a opustí mě," říká s úsměvem.