Ankety "Bohumínský Amos 2002" se zúčastnilo celkem 108 žáků. Ze 60 prací zvítězil text Petry Knýblové, žákyně 5. třídy ze základní školy na ul. Bezručově v Záblatí. Titul Amose získala Hana Kasanová.


Báječný prosinec s naší paní učitelkou.

Protože nás učí už druhý rok báječná paní učitelka Kasanová, tak i poslední měsíc loňského roku ve škole byl báječný. Zažíváme s celou třídou spoustu příhod a legrace. Tak třeba 1. týden v prosinci 2001 jela naše třída na výlet do Planetária v Ostravě. Dobrodružství začalo už na cestě tam. Sešli jsme se ráno v 7.00 hodin na nádraží, dojeli vlakem do Ostravy, potom tramvají směrem k Planetáriu. Paní učitelka říkala, že už tam jednou dříve byla - jenže z druhé strany autem. Tak jsme šli a šli a šli a planetárium nikde. Najednou se cesta rozdvojovala. Kluci říkali, že máme jít vpravo, holky, že máme jít vlevo. Šli jsme vpravo a špatně. Potom paní učitelka dostala nápad. Řekla: „Kdo první uvidí člověka a zeptá se, kudy máme jít, dostane prémii. A kdo uvidí první Planetárium dostane druhou!“ Tak jsme se ptali a bloudili a dost dobře se přitom bavili. Až jsme konečně vyšli z lesa na pole a uviděli kopuli Planetária. Návštěva uvnitř byla úžasná, dozvěděli jsme se spoustu zajímavostí o hvězdách a souhvězdích. A druhý den ve škole dva nejšikovnější, díky kterým jsme nezabloudili docela, dostali od paní učitelky sladkou odměnu.

Taky druhý týden v prosinci jsme si užili. Začalo sněžit a sněžilo a sněžilo. Tak nás paní učitelka místo do tělocvičny vzala na kopec. Všichni jsme si z domu přinesli boby, lopaty a jeden spolužák dokonce sáně a lyžařské brýle. Došli jsme na Záblatský kopec a hurá dolů! Jenom paní učitelce se moc nechtělo. Ale my jsme ji přemlouvali, až nakonec svolila, že se sveze na saních. Měla přece řidiče dokonce s brýlemi. Jenže jak jeli z kopce dolů, brýle byly hned plné sněhu a sáně si dělaly, co chtěly. A protože kopec končí v rybníku, už to vypadalo, že si paní učitelka i zaplave. Naštěstí se sáně v poslední chvíli převrátily. Oba pasažéři byli dost mokří, ale jen od sněhu. Tenhle tělocvik stál opravdu za to!

Poslední týden před Vánocemi nám paní učitelka připravila překvapení. Byl poslední den ve škole v roce 2001, tak jsme si povídali a zpívali koledy. Potom paní učitelka řekla: „Děti upekla jsem Vám vánoční dort, vánočního kapra a je schovaný někde ve třídě.“ Umíte si představit, co se dělo. Vrhli jsme se do všech koutů, až jsme sladké překvapení našli schované ve skříňce za učebnicemi a výkresy. Paní učitelka kapra rozkrájela a rozdělila. Všichni se už s chutí chtěli pustit do jídla, když paní učitelka zatleskala a řekla: „Děti, dávejte pozor ať si někdo nevylomí zub, v tom kapru je totiž někde zapečený desetník. Kdo ho najde, bude mít celý rok největší štěstí.“ Jenže v tom dortu byla taky spousta oříšků a čokolády, takže se každou chvíli ozývalo: „Už ho mám, už ho mám,“ a nic! Až potom spolužák Jirka měl to největší štěstí a kousnul do desetníku.

Ale fakt je, že to velké štěstí máme ve třídě všichni, protože máme takovou paní učitelku, jako je naše paní učitelka Kasanová.

Petra Knýblová