17.10.
2011

14. zastavení: Na vyhlídce

Prostor mezi osadou Kopytov a řekami Odrou a Olší se až po jejich soutok označuje v turistických mapách za lokalitu Mezi vodami, lidově se mu ale říká Špica. Ve druhé polovině 20. století byl oblouk říčního meandru Odry poblíž stavení čp. 56 zpevněn proti vymílání a podél jeho břehu byl navršen val. Většinou šlo bohužel o deponii nejrůznějšího odpadu. Při povodních z něj proto voda vyplavuje kusy igelitu, textilií a stavebního materiálu.

Většinu plochy lokality zabírá zemědělská půda. Jen mozaikovitě jsou zde zastoupeny fragmenty kdysi rozsáhlých lužních lesů. Jedním z nich je tzv. Vavřičkova ďura. V této polnostmi obklopené terénní prohlubni je umístěn krmelec pro drobnou zvěř. Podobných sníženin, kterými kdysi vedla stará koryta řek, je v oblasti Špice více. Souvislejším porostem je zde pouze Sikorovec - lužní les lemující pravý břeh Odry. Tato lokalita sousedí se štěrkovou lavicí, ohraničenou zřetelnou říční terasou.

Nejpočetnější skupinu obratlovců u nás tvoří ptáci a stejné je to i v okolí „vyhlídky". Není proto divu, že území přírodní památky Hraniční meandry Odry je zároveň součástí ptačí oblasti Heřmanský stav - Odra - Poolší. Rozmanitost ptačích druhů je tady obrovská. U Odry si shání potravu volavky popelavé, kdežto čáp bílý loví drobné obratlovce a bezobratlé živočichy na polích. Můžeme zde sledovat i jednoho z kritériových druhů soustavy NATURA 2000 - motáka pochopa. Kromě běžných kání lesních a krahujců obecných občas do lokality zavítá i vzácný dravec, například orel křiklavý. Ze sov zde pravidelně hnízdí puštík obecný.

Na jaře často slýcháváme houkání holuba hřivnáče a kukání kukačky obecné. Ze šplhavců tady můžeme zastihnout kromě běžného strakapouda velkého a žluny zelené stále častěji i datla černého. Velmi početně je zde zastoupen řád pěvců. Na jaře oživuje pobřežní houštiny svým hlasitým trylkem a tlukotem slavík obecný. Jeho hnízdo je ukryto na zemi v husté spleti bylin, takže ho ornitologové nalézají poměrně vzácně. V nedaleké rákosině u cesty zpívá zase poměrně nenápadný strnad rákosní. Drozdové kvíčaly u nás přezimují ve větších hejnech a často navštěvují zahrady, aby se přiživili na zapomenutém ovoci.

Bohatá je i fauna hmyzu. Na polích je docela hojná kobylka zelená. Z vážek zde kromě běžného šidélka většího a vážky ploské můžeme pozorovat i velmi vzácnou klínatku žlutonohou. Z brouků narazíme na roháčka kozlíka a zlatohlávka mramorovaného. Na otevřených prostranstvích žije několik druhů střevlíkovitých brouků, největším z nich je střevlík Ullrichův. Nejpočetnějším motýlem je okáč luční. Největšího evropského motýla martináče hrušňového zde vysadili entomologové. Na pařezech tady rostou mohutné trsy sírovce žlutooranžového, jsou ovšem jedlé jen v mládí. Určitě si ale pochutnáme na plodnicích čirůvek májovek a smržů obecných. Naopak slzečník žloutkový je nejedlý. Na jaře kvete z hájových bylin nejdříve devětsil bílý. Pronikavě vonící květy netýkavky žláznaté se objevují až v létě současně s fialovými úbory sádce konopáče.