Město Bohumín

česky PL

16.4.2019 - Poezie zažívá renesanci a věřím, že psané slovo přetrvá věky

Zdroj: Bruntálský a Krnovský deník
Ročník a číslo: 90
Strana: 8
Autor: Gabriela Stašová

Bohumínský rodák neztrácí víru v to, že poezie ještě bude mít co říct i mladým.

BOHUMÍN – Petr Ligocký je bohumínský rodák a tak trochu patriot. Navzdory tomu, že čte na spoustě autorských čteních v Ostravě, rád by vzkřísil umělecký život v Bohumíně, kde má podle jeho slov, i mladší umělecká generace co říci. O Petrově vztahu k české i polské literatuře nebo jeho aktivitách jsme se bavili v jednom z ostravských podniků, a že se jedná skutečně o člověka, který ještě bude mít co sdělit, šlo poznat už z jeho prvních slov.

- Jak se zrodil váš vztah k poezii a fakt, že sám píšete? To nepatří k běžným zájmům dnešního mladého člověka.

Od dětství jsem měl tak trošku tvůrčí sklony. Hodně jsem četl, kreslil si vlastní komiksy a psal si deníky. Opravdový zájem o poezii se ve mně ale probudil až na vysoké škole, kde jsem studoval bohemistiku a polonistiku. Mé první poetické pokusy z té doby byly však opravdu jen pouhými pokusy, jak už to tak bývá. Až někdy kolem roku 2014 začaly vznikat texty, se kterými jsem byl spokojený, a které také dodnes čtu na některých autorských čteních.

- O čem obvykle jsou vaše básně?

Řekl bych, že u mě převládají dvě tvůrčí polohy. Jedna z nich je více angažovanější, taková společensko-kritická, druhá zase hlubší a intimnější. Musím říct, že v poslední době začíná ta druhá značně převažovat. V obou těchto polohách se ale snažím popisovat a přibližovat jakési univerzální pravdy a zkušenosti, které se týkají nás všech. Snažím se ale psát i povídky, v těch mě zase silně inspiruje náš region a lidé, kteří v něm žijí. Ve svých prózách chci zachytit Slezsko takové, jaké je. Ať už v rovině jazykové, či mentální a kulturní.

- Čeho se nejčastěji dotýká právě ta společenská kritika?

Většinou problémů dnešního světa a dnešních lidí. V básních tohoto typu nejsem ale nikdy konkrétní. Nemám rád, když do poezie pronikají konkrétní údaje, například jména politiků a podobně. Podle mě by poezie měla tíhnout k univerzálnosti a nadčasovosti, aby si ji mohli později číst i příslušníci jiných generací, bez hlubší znalosti nějakého historického kontextu.

- Vyšla vám už nějaká sbírka nebo se na ni teprve chystáte?

Aktuálně dokončuji rukopis sbírky s názvem Diagnóza, který bych chtěl v příštích měsících předat šéfredaktorovi nakladatelství Protimluv, se kterým spolupracuji.

- Z čeho vlastně vzešla spolupráce s ostravským nakladatelstvím Protimluv?

Celé se to stalo úplně náhodou. Bylo to, tuším, v roce 2016, kdy jsem začal překládat polskou poezii. Později se mé překlady dostaly k mému vyučujícímu, který je obratem poslal Jiřímu Macháčkovi z Protimluvu. Ten se okamžitě ozval s tím, že se mu překlady líbí, a že by je rád publikoval v revue. Pár týdnů poté jsme se pak náhodou potkali ve městě a on mě oslovil s možností spolupráce.

- Kromě poezie se věnujete také hudbě. Co byste k této aktivitě řekl?

Hudebně aktivní jsem byl od dětství. Od první třídy jsem chodil do lidušky, kde jsem hrál na flétnu a následně i na klarinet. Tak nějak jsem ale cítil, že to není úplně moje cesta. Někdy ve třinácti jsem pak objevil Beatles a to mě přivedlo ke hře na kytaru. Hned nato jsme s kamarády založili kapelu Interwal, se kterou jsme svého času nahráli dvě cédéčka. V současné době mám už hudbu spíše na druhém místě, primární je pro mě literatura a psaní. I přesto dodnes ale hraji v několika hudebních projektech, nejdéle v ostravském cover bandu Red Hot Chilli Peppers s názvem Red Hot Chillies Ostrava, se kterým objíždíme Česko a občas i zahraničí.

- Ačkoli studujete v Ostravě, bydlíte stále v Bohumíně. Plánujete v tomto městě zůstat a naopak třeba v něm aktivizovat lidi k umění?

Je pravda, že bych se do Ostravy časem rád přestěhoval. Pořád je to však otázka následujících let. Bohumín ale vždycky bude mým městem, chodil jsem tam na základku i na gympl, mám tam spoustu přátel i oblíbených míst, takže mi logicky není lhostejné, co se tam bude dál dít. S kamarádem Radkem Petruškou a dalšími lidmi se pokoušíme vytvořit jakýsi kulturní spolek. Zrovna před nedávnem jsme na facebook vypustili anketu, která se týkala kulturního vyžití v Bohumíně a možného zapojení mladých lidí do něj. Já sám bych se rád podílel na oživení literárních akcí ve městě. Myslím si, že v oblasti kultury Bohumínu chybí právě ona mladá krev.

- Kromě toho, že píšete a hrajete, máte sem tam nějakou přednášku o literatuře. Kterou literaturu tedy nejvíce preferujete a na kterou se například zaměřujete v rámci studia?

Ve své disertační práci se zabývám tvorbou novodobých "prokletých básníků" a literárních solitérů, tedy tvůrců, kteří měli vždy potřebu se nějak vymezovat. Moje práce má komparativní charakter, zaměřuje se na současnou polskou, českou a ruskou literaturu. Musím říct, že právě polská literatura se pro mě v rámci studia stala obrovským objevem. Ačkoli mám polské kořeny, nechodil jsem nikdy na žádnou polskou školu. O tom, jak moc je polská literatura silná a vyspělá, jsem se dozvěděl, až během studia na fakultě. Z mého pohledu byla polská literatura ve většině historických období vyspělejší a "západnější" než ta naše, proto by ji čeští čtenáři měli dát šanci. Jestli bych měl být konkrétnější, osobně mě nejvíce ovlivnili autoři tzv. "Generace 56" jako Andrzej Bursa, Halina Poświatowská, Kazimierz Ratoń a Edward Stachura. Byli to autoři, kteří ve své tvorbě realizovali tzv. "životopsaní". Právě texty těchto dnes již legendárních tvůrců se snažím překládat do češtiny. Při přednáškách, které vedu, mi jde o to, abych polskou literaturu představil lidem, kteří o ní nic nevědí. Snažím se vybírat autory, kteří by mohli české čtenáře nějakým způsobem zaujmout. Kladu také důraz na současnou literaturu a její bestsellery.

- Má toto vaše podání polské literatury úspěch?

Zatím jsem měl přednášek jen několik, ale všechny byly velmi zdařilé. Stalo se mi například, že se zamýšlená devadesátiminutová beseda protáhla až na dvě a půl hodiny, což lze u tohoto tématu považovat za úspěch. Všichni celou dobu pozorně poslouchali a po přednášce se ještě mnoho návštěvníků zapojilo do diskuse.

- Má psané slovo budoucnost nebo se jeho význam vytrácí?

Pevně doufám, že psané slovo přetrvá. Poezie podle všeho zažívá v poslední době jakousi renesanci. Může za to i fenomén "insta poetry", čili sdílení svých veršů prostřednictvím instagramu. Podle mě jsou básně pro dnešní hektickou dobu ideální. Člověk přece nemusí přečíst tisícistránkové dílo, aby v něm cosi zarezonovalo. V současné české poezii je toho snad nejlepším příkladem Jan Těsnohlídek, který má velkou spoustu čtenářů. Jeho poezie oslovuje mladé lidi jak svými aktuálními tématy, tak svým jazykem.

- Jak byste vybídl člověka, kterého byste náhodně potkal, k tomu, aby četl poezii (nejen vaši) a našel zalíbení v tomto druhu umění, který se již vytrácí a je spíše doménou těch zainteresovaných?

Myslím si, že poezie byla vždy menšinovým žánrem. Pokud bych chtěl ale člověka nějakým způsobem přivést ke čtení básní, určitě bych mu primárně doporučil tituly, které jsou sdělnější a jazykově méně náročné. Častý problém začínajících čtenářů poezie je ten, že si na počátku zvolí moc tvrdý oříšek, a to je pak spíše demotivuje. Mám dojem, že to, co člověka ke čtení poezie často přivádí, je jakýsi zlomový bod v jeho životě. Ať už je to například úmrtí blízké osoby nebo třeba nějaká osobní, existenciální krize. Poezie má tu výhodu, že nám dokáže krátkou formou předat spoustu hlubokých myšlenek. V tom vidím její sílu.

---

Vizitka

Petr Ligocký (*1990) vystudoval polonistiku na Ostravské univerzitě, v současné době studuje na téže univerzitě doktorský program Jazykovědná a literárněvědná srovnávací slavistika. Zabývá se tvorbou polských, českých a ruských prokletých básníků a literárních outsiderů 20. století. Věnuje se překladům současné polské poezie. Píše básně a povídky.

Vlastní texty publikoval nejprve na internetu, na stránce pistepovidky. cz, pak časopisecky v Protimluvu.


Poezie zažívá renesanci a věřím, že psané slovo přetrvá věky - Zvětąit
Velikost: 400 x 454 bodů - 83 kB

Pro detail článku/fotky klikněte na danou zmenšeninu fotografie.

    Městský úřad