Domácí palírny za velké metanolové otravy u nás nemohly. Na vině bývala chamtivost a hloupost obchodníků s lihem, popřípadě nevědomé záměny

Kvůli velké prvorepublikové metanolové aféře zemřelo na podzim roku 1935 minimálně deset lidí. Její aktéři na ní přitom vydělali pouhých pár korun. Byl to malý, umaštěný, ale silně smrtonosný "byznys".

"Otec" hlavní větve případu - voňavkář Jan Němejc ze Strakonic - kupoval metanol po desítkách litrů, přičemž za litr platil 11 korun a 50 haléřů. Svému dodavateli tvrdil, že bude míchat polituru na nábytek, ale místo toho do něj přidával mentol a prodával "francovku". Už to bylo nelegální. Kromě toho si však přivydělával tím, že metanol prodával hostinským a obchodníkům s alkoholem, které - jak později řekl u soudu - "upozorňoval, že se z jeho lihu kořalka nemá vyrábět, nýbrž jen nanejvýš řezat".

Do doby, než se někomu "smekne" ruka, to ekonomicky dávalo smysl. Litr čistého lihu (etanolu) stál kvůli dani zhruba 40 korun, kdežto Němejc nabízel metanol o celých 16 korun levněji. Ruka se ale -stejně jako v případě obchodníků s lihem, kteří v roce 2012 sprovodili ze světa 50 lidí - samozřejmě smekla a v některých četnictvem zajištěných lahvích tvořil metanol skoro polovinu obsahu. Vzorce chování se zkrátka opakují.

Domácí palírny v tom jsou nevinně

Po zavedení domácích pálenic se Češi možná upijí k smrti, ale metanolem se s velkou pravděpodobností neotráví. Vyrobit doma kořalku, ze které bolí hlava jako střep, není nic složitého, ovšem vypálit - z ovocného, vinného či obilného kvasu - patok s tak vysokým obsahem metanolu, aby člověk umřel, nebo aspoň oslepl, je svého druhu umění. Metanolové otravy vznikají jinak. Buď neúmyslnou záměnou průmyslově vyráběného metanolu s chuťově velmi podobným alkoholemetanolem, nebo kvůli chamtivosti překupníků, kteří "řežou" alkohol mnohem levnějším metanolem tak jako během smrtících lihových epidemií v letech 1935 a 2012.

Stačí se podívat do historie. Až do roku 1896, kdy se ve Spojených státech objevila skutečně účinná metoda rafinace průmyslově vyráběného metanolu, byly otravy zcela ojedinělé. Koneckonců metanol se vyráběl suchou destilací dřeva a zapáchal tak, že v surovém stavu by ho vzal do úst jen naprostý flagelant. Pak se otrav najednou vyrojila spousta. Výjimkou nebyly ani naše země, domácí pálení za ně však nemohlo.

Popili a dodýchali

Vraťme se ještě do roku 1935. První mrtví se tenkrát objevili v Úvalech u Prahy, kde v hostinci Pod Hájem naléval kořalku jistý František Šusta. "Do výčepu přišli vsobotu večer manželé Sponyarovi, zemědělští dělníci ze Slovenska. Popili a téže noci dodýchali. Sponyara vezli ještě do českobrodské nemocnice, jeho ženu nechali již doma, nebylo pomoci, umřeli oba. Nazítří ulehl sám hostinský. Stižen byl prudkými bolestmi, zvracel a v pondělí byl konec. Vdova poslala pro hrobníka Josefa Vítovského, aby obstaral pohřeb. Hrobník přišel se svým tchánem Františkem Ulrichem. Pohovořili o všem, co bylo třeba, popili a zemřeli. Pak přišel kominický mistr Josef Slavík, a sotvaže se vrátil domů, strašlivě zkoušel a zahynul," psaly 22. listopadu 1935 neobyčejně květnatě Národní listy.

Brzy poté - 7. prosince - se konala v nedalekých Běchovicích mikulášská zábava. Tamní hostinský Antonín Hatle koupil deset litrů metanolu, ale naštěstí ho nechal až na silvestra, a pouze z malé části připravil "dámské" pití. Odnesly to tři dělnické ženy, které podle Národní politiky popíjely "se svými muži do rána a na rozloučenou si daly nějakou sladkou kořalku". Na druhý den se jim udělalo špatně a zavolaly lékaře. Pro jednu z nich - třiatřicetiletou Anežku Pertlovou z Nové Dubče - však už bylo pozdě, neboť "strašlivě trpěla a při nakládání do vozu samaritánského sboru zemřela".

Tím stoupl počet mrtvých na sedm. Už před otravou v Běchovicích ovšem metanol zabíjel v Praze, kde při popíjení otrávené "kmínky" zemřeli v košířském hotelu Arosa němečtí emigranti Gerhard Brieger a Ruth Kornfeldová. V tomto případě se však spojení na Němejce (mimochodem dostal nakonec jen rok vězení) nepodařilo prokázat, stejně jako u dvou dalších smrtelných otrav, ke kterým došlo ještě před koncem roku 1935 vjiných oblastech Čech.

Kolik lidí tenkrát skutečně zemřelo, není jasné, protože zprávy o dalších otravách noviny přinášely i na začátku příštího roku. Například v březnu 1936 se hospodář František Fukerieder vypravil z Dlouhé Vsi u Sušice koupit krávu do nedalekých Bílenic. Pořídil dobře, a tak začal se dvěma kumpány podle Národních listů "píti litkup" (tradiční zapíjení obchodu - pozn. red.). Brzy nato "byl Fukerieder zachvácen vnitřními bolestmi a musel býti povolán okresní lékař dr. Balcar ze Sušice, který mu nemohl již pomoci, neboť u něj nastala smrt otravou methylalkoholem a zemřel". Oba jeho druzi otravu, kterou způsobil alkohol koupený kdesi v -Němejcových - Strakonicích, přežili.

Lahve a sudy

Zřejmě úplně nejčastější příčinou metanolových otrav bývaly nevědomé záměny. V lednu 1958 si například dva zaměstnanci Tesly v Rožnově pod Radhoštěm "opatřili na pracovišti"metanol a bezelstně si ho nalili do piva. Brzy poté, jak psal deník Naše pravda, "byla u nich zjištěna otrava a byli převezeni do nemocnice". Rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví se dopustil rovněž údržbář košické přírodovědecké fakulty František T., který na Silvestra 1964 "zprivatizoval" na katedře biologie dvě lahve "s čistým metylalkoholem se zřetelným označením jed" a večer ho dle Rudého práva servíroval na oslavě ředěný vodou a dochucený páleným cukrem. Stálo to život nejen jeho, ale i jeho ženy a dalšího manželského páru k tomu. Celkem po nich zůstalo šest sirotků.

Ještě hůř bylo v únoru 1939 v Prešově. Na tamním nádraží se metanol přeléval ze sudů do cisternových vagonů, což podle Národních listů upoutalo pozornost šestapadesátiletého Alexandera Čonky. "Jeden ze sudů vypláchl ve čtvrtek večer vodou, kterou doma osladil a získal tak pálenku. Vypil ji asi půl litru a dal také ochutnat své ženě, příbuzným a známým v cikánském táboře." Na metanol se poté vypravila celá osada. Jenže v sobotu začalo být všem špatně, a tak bylo do "prešovské nemocnice dopraveno 57pijáků", přičemž Čonku a čtyři další, "kteří si přihnuli patrně hlouběji, nemohli už zachránit".

Velmi náchylnými k tomuto typu otrav bývali sovětští vojáci. Například archivář Vladimír Kaiser uvádí, že v květnu 1945 po osvobození sovětských zajatců držených "ve střekovském kamenolomu Zemolith podlehlo následkům bujarých oslav" šest mužů. K ještě horší tragédii došlo někdy na počátku 70. let, když sovětští vojáci objevili na nádraží v Bohumíně cisternu s metanolem a během následné jízdy vlakem se jím dle přednosty ostravského Ústavu soudního lékařství Igora Dvořáčka "systematicky intoxikovali". Vzhledem k tomu, že jich mělo podle něj zemřít asi 20, šlo dost možná o druhou nejhorší takovou otravu (vede samozřejmě metanolová aféra z roku 2012) u nás.

Kdo se upije, toho neotráví

Vyskytly se také samozřejmě případy nejednoznačné, hraniční, ve kterých nebylo jasné, jestli šlo skutečně o metanol, či ne. Jeden takový se stal v únoru 1936, kdy na kliniku profesora Wilhelma Nonnenbrucha přivezli jistého automontéra V. M. Byl v hlubokém bezvědomí, protože se dle Národních listů v noci "důkladně opil v jistém pražském podniku a pak neměl čím zaplatit", když předtím "vypil 27piv, litr kořalky, sérii černých káv s rumem a podobně".

Noviny - vystrašené doznívající metanolovou aférou z předchozího roku -sice psaly, že dotyčný krátce po převozu oslepl, a spekulovaly, že to "poukazuje na otravu methylalkoholem", jenže jak to bylo ve skutečnosti, už asi sotva odhalíme. Vcelku jistí v kramťlecích si naopak můžeme být při formulování teze, která by v éře domácích palíren mohla být až nepříjemně aktuální: kdo se chce upít, toho metanolem neotráví.

---

Koneckonců metanol se vyráběl suchou destilací dřeva a zapáchal tak, že v surovém stavu by ho vzal do úst jen naprostý flagelant. Pak se otrav najednou vyrojila spousta. Výjimkou nebyly ani naše země, domácí páleni za ně však nemohlo. K ještě horší tragédii došlo někdy na počátku 70. let, když sovětští vojáci objevili na nádraží v Bohumíně cisternu s metanolem a během následné jízdy vlakem se jím dle přednosty ostravského Ústavu soudního lékařství Igora Dvořáčka "systematicky intoxikovali".