Jedna dlouhá trenérská kariéra je (zřejmě) na úplném konci. Dušan Kohút, jemuž brzy bude 66 let, dokončil podzim na lavičce petrovické Lokomotivy, která hraje fotbalový krajský přebor, a poté předal žezlo dalším. "S vedením jsme se domluvili, že dojedu podzim a že pak budou hledat někoho nového," řekl Kohút. 

Co vás k tomuto rozhodnutí přimělo? 
Bylo toho víc. Nemohli jsme se sejít na tréninky, každý někde pracuje a pořád nás bylo málo. Podobné to bylo i na zápasy. Lepili jsme to, jak to šlo a neměli jsme ani výsledky. V Petrovicích jsem byl navíc už potřetí. Ne, že by mě to nebavilo, ale už to byl takový stereotyp. 

Dá se říct, že vás už trenéřina nenaplňovala? 
Už toho bylo dost, vždyť jsem trénoval nějakých třicet let. Byl jsem všude, v Karviné, Petrovicích, Orlové, Dětmarovicích, Albrechticích či Vratimově. Co si vzpomenu, tak tam jsem byl. Snad jen v Havířově jsem netrénoval. 

Nebude vám to chybět? 
Fotbal jsem hrál od pěti do šedesáti let. Ale pak přišly operace, problémy s nohami a už to tolik nešlo. Teď si oddechnu a vím, že budu mít klid. Vždy si najdu nějaký zápas, na který se pojedu podívat, budu mít více času, a tak to v okolí můžu objíždět. Ale samozřejmě, že když člověk dělal fotbal celý život, tak mu chybět bude. 

Myslíte, že je váš konec už definitivní, nebo byste se třeba ještě nechal zlákat? 
Mám ve fotbale plno známých, takže když mě někdo osloví s tím, že jim třeba někdo odejde, tak na měsíc nebo dva bych klidně vypomohl - na záskok. Ale že bych chtěl začínat od nuly a budovat tým, tak to už ne. Na to už nemám motivaci. 

Na co ze své trenérské kariéry budete vzpomínat nejradši? 
Určitě na postupy do vyšších soutěží a také na záchrany, které se nám povedly vybojovat. Trénoval jsem hodně hráčů, například i Laštůvku, Gilla či Hoffmanna. Mladých kluků z okolí mi pod rukama prošla opravdu spousta, a když jdu po Karviné, tak jich stále hodně potkávám. Některé už ale ani nepoznám. 

Vaší poslední štací byla petrovická Lokomotiva. Jakou má podle vás budoucnost? 
To je oříšek, ne však po finanční, ale po hráčské stránce. Dříve Petrovice hrály divizi a chodili tady hráči z Baníku a okolních klubů. Ale teď je tady Bohumín či Dětmarovice a v Petrovicích už ti hráči nejsou. Musí se taky zvýšit tréninková docházka a je potřeba, aby trénovalo aspoň dvanáct nebo třináct lidí. Postupové ambice tady sice moc nevidím, krajský přebor je ale slušný, a pokud Lokomotiva skončí do šestého místa, tak to bude fajn. 

Taky za sebou máte dlouhou hráčskou kariéru. Jak vzpomínáte na ni? 
Začínal jsem na Slovensku v Partizánskem, odkud jsem jako dorostenec odešel do NH Ostrava, kde jsem hrál skoro deset let. Pak jsem hrával za Havířov, pět let jsem působil v Karviné. V pětatřiceti letech jsem se stal hrajícím trenérem Albrechtic a dlouho jsem ještě hrával v Loukách za staré pány. 

Na jaké pozici? 
Hrával jsem v útoku a poté na krajích zálohy. 

Nebudete se teď bez fotbalu nudit? 
To ne. Pomáhám s údržbou Hotelu Dakol a tam si rád zaplavu nebo zajdu do sauny. Taky jezdím na kole a mám rád houbaření. Takže nudit se určitě nebudu, mám dost známých a s partou jednou nebo dvakrát týdně chodíme na mariáš, takže je pořád co dělat.