Třináctiletý Daniel se už čtyři roky stará o maminku po mrtvici. Uklízí, pere, vaří a pomáhá ji koupat.

Třináctiletý Daniel žijící ve skromném dvoupokojovém bytě se svou maminkou Erikou Gálovou v Bohumíně není zvyklý na velké dary. Není vlastně zvyklý, že by mu poslední čtyři roky vyšlo jakékoliv přání.

Právě tak dlouho se stará o svou maminku, která po mozkové mrtvici ochrnula na polovinu těla, špatně chodí, vidí a už má za sebou šest operací a za pár dnů ji čeká další. Musel se naučit vařit, uklízet, prát i pomáhat mamince do vany.

Měl proto už roky jediné přání – předělat nevyhovující koupelnu se starou vanou na sprchový kout a sehnat postel s kvalitními matracemi, protože ty, na kterých spí, jsou proležené. Nic z toho si ale sama rodina dovolit nemohla.

Až do minulé soboty, kdy jejich životní osud popsala MF DNES. A začaly se dít věci. Lidé rodině poslali tisíce korun na lepší život, radnice se okamžitě rozhodla koupelnu na své náklady předělat.


A řemeslník, který zakázku získal, když viděl byt, rozhodl se okamžitě koupit postel, matrace a celý byt jim vymalovat. Danielovo poslední přání bylo, aby do svého skromného pokojíčku se starým gaučem a jednou rozvrzanou skříní měl alespoň dveře. A večer se po celodenní péči na chvíli do místnosti mohl zavřít.

I tohle přání je vyřešeno. Firma vyrábějící dveře se rozhodla, že jim dodá zdarma do celého bytu nové. A aby měl Daniel Vánoce jako správné dítě, překvapením pro něj bude i superrychlý počítač, který pro něj staví další z čtenářů, nová sluchátka, která mu koupila jedna z učitelek, a dál? Ať má Daniel pod stromečkem i nějaké překvapení...

"Dostal jsem ráno od města zakázku, zda bychom mohli co nejdříve udělat jednu koupelnu. Vzal jsem to, a než jsem se vypravil, přečetl si neuvěřitelný příběh rodiny. Když jsem přišel koupelnu zaměřit a viděl ten byt, řekl jsem si, že je to prostě katastrofa, jak žijí, sedl jsem do auta a dojel koupit postel a kvalitní zdravotnické matrace. Nastěhovali jsme ji, smontovali s chlapy a hotovo," říká podnikatel Martin Jochym, který má v Bohumíně malou stavební firmu. Víc se o svém činu nechce bavit, jednoduše proto, že "nemá rád velká gesta".

Jeho lidé do bytu Eriky Gálové a jejího syna nastoupí už 5. ledna. Vybourají celou koupelnu, postaví sprchový kout, udělají nové rozvody a obloží novými dlaždičkami.

Až skončí, tak celý byt, který už několik let nikdo nebílil a je to značně vidět, rodině zdarma vymalují.

Po nich nastoupí firma Sapeli z Jihlavy, která rodině přiveze dveře. "Domluvili jsme se, že poskytneme zdarma nové dveře do celého bytu a samozřejmě je namontujeme. Jejich hluboký příběh a to, jak chlapec ve třinácti letech zvládá péči o nemocnou maminku, nás tak zasáhl, že bylo okamžitě rozhodnuto," říká Martin Havran z firmy Sapeli.

Další desítky čtenářů rodině zaslaly tisíce korun. Někteří lidé chtějí Erice Gálové na jaře příštího roku po další operaci hlavy a plastice pomoci tím, že jí zaplatí léčebný pobyt. Jiní čtenáři nabízejí zaplacení výletu pro Daniela, aby si odpočinul. Nabídek jsou už desítky.

Žádost o rekonstrukci zapadla

Nejdůležitější pro rodinu bylo předělat koupelnu, na což vybíral peníze Nadační fond Terezy Pergnerové, kde se sešlo na 60 tisíc korun.
Nebudou však potřeba. Rekonstrukci zaplatí bohumínská radnice, protože rodina bydlí v městském bytě. Erika Gálová o rekonstrukci žádala už před dvěma lety. Neúspěšně. "Před dvěma lety požádali o úpravu koupelny, pomohli jsme jim se sepsáním žádosti o státní příspěvek, bohužel podle posudku České správy sociálního zabezpečení nevznikl rodině nárok," uvedl místostarosta města Igor Bruzl.

Žádost Eriky Gálové pak přistála znovu na radnici. "Bohužel v době, kdy byly přestavby kvůli velkému zájmu pozastaveny. Když se pak znovu vše rozjelo, komunikace mezi rodinou a úředníky už ideálně nezafungovala," přiznal místostarosta.

Třináctiletý Daniel a šestatřicetiletá Erika Gálová jsou ze štědrosti a ochoty lidí překvapeni. Popravdě – spíš vykolejeni. "Udělalo mi obrovskou radost, jsem neskutečně vděčna. Dneska už tu byl pán vyměřovat koupelnu, podívat se, jak je to s odpady a vodovodními trubkami. Nečekali jsme takovou podporu lidí. Z celého srdce děkujeme, už se neskutečně těším, až se po Novém roce vrátím z nemocnice do nového," usměje se Gálová.

Poprvé za celou dobu, co jsme spolu mluvili – před prvním článkem i nyní. Život neměla příliš růžový. Její první partner ji bil, druhý měl problémy s dluhy, exekucemi a drogami.

"Najednou jsem měla šílené bolesti hlavy, vadilo mi světlo a tabletky nezabíraly. Na neurologii mě poslali na CT do Karviné, všechno bylo údajně v pořádku. Pět týdnu po CT se mi to stalo. Řekli mi, že to bylo stresem," popisuje osudný den, kdy dostala mrtvici, Gálová.

Po mrtvici má problém, protože jí ochrnula levá ruka, kterou coby levák dělala vše. Musela se tedy naučit vše pravou, ale dostat se přes okraj vany a ven je pro ni nepředstavitelné. Daniel se tak musel okamžitě naučit pomáhat mamince s koupáním, vytírat i vařit.

---

Z celého srdce děkujeme. Už se těším, až se vrátím z nemocnice do nového.

Erika Gálová