TEREZA WORKOVÁ (33) je správkyní areálu klubu Slovan Záblatí a s úsměvem říká:

BOHUMÍN – Posekat trávník, uklidit, připravit hřiště i kabiny na zápas. To je úkol každého správce sportovního areálu. Jinak to nemá ani Tereza Worková ve Slovanu Záblatí. Pět let se snaží v bohumínském klubu účastníka fotbalové krajské soutěže I. B třídy, aby se místní hráči měli co nejlépe. Sama má k obci, klubu i fotbalu obecně vztah. "Myslím si, že se za poslední dobu zázemí Slovanu hodně posunulo. Ať už šatny pro hosty, které jsou nové, podobně i domácí kabina, pergola je čerstvě udělaná, a k tomu se řeší i další věci. Pěkně se to tu zkrášluje a už to není to, co bývalo," přibližuje Tereza Worková. V Záblatí bydlí odmalička, proto zde začínala i s fotbalem. "A ráda na to vzpomínám. Holka mezi kluky, to nebylo obvyklé. Myslím, že si mě i vážili a i na hřiště mě tak trochu chránili. Byl to pěkný čas," vybavuje si s tím, že i uvažovala, že by se vydala do klubu, kde bylo i čistě ženské družstvo. "Pak jsem se ale dostala přes kamarádku, která mě vzala na plaveckou školu, k bazénu, a víc než fotbal mi k srdci přirostlo plavání," dodává Tereza.

KRUŠNÉ ZAČÁTKY

Během těch pěti let ale nebyla atmosféra vždy jen pozitivní. "No, hlavně začátky byly krušné," přiznává. "Kluci byli na něco naučeni, chvíli pak trvalo, než si zvykli, že nejsem jejich maminka, přítelkyně nebo manželka, nebo dokonce pradlena, abych musela prát tréninkové věci. Každý si je jako normální dospělý chlap přinese z domu, pak si je sbalí a doma vypere. Samozřejmě zápasové dresy jsou něco jiného," vzpomíná na rok 2016.

Postupem času se však věci změnily. "S kluky se dá dobře domluvit, a když udělám něco pro ně, oni mi to zase oplatí. Moc dobře vědí, když mě budou brát jako uklízečku, tak se jim na to vykašlu. Když mě berou jako správcovou, tak to bude lepší a lepší. A musím říct, že teď mě to baví," připouští Tereza Worková.

Mužská šatna pochopitelně v sobě skýtá řadu chyb a úskalí. "Neříkám, že všichni, ale jsou to bordeláři. To je nikdo neodnaučí," usměje se Tereza. "Když se na to kouknu jako ženská, která má děti, přirovnala bych je právě k nim. Děti musíte pořád poučovat, že když jdou do domu, mají si sundat boty. Tady to jsou kopačky, které si mohou oklepat venku. Fotbalisté jsou jako děti," přikyvuje. Pochvaluje si, že na práci není sama, pomáhá jí i manžel David. "Když je v práci, musím se postarat sama. Není to ale nic, co by ženská nezvládla," upozorňuje Tereza. "Podívejte se. Traktor jezdí sám, seká sám, horší je akorát přehazovat v kontejneru hroudu trávy, když se vysype. Jinak na tom nic není, protože každá šikovná ženská, která umí pracovat na zahradě, zvládne chytnout i křovinořez, aby se obsekalo hřiště dokola," pokračuje v povídání. "Myslím si, že to tu vypadá dobře. Kdyby se o to tady staral chlap, bylo by to určitě jiné," rýpne si Tereza Worková.

VELKÁ FANYNKA

Zásluhou pandemie nemá v posledních měsících s hřištěm a zázemím tolik starostí. Už se ale nemůže dočkat, až se bude hrát."Po zimě jsme dali traktor na výměnu oleje a nabroušení nožů, a když byl začátek března, krásné počasí, říkala jsem si, jak bych vyjela na to hřiště, posekala to, nalajnovala. Zůstalo jen u sekání, jinak nikdo nikde a to nám chybí," pokrčí rameny Tereza.

Celý areálčeká jedna změna – chystá se rekonstrukce trávníku. "Proti současnosti nepůjde o velký rozdíl," myslí si správkyně. "Spíše to bude trochu pohodlnější, navíc s jiným zavlažováním. Už se nebudeme muset tahat s hadicemi přes celé hřiště a k tomu je lepit, když popraskají. Myslím, že jsme poslední v okolí, kdo to má takto zastaralé," usmívá se Tereza Worková. I pro nás to bude víc zábava, než jen dřina," dodává vzápětí žena, která v klubu plní ještě jednu funkci. Je kotelníkem záblatských fanoušků při domácích i venkovních utkáních. Kromě svých hlasivek při povzbuzování Slovanu využívá také buben. "Je to super, hlavně na hřištích soupeřů. Teď si už na to zvykli, rozkřiklo se, že máme buben, ale první zápasy, kdy o tom nikdo nevěděl, byly pecka. Ještě navíc, když vidí, že bubnuje a skanduje baba," směje se Tereza Worková, jíž nejvíc v paměti zůstal podzimní zápas ve Věřňovicích. Derby rivalů tehdy navštívilo asi sedm stovek fandů. "Byla tam skvělá atmosféra, strašně moc lidí přišlo. O to víc mě mrzelo, že góly v závěru náš tým prohrál 2:3. Velká škoda," lituje. "Ale abych upřesnila, kromě Slovanu jinak zas nijak obrovská fanynka nejsem. Že bych se třeba sebrala a jela na ligu nebo tak, to ne. Ale třeba v televizi se ráda podívám. Ať už na fotbal, hokej, nebo skoky na lyžích. To mám ráda," uzavírá Tereza Worková.