Dlouhá léta byla pro diváky Ukrajinkou Světlanou ze seriálu Ulice. Pak s ní zase celá země pekla, a byla tak považována za odbornici na dezerty. Méně už se ale ví, že tahle rodačka z Bohumína má za sebou stovky dabingových rolí, získala řadu uměleckých ocenění, či že má doma dvě dcerky s partnerem, se kterým je už 28 let. "A nyní dokončuji knížku Čas na TeBe," říká.

ČR - Ačkoliv díky roli v seriálu Ulice ji diváci znají především jako herečku, více úspěchů a ocenění Tereza Bebarová sbírá coby skvělá dabérka. Však už čtyřikrát získala Cenu Františka Filipovského, tedy nejprestižnější české ocenění v tomto oboru. "Snažím se výsledný dojem zahraničním kolegům, kteří promluví mým hlasem, moc nezkazit," podotýká skromně.

Role Světlany v seriálu Ulice vás proslavila. Co rozhodlo, že právě vás vybrali do role Ukrajinky?

Myslím, že jedním z rozhodujících faktorů při obsazování téhle role byl můj talent napodobovat různé přízvuky. Do toho ukrajinského jsem vklouzla zcela přirozeně a řekla bych, že se mi ho podařilo docela trefit, protože spousta lidí se domnívá, že jsem skutečně Ukrajinka a jsou překvapení, že to tak není, když se se mnou setkají. Na roli Světlany jsem se navíc zřejmě hodila typově, tedy jsem vyhovovala představě autorů, jak má Světlana vypadat a působit.

Před rokem jste ze seriálu odešla, nestýská se vám po něm?

Světlana mě provázela v mém životě patnáct let a to člověk jen tak nevymaže. Byla jsem jí ráda a vzpomínám na ni v dobrém. Dala mi patnáct let zajímavé práce. Přinesla mi jistou dávku popularity a zároveň mi také vzala trošku soukromí. Ale to je v tomhle oboru normální. Jsou to dvě strany jedné mince.

Po Ulici přišla reality show Peče celá země. Jak jste na tom s vařením a pečením vy sama?

Myslím, že se u plotny neztratím a pomalu se ještě zlepšuji. Každopádně moje rodina si na mé gastronomické výkony nestěžuje.

Jakou kuchyni máte ráda?

Uklizenou, což je v rodině s dvěma malými dětmi někdy trochu problém. (smích) Ale teď vážně. Mám ráda jednoduchá jídla z kvalitních a čerstvých surovin. Na talíři je u nás vždy hodně zeleniny. Blízká je mi kuchyně především středomořská, slabost mám i pro kuchyni orientální. Místo na stole má však u nás i úplná česká klasika, například velký rodinný hit je teď aktuálně pečená kachna, které by se dcery ujedly.

Je nějaké jídlo, které jste milovala jako dítě vy?

No jejda, bylo toho hodně a drtivou většinu z toho si dám s chutí i dnes. Moje babička Františka, která mě jezdívala hlídat, vařila klasiku a chutnalo mi od ní snad úplně všechno. Mimochodem mě naučila péct senzační štrúdl, který dělám dodnes tak, jak mě to naučila. Moje maminka Jitka zase dělala fantastické bélešky, což je něco mezi maďarským langošem a bavorským vdolkem.

Dají se dělat jak na sladko, tak na slano. Dají se namazat povidly, nebo třeba posypat mákem a polít máslem. Vynikající jsou také třeba s tvarohem, jahodovou marmeládou, anebo medem. Dokonce se dají jíst i jako příloha k zelí nebo salátu. Prostě univerzální dobrota, které se ne nadarmo říká i slovácká houska.

A znáte i nějaká ukrajinská jídla, když jste tolik let žila s postavou Světlany?

Samozřejmě, že ano. Mám ráda varenyky, také pirožky. Ale jedničkou je pro mě boršč. Málokde ho umí udělat dobře, ale když se povede, tak je to vážně klenot.

Propadla jste i vy trendu zdravé stravy?

Snažíme se doma jíst zdravě. Pokud je to možné, vyhýbáme se polotovarům, dbáme na čerstvost a při nákupu pečlivě čteme složení. Včetně těch úplně malinkatých písmenek, kde se často skrývají ta největší tajemství. (úsměv) Jíme hodně zeleniny, ryby a drůbež. Červené maso si dáme jen velice, velice výjimečně.

Stravujeme se pokud možno zdravě, ale žádní fanatici, kteří si k nedělnímu obědu pečlivě odměřují hrsti naklíčeného obilí, rozhodně nejsme. Asi nejlépe bych náš jídelníček charakterizovala tak, že u nás na stole je všeho s mírou a v dostatečné pestrosti.

Máte tenhle zdravý přístup i co se týče výchovy svých dcer? Jaká jste matka?

Snažím se si to s Klaudinkou a Sofinkou užít co nejvíce. Přece jenom nebudou malé pořád a je mi jasné, že tohle nejhezčí období, kdy jsou pro ně rodiče středobodem vesmíru, nebude trvat věčně. Zatím je v tomhle směru všechno v pořádku. Jaká jsem matka, to byste se měli zeptat spíš holek. Podle jejich reakcí jsem někdy úžasná maminka a někdy také ta nejotravnější matka na světě. (smích)

Na co ráda nebo s úsměvem vzpomínáte ze svého dětství?

Mé dětství byl takový malý socialistický ráj. Žili jsme v Bohumíně, kde rodiče pracovali v administrativě v Železárnách a drátovnách, ve kterých to stále dunělo, zvonilo a břinkalo. Od podniku dostali byt. Nejdřív menší a pak větší. Já jsem chodila do spousty kroužků, rovněž do pionýra, který vedla naše úžasná třídní.

Často jsme s rodiči navštěvovali kulturní dům, kde vystupovaly ty největší hvězdy jako Waldemar Matuška, Karel Gott nebo mladinká Lucie Bílá. O prázdninách se jezdilo žigulíkem buď k babičkám na Moravu, nebo k moři do Jugoslávie a v zimě pak na lyže, na podnikovou chatu v Podolánkách.

Měla jste už tenkrát sen, že se stanete herečkou?

Přiznám se, že jsem herečkou chtěla být odjakživa. Zkoušela jsem i balet, ale protože jsem se neuměla řádně "vykyčlit" a bylo mi řečeno, že takhle budu moct tancovat maximálně ve sboru, herectví byla jasná volba. Navíc jsem byla blbá na matematiku, chemii i fyziku, takže konzervatoř se zdála jako to pravé místo, kde budu mít šanci vyniknout.

Dnes vynikáte v dabingu a to tak, že velmi. Koho všeho už jste dabovala?

Byla jsem už policistkou, vražedkyní, naivkou, mrchou, prostitukou, ženou v domácnosti, milenkou, zhrzenou manželkou, animovanou postavičkou a já nevím, čím ještě. Každopádně tím vším jsem byla ráda a z každé té role jsem si něco odnesla.

Odnesla jste si už také hodně ocenění za vaši práci v dabingu. Je nějaká role, která je vám nejbližší?

Dabing mám moc ráda a snažím se výsledný dojem zahraničním kolegům, kteří promluví mým hlasem, moc nezkazit. Jaká role mi byla nejbližší, to je těžké říct, ale zřejmě mi hodně sedly ty ve filmech Sedmý hřích, V odborné péči, Funny Lady a Enid, protože jsem za ně získala Ceny Františka Filipovského, kterých si velmi vážím.

Vaši fanoušci vás mají šanci sledovat na sociálních sítích, jaký k nim máte vztah?

Mám k nim vztah poměrně kladný. Je to nejrychlejší způsob komunikace s fanoušky. Na oplátku mám zase možnost nakouknout, co dělají a sdílí mí přátelé. Takže za mě palec nahoru.

Fanoušci často obdivují vaši krásu, pečujete o svůj zevnějšek nějak speciálně?

Snažím se o sebe dbát, ale zase to příliš nepřeháním. Nějaké ty krémy v koupelně samozřejmě mám, ale u mě je to všechno spíš o vnitřním klidu. Snažím se moc nestresovat a být v harmonii sama se sebou a se světem. Poměrně často se hýbu, otužuji se, pravidelně cvičím a snažím se vyhýbat nezdravým potravinám.

Čemu momentálně věnujete svůj čas?

Kromě toho, že jsem máma na plný úvazek, dokončuji knížku Čas na TeBe. Čtenáři se v ní dočtou něco o mně a také o zajímavých lidech, které jsem poslední dobou potkala. Najdou v ní i spoustu tipů, triků a vychytávek, takže myslím, že je na co se těšit.

---

Tereza Bebarová: Na divadelních prknech stála už během studií, působila například v Divadle Petra Bezruče, Divadle Aréna, Národním divadle moravskoslezském či v Divadle Na Fidlovačce. * Přes 20 let se věnuje také dabingu, v letech 2003, 2009, 2011 a 2019 získala v tomto oboru Cenu Františka Filipovského za nejlepší ženský herecký výkon.

Coby herečka obdržela v roce 2005 Cenu Thálie, a to za hlavní roli v muzikálu Funny Girl. * Kromě Ulice si zahrála také v seriálech Anča a Pepík či Zdivočelá země, dále také v komedii Babovřesky 3 nebo v pohádce Strašidla. * Jejím partnerem je scenárista Ivan Kotmel, spolu mají dvě dcery.