Žulová připomínka J. A. Komenského a dr. Zamenhofa stojí v ostravském Rottrově sadu

Historie

Ostrava má mnoho parků, ale nejmenší z nich se jmenuje Rottrův a přiléhá v Zábřehu k ulici Rudné, od Městského stadionu ve Vítkovicích je to tak pět minut chůze. Roste tam všehovšudy několik stromů, kterým dominuje obrovská smuteční lípa, kolem jsou lavičky. Kvůli mimořádně silnému automobilovému provozu se tady stěží kdo posadí k delšímu odpočinku. Je tu ovšem zastávka autobusů, takže cestující oknem vidí, že v parčíku je pozoruhodný pomník.

Osud pomníku

Lidé, kteří by mohli objasnit, proč v Rottrově parčíku – součásti někdejší obce Zábřeh nad Odrou – stojí pomník se zelenou esperantskou hvězdou a s poděkováním Janu Amosi Komenskému, dnes už nežijí. Nicméně se tady zmíněný žulový monument nachází a provokuje otázkami. Kdo a proč ho tady postavil? Ani lidé z okolních domků a vilek o tom nevědí, ačkoliv jeho historie je zvláštní. Všechno začalo v Českém Těšíně,kde byla v roce 1931 založena Regionální esperantská liga. Byla výjimečná tím, že navzdory tehdejším nacionálním rozbrojům a nenávisti spojovala české, polské a německé příznivce mezinárodního jazyka esperanto. Tato internacionální skupina byla ovšem jediná v republice. Už to, že se členové různých národností scházeli a mluvili spolu, bylo v té době něčím zvláštním. Jejím zakladatelem byl jistý pan Krysta. K této skupině se hlásil také esperantský klub v Bohumíně. A právě tam se rozhodli, že v místním parku postaví pomník, na kterém bude nápis: Památce J. A. Komenského, praotce českých průkopníků idey pomocného jazyka mezinárodního. Via Lucis 1641 XIX. 14. Efektivigis Dro. Esperanto 26. VII.1887.

Úkryt před nacisty

Pomník byl zakoupen a postaven v bohumínském parku v roce 1934 z finančních prostředků členů a příznivců ligy. Když ale těsně před válkou došlo k obsazení Československa německou armádou, pomník z parku najednou zmizel. Vyšetřování nevedlo k žádnému výsledku. Po válce se místní propagátor esperanta Adolf Trombala zasloužil o to, že 5. října 1947 byl v bohumínském parku odhalen nový pomník, který tam stojí dodnes. V roce 1951 uspořádali v tomto pohraničním městě slavnostní setkání esperantistů, přičemž stromořadí vedoucí k pomníku bylo nazváno Alej doktora Esperanta, což byl pseudonym tvůrce tohoto mezinárodního jazyka, polského lékaře Ludwiga Lazara Zamenhofa.

Dva roky po odhalení pomníku došlo k překvapivé události: při výkopových pracích v jedné zahradě rodinného domku byl nalezen původní pomník. Bylo z toho velké pozdvižení. V té době byl v ostravské městské části Zábřeh nad Odrou velmi aktivní klub esperantistů, který vedl Alois Kubala. Právě z jeho iniciativy byl převezen nadbytečný pomník do Ostravy a v roce 1952 postaven právě ve zmíněném Rottrově sadu. K tomu je potřeba připomenout, že znalost esperanta byla v té době populární i v Sovětském svazu, neboť společný jazyk prý sblíží pracující celého světa. Tento názor se sice později ideologicky změnil a byli esperantisté obviňováni z kosmopolitismu,ale ve své době pomohl k tomu, že se stavbou nalezeného pomníku úřady bez výhrad souhlasily.

Jen tichý svědek

Dnes již v této části města esperantský klub není, po smrti Aloise Kubaly zanikl. Příznivci Zamenhofovy nádherné myšlenky pak našli své místo v Závodním klubu Vítkovických železáren, později museli na schůzky putovat až do Slezské Ostravy. Čas všechno nenávratně změnil, jen pomník připomínající dávné humanistické myšlenky našich předků stojí v malinkatém parčíku a patří určitým způsobem k ozdobám města. Ten zelený kout s několika stromy stojícími vedle hřmící autostrády je opravdu pěkný.