Dirigent Milan Bystroň říká: Orchestr funguje tak dlouho proto, že nikdy nehrál pro peníze, ale pro radost z hudby

Havířov, Karviná – V délce vedení orchestru nemá konkurenci. Koncerty pod taktovkou Milana Bystroně hrával dechový orchestr Májovák dohromady 34 let. Soužití dlouholetého dirigenta s orchestrem ale trvá více než 70 let. Ačkoli nemá akademické hudební vzdělání, absolvoval nejrůznější hudební kurzy a zkušenosti získával pod vedením profesorů z konzervatoře a na vojně pod dohledem věhlasných vojenských kapelníků. Dirigentem a hudebním pedagogem je rovněž jeho syn Jiří. Letos je to přesně pět let, co Milan Bystroň Májovák předal svým nástupcům.

• Jak se daří dirigentovi na penzi?

Děkuji za optání. Myslím, že mohu říct dobře, nestěžuju si. Zdravotní stav je úměrný věku. Hlavně ale s uspokojením sleduji další život díla (myslí soubor Májovák – pozn. aut.), které jsem dlouhé roky měl na starosti a pečoval o něj. Mám radost z každého úspěchu jeho muzikantů, navštěvuji pravidelně jejich koncerty. Občas přijdu na zkoušku, povykládáme si.

• Pět let už nejste kapelníkem a dirigentem. Bylo tehdy těžké to rozhodnutí odejít?

Někdo říká, že je těžké odejít… Ano, je to těžké, ale člověk sám by měl vědět, díky, ten čas nastal. V době, kdy jsem odcházel, jsem byl v souboru skoro nejstarší. Na Novoročním koncertě v roce 2009 jsem předal dirigentskou taktovku Marku Prášilovi, protože jsem v něm viděl dobrou perspektivu.

• A splnil vaše očekávání?

Určitě.

• Dirigentem v Májováku byl nějakou dobu i vás syn Jiří…

Ano. Skoro deset let jsme jej vedli spolu. Původní vize byla taková, že by soubor po mně dále vedl on, ale má tolik pracovních povinností, že by se to nedalo zvládat, proto se vedení vzdal. Je toho názoru, že když se něco dělá, má se to dělat naplno a ne napůl.

• Nestýská se vám po orchestru, po muzikantech?

Stýská nestýská… Tím, že jsem soubor předal svým nástupcům, to musím považovat za vyřešené. Došel jsem k názoru, že jsem pro soubor udělal maximum a nechtěl jsem zůstávat jen proto, abych tam byl, stál a přitom věděl, že už těm lidem nemám co dát. Mám radost z toho, že fungují, hrají, že se souboru daří. Jsem s lidmi z orchestru samozřejmě v kontaktu, občas mě na nějaký koncert pozvou a mohu si oddirigovat některou závěrečnou skladbu. Je to velmi milé a příjemné a důkaz dobrých vzájemných vztahů, které máme.

Učíme se vzájemně

• Požádají vás někdy mladší kolegové dirigenti o radu?

Přímo o radu asi ne, ale vím, že když jsem dirigoval, tak mě bedlivě sledovali a některá gesta nebo způsoby dirigování částečně převzali. Každý si ode mě něco vzal. Jednu dobu nás dirigovalo víc a trochu jsme se vzájemně ovlivňovali.

• Má Májovák srovnání s podobným tělesem, ať už u nás nebo ve světě?

Určitě. Podobných souborů je jen na Moravě víc. Například ve Šternberku funguje skvělý dechový orchestr anebo Základní umělecká škola v Lipníku nad Bečvou má svůj orchestr. Horší je to přímo v našem regionu, kde zanikl kdysi výborný orchestr Vítkovák, stejně jako orchestr, který fungoval při Železárnách a drátovnách v Bohumíně. A to mě hodně mrzí. Kdysi měla každá šachta svoji dechovku, ovšem dnes kromě Májováku funguje dechovka snad jen na Dole 9. květen a jinak není nic.

Kolem orchestru je dobrá parta

• Májovák ale přežil a letos slaví 105 let existence. Čím to podle vás je, že nejen stále hraje, ale je značně oblíbený a žádaný? Často je zván na zahraniční srazy orchestrů například do Rakouska. Popularita Májováku je koneckonců do značné míry vaše zásluha…

Možná je to tím, že je to soubor amatérský a nikdy nehrál prvoplánovitě proto, aby vydělával peníze. Vždy jsme hráli zadarmo. Ovšem to samozřejmě není vše, důležitá je i organizační stránka řízení souboru. Májovák měl vždy štěstí na lidi, kteří ho vedli a i díky nim je dnes tam, kde je. A musím říct, že i současný organizační vedoucí Petr Ženč je velmi šikovný manažer, má dobré kontakty a připravuje Májováku dobrou prezentaci. A tím, že má soubor hudební i organizační stránku vyrovnanou, tak může dobře fungovat.

• Co repertoár?

To je další důležitá věc. Vždy jsme se snažili jít tzv. s dobou a sledovali jsme, co se děje v jiných orchestrech. A i díky tomu jsme v Májováku dbali na zajímavý repertoár. Každý náš koncert měl tři části. Nejprve jsme hráli vážnou koncertní muziku, ve druhé jsme hráli to, co se líbilo lidem – různé operetní a muzikálové melodie a nakonec tradiční hornickou muziku, aby si lidé mohli třeba zazpívat. Byl bych rád, kdyby se toto udrželo i nadále.

• Dá se spočítat, kolik muzikantů prošlo orchestrem za jeho více než stoletou historii?

Momentálně je jich kolem sedmdesáti a za těch víc než 100 let bych to odhadl tak na pět nebo šest stovek muzikantů.

• Jste s orchestrem spojený prakticky celý svůj život. Co se vám vybaví, když se řekne Májovák? Na co rád vzpomínáte?

Devadesát procent vzpomínek je příjemných. Myslím, že všichni současní i bývalí členové vám potvrdí, že to byl a je vynikající kolektiv, všichni si rozuměli. Vždy nám bylo na koncertech, na zájezdech fajn, byli jsme parta, která táhla za jeden provaz a navíc se hraním dobře bavila.

---

vizitka

Milan Bystroň (*1935) spojil svůj život s dechovým orchestrem Májovák už jako dítě, když v 9 letech občas hrával na malý bubínek. Jeho otec Viktor byl totiž v té době dirigentem, tudíž syna vodil na zkoušky i vystoupení. Malý Milan hrával také na housle, baskřídlovku, klarinet i saxofon. "Když mi bylo tak sedm osm let, docela mi to vadilo, protože na mě kluci volali, ať s nimi jdu kopat, a já musel cvičit," vzpomíná. K dirigování se dostal počátkem 50. let minulého století na vyšší hospodářské škole v Orlové. V tédobě totiž byly vkurzu celoškolské soubory a právě coby student Milan Bystroň jeden takový soubor založil a dirigoval. V roce 1963 převzal orchestr Májovák po otci, který u souboru zůstal už pouze jako organizační vedoucí. Májovák vznikl na šachtě Gabriela (později přejmenované na závod Mír Dolu 1. máj) a Milan Bystroň u něj působil jako dirigent s přestávkou dlouhých 34 let (v letech 1963 – 1981 a 1993 – 2009). Svým nástupcům orchestr předal přesně sto letpo založení, na Novoročním koncertě v roce 2009. (toj)