Město Bohumín

12.9.2017 - Z močálů k městu železnice

Zdroj: Karvinsko
Ročník a číslo: 37
Strana: 21
Autor: Pavla Krůčková

Letos je to rovných 170 let, co na území dnešního Nového Bohumína přijela první vlaková souprava.

Když na začátku března roku 1835 vydal císař Ferdinand I. bankovnímu domu S. M. Rothschilda privilegium na stavbu železnice mezi Vídní a polskou Bochnií, málokdo tušil, že tato událost dá vzniknout i zcela novému městu a velkým podnikům. Železniční trať, kterou tehdy stavitelé přivedli i na okraj Bohumína, vdechla život zcela nové osadě (dnešnímu Novému Bohumínu) a předurčila budoucnost jedné z nejdůležitějších dopravních křižovatek tehdejšího Rakouska-Uherska.


ŽELEZNÝ ĎÁBEL

Za vším přitom stálo osudové rozhodnutí tehdejších radních, kteří nebyli "železnému ďáblu" – prapodivné dým funící novotě – příliš nakloněni a odmítli dráhu přivést do Starého Bohumína. Dobrý obchod naopak zavětřila polská hraběnka Marie Rudnická, která stavitelům železnice prodala za 10 tisíc zlatých bažinaté pozemky v oblasti tehdejšího dejšího Šunychlu, zhruba tři kilometry od centra města.

Původní bohumínské nádraží přitom již bylo vyměřeno mezi statkem Klorovec a hřbitovem, kousek od místa, kde se dnes nalézá restaurace Češi. Bohumínští radní a občané se však nechali ovlivnit zdejším farářem Josefem Plasuněm, podle kterého by novota přinesla Jiskry z lokomotiv by navíc podle něj v létě zapalovaly obilí, nehledě na to, že by dráha rozpůlila úrodné farní pozemky. Na naléhavou žádost bohumínských občanů a kněze proto sám císař Ferdinand přikázal, aby zamýšlená trasa dráhy byla odchýlena.

Nové nádraží se staniční budovou tak vyrostlo v pustém lese, uprostřed močálů.

Když pak 1. května 1847 přijel po Severní dráze císaře Ferdinanda do Bohumína první vlak, železničáři ještě kladli koleje. Přípojka ke státní hranici byla zprovozněna o více než rok později, a ani potom nebylo cestování do tehdejšího Pruska nijak snadné.


HRANIČNÍ ŘEKOU NA PRAMICI

Přes hraniční řeku Odru totiž chyběl most, a než byl v září roku 1849 dokončen, museli cestující na hranici vystoupit a přes řeku se spolu s nákladem přeplavit na pramicích, kde na ně čekala další souprava.

Nová železniční doprava byla motorem rozvoje a magnetem pro podniky, které vyrostly v blízkosti stanice a daly lidem práci. Vznikaly domy pro úředníky, řemeslníky, založena byla škola i celní úřad. V souvislosti s poměrně velkou vzdáleností Starého Bohumína od nové části města s nádražím byla v roce 1902 vybudována také úzkorozchodná tramvajová dráha. Starý Bohumín však postupně ztrácel na významu a první rozhodnutí radních proti stavbě železnice se zdejší části města stalo osudným.

V letech 1846–1910 se do okolí Nového Bohumína přistěhovalo přes 20 tisíc lidí. Příliv obyvatel však přinesl i stinné stránky. Při velkém provozu na zdejším nádraží snadno vznikala ohniska různých epidemií, kterým podlehly desítky lidí.

Přesto v průběhu následujících let vyrostla kolem nádraží nová osada, která zprvu nesla název Šunychl-Bohumínnádraží. Teprve v roce 1924 rozhodla vláda o přejmenování na Nový Bohumín. V té době zde bylo největší nádraží v Československu. Slibný rozmach místní železnice v 19. století a během první republiky poznamenala až druhá světová válka. Během ústupu německého vojska na jaře 1945 zde armáda vytrhala koleje a do povětří vyhodila i všechny výhybky, techniku a nadjezd.

Součástí letošního 170. výročí příjezdu prvního vlaku do Bohumína byly květnové oslavy, prostřednictvím kterých se zdejší nádraží ponořilo hluboko do historie. Vedení radnice přivítalo na vlakovém nástupišti živou kopii samotného císaře Ferdinanda s rodinou, to vše za doprovodu dobově oblečeného davu občanů a melodie flašinetu.


Z močálů k městu železnice - Zvětąit
Velikost: 600 x 424 bodů - 308 kB

Z močálů k městu železnice - Zvětąit
Velikost: 600 x 462 bodů - 376 kB

Pro detail článku/fotky klikněte na danou zmenšeninu fotografie.

    Městský úřad