Město Bohumín

2.9.2019 - A kdo bombardoval?

Zdroj: Haló noviny
Ročník a číslo: 203
Strana: 6
Autor: Monika Hoření

Pod čarou

Je správné, že si připomínáme také oběti spojeneckých náletů, které se za druhé světové války děly. Stále se budeme zamýšlet nad tím, a debatovat o tom, jaké cíle sledovali a jaké pohnutky měli ti, kteří vydávali rozkazy osádkám spojeneckých bombardérů. Zdali to byl promyšlený kalkul zlikvidovat či aspoň výrazně narušit průmyslovou základnu státu, jenž bude osvobozen Rudou armádou, či zkrátka lidský omyl, ke kterým v době války také docházelo, bohužel...

Minulý čtvrtek byla v Ostravě odhalena pamětní deska připomínající oběť téměř 500 lidí, kteří zemřeli při bombardování Ostravy 29. srpna 1944. Odhalena byla v centru města, kam před 75 lety bomby dopadly. Ty zničily rohový dům na dnešním Masarykově náměstí i další budovy v okolí, poškodily například také obchodní dům Rix v dnešní ulici 28. října, jenž je jako symbol bombardování na pamětní desce zobrazen.

Je to taková netradiční pamětní deska, protože hlavní na ní je obraz události. »Autorem pamětní desky je výtvarník Marek Pražák, který má ateliér v nedaleké Nádražní ulici, a je tak spojen s centrem Ostravy a její historií. Myslím si, že i proto dokázal tak citlivě propojit smutnou událost s lidským příběhem, s příběhem Ostravanky na pozadí vybombardovaného centra města,« uvedl zástupce ostravského primátora Radim Babinec. Na pamětní desce je totiž zobrazena žena u bombami poničeného obchodního domu. Za osazení desky díky. Ale za závažnou chybu považuji, že na ní není uvedeno, KDO bombardoval. Je na ní napsáno toto: »Věnováno památce obětí leteckého bombardování města dne 29. srpna 1944. Ostrava, 29. srpna 2019.« Jak mají být lidé, kteří nejsou znalí historie, moudří z takového textu? Není to snad snaha zakrýt původce bombardování tím, že se zdůrazní velká zkáza a lidské tragédie, jež jsou nezpochybnitelné? Pravda je taková, že cílem útoku AMERICKÝCH letadel na Ostravu, trvajícího déle než hodinu, měly být strategické cíle – Vítkovické železárny a chemička Rütgers. Továrny však bomby zasáhly jen okrajově, většina jich dopadla do obydlených oblastí. Nálet byl pro město prvním a zároveň nejničivějším. Kromě centra vznikly značné škody také v Zábřehu, Vítkovicích, Slezské Ostravě i Bohumíně.

Musím si v této souvislosti vzpomenout na červnové usnesení zastupitelů Prahy 3, jimž leží v žaludku dlouhá pražská tepna nazvaná podle osvoboditele Prahy (a také třeba koncentračních táborů Osvětim a Terezín) I. S. Koněva. Zastupitelé totiž chtějí zkoumat jeho úlohu »zejména při osvobození Prahy dne 8. 5. 1945, bombardování Čech v první mírový den 9. 5. 1945, při kterém zemřelo více než 1300 civilistů...« Tak o jedněch bombardujících svazcích, jež mají na svědomí naše lidi, »z nějakého důvodu« pomlčíme a jiné naše Spojence budeme veřejně pranýřovat, když za všechny oběti může válka, ta nejstrašnější v lidských dějinách – a ta má své známé viníky?



    Městský úřad