Rod Larisch­Mönnichů se zapsal do dějin severovýchodní části Slezska jako podnikatelsky velmi zdatný. Vlastnil v oblasti Karvinska 11,5 tisíce hektarů polností, luk, lesů a rybníků, majetnější byl jen arcivévoda Bedřich z Těšínska. Od poloviny 19. století se začali Larischové ve velkém podílet na těžbě uhlí. Jejich doly patřily k prvním, kde se začala využívat k pohonu strojů pára, později byli průkopníky ve využívání elektřiny. Ale doly stihla také největší důlní neštěstí v celém revíru. Členové rodu Larischů zasahovali do rakouské, české i evropské politiky.

Významný rod

Původem rodu Larischů jsou Tyroly, kde vlastnili zámek Fragstein, ve 14. století se usídlili ve Slezsku. Tady se rod rozdělil na dvě větve, ta významnější začala používat jména Larisch­Moenich (Mönich) z Ligotky (Ligota Białska). V polovině 17. století udělil císař Ferdinand III. Janu Bedřichu Larischovi titul svobodného pána s predikátem psát se ze Lhotky a Karviné. Později k tomu přibylo povýšení do českého hraběcího stavu. Posledním majitelem panství byl Jan Larisch­Mönnich, narozený v roce 1872 na zámku ve Fryštátě, který se stal vynikajícím podnikatelem a politikem. Byl prezidentem Rakousko­slezské společnosti pro zemědělství a lesnictví, členem Slezského zemského sněmu v Opavě, získal dědičné členství v panské sněmovně, stal se tajným císařským radou a rytířem Řádu zlatého rouna, který byl založen v roce 1430. V jeho osobě dosáhl rod Larisch­Mönnichů vysoké vážnosti a důstojnosti v celém mocnářství.

Změny v Evropě

Když skončila první světová válka, stal se Johann Larisch­ Mönnich univerzálním dědicem celého panství. To zahrnovalo vedle panství Karviná a Solca také Ráj s obcemi Darkov, Louky, Stonava, Těrlicko, Bluszczów, Fryštát, Dolní Lutyně, Bohumín a další. Nicméně došlo ke změnám, v novém Československu byly zakázány šlechtické tituly a predikáty, část majetku podléhala pozemkové reformě. Na území našeho státu měl rod osm tisíc hektarů půdy, ze které zbyla zhruba polovina. Část majetku se ocitla v Polsku. V roce 1939 odešel Johann Larich­Mönich před německým záborem do Vídně a správcem rodového majetku ustanovil svého dvaadvacetiletého syna Johanna (Hansiho) Larische Mönnicha.

Jeho hlavním úkolem bylo zachránit majetek před německou konfiskací. Mladý hrabě Johann dosáhl toho, že na majetek byla uvalena "pouze nucená správa". Nebylo to zadarmo, část zámku pak zabralo velitelství wehrmachtu. Všechny tyto postoje byly později proti mladému Hansimu použity jako důkazy kolaborace. Teprve v roce 1981 se v polském časopise objevila vzpomínka politického vězně, že právě Hansi je vinen ze spoluúčasti na smrti starosty Karviné Walclawa Olszaka. Když se blížil konec války, Johann s manželkou Vileminou – mimochodem, příbuznou rodiny Winstona Churchilla – odjeli před frontou do Vídně. Mercedes, kterým jeli, se po cestě srazil s obrněncem Rudé armády a Vilemina zahynula.

Larischové bez majetku

Po roce 1945 přišli Larischové o veškerý svůj majetek v Československu, který byl odhadován na 3,7 miliardy korun. Lidový soud v Moravské Ostravě odsoudil Johanna Larische­Mönnicha v nepřítomnosti k pětiletému těžkému žaláři za kolaboraci s Němci, ke ztrátě občanské cti a propadnutí veškerého majetku. Najednou byli Larischové nemajetní, museli prodat dokonce zámeček ve Vídni, protože neměli peníze na jeho udržování. Johann se pak živil různě, v Římě byl například realitním makléřem. Honosný zámek Solca zčásti vyhořel již koncem války, údajně po bohatýrské pitce důstojníků (byl v něm generální štáb wehrmachtu). Po válce se k důsledkům požáru přidalo i silné poddolování, takže byl v roce 1953 zdemolován. Helena, sestra Johanna, zajistila převoz pozůstatků z chátrající rodinné hrobky do kostela ve Fryštátě. Hrobka sama, která byla z ušlechtilého kamene, měla posloužit jako materiál ke stavbě muzea revolučních tradic v Karviné. Tento záměr překazil listopad 1989. Sourozenci Jan, Helena a Mary Larischovi navštívili Karvinou v roce 1994. Johann Larisch­Mönnich senior zemřel právě před padesáti lety, jeho syn Johann (Hansi) v roce 1997.

Nepřehlédněte

Příští sobotu, 30. listopadu, se budeme zabývat osobností kontroverzního ostravského spisovatele Oty Filipa, kterému nedávno prezident republiky udělil státní vyznamenání.