Češi a Poláci se přou o pomník legionáře – Postava generála Šnejdárka i po téměř století budí vášně

Generál Josef Šnejdárek je jednou z hlavních postav bojů o nezávislost Československa, muž s neobvyklým osudem, voják, který vybojoval Těšínsko i Slovensko. Poláci ho však dodnes často označují za zločince.

VARŠAVA/PRAHA - "Proč já jsem opustil rakouskou armádu a proč jsem šel do Cizinecké legie? Těžko je po čtyřiceti letech rozlišovat prapříčiny a příčiny vedlejší. V podstatě asi kvůli touze po dobrodružství nebo vůbec po životě," vyznává se ve svém životopise armádní generál Josef Šnejdárek (1875–1945). Z rakousko-uherského důstojníka se stal vojákem francouzské Cizinecké legie, na severu Afriky se oženil, pak se stal velitelem legií ve Francii a nově vzniklému Československu vybojoval na Polácích většinu Těšínska a na Maďarech Slovensko. Ještě na sklonku života se po roce 1939 zapojil do vytváření československé armády ve Francii a zemřel pár dní po konci války – v marocké Casablance.

V historii Československa sehrál velmi důležitou roli zvláště po svém návratu v roce 1919, kdy měl za sebou už mnohaletou kariéru důstojníka francouzských koloniálních vojsk a četné zkušenosti z bojů na severu Afriky. Mezi beduínskými kmeny si tehdy získal jméno Šan-Darík ben Debzá. Na počátku první světové války dostal jako nadporučík 4. pluku alžírských střelců za úkol řídit rekvizici koní a pak byl přesunut na francouzsko-německou frontu. Tam byl třikrát raněn, stal se kapitánem a byl pověřen nejprve organizací československých legií ve Francii a po konci války pak přesunem českých legionářů z italské fronty zpět do Československa. Když se 4. ledna 1919 ocitl po mnoha letech znovu v Praze, byla situace Československa hned na několika frontách kritická.

Šnejdárek byl vyslán na Těšínsko, které se v rozporu s historickými hranicemi (Těšínské knížectví bylo součástí zemí Koruny české) pokoušeli spolu s průmyslovými centry jako Karviná či Třinec zabrat Poláci. Ti se naopak v národnostně smíšeném území odvolávali na etnické rozložení obyvatelstva, které bylo do velké míry nakloněno Polsku. "Dne 16. ledna 1919 jsem byl zavolán do pracovny Václava Klofáče, Klofáč se ujal slova. Stěžoval si na jednání Poláků na Těšínsku, že Poláci již zabrali Těšín, Karvinsko-orlovské doly, že zabrali Bohumín a blíží se k Moravské Ostravě," popisuje Šnejdárek, jak byl pověřen vybojováním Těšínska. Hned po příjezdu dal velení polských vojsk, se kterým se setkal, příkaz k vyklizení Těšínska. "Těšínsko nevyklidíme a budeme se bránit do poslední kapky krve," odpověděl mu polský generál.

"Byla to odpověď pravého vojáka a vlastence hrdého na slavnou minulost polskou," oceňoval to ještě po letech ve svých pamětech Šnejdárek. Válka trvala sedm dní, během nichž lépe vycvičené a vyzbrojené československé jednotky postoupily až k městu Bielsko-Biała, hluboko v polském vnitrozemí. Ke smutku Šnejdárka pak spojenecká komise nařídila Praze polovinu Těšínska ponechat Polsku, ale i tak Česku zůstala strategická místa jako doly a železnice na Slovensko. Požírač polských dětí Šnejdárka a české legionáře líčila tehdejší polská propaganda hrůzostrašně. "Nesmím zatajit, že jsem měl (...) u Poláků přezdívku Waligura. To je v polských pohádkách chlap, který žere děti. Nesl jsem ten titul klidně, protože jsem v tom směru měl naprosto čisté svědomí," uvádí sám Šnejdárek.

Polské prameny však dodnes uvádí nevyjasněnou popravu několika desítek polských vojáků u Stonavy. Podle polského publicisty Tomasze Mackowiaka byli legionáři "rozčílení odporem Poláků tak, že je postříleli a probodali bajonety". Jiní polští historici zmiňují lynčování a útoky na polské civilisty a loupení. "Šnejdárek ‚osvobozoval‘ polské těšínské Slezsko za pomoci bajonetů českých legionářů, pronásledování místního obyvatelstva, a dokonce vraždění," uvádí třinecký historik Stanislaw Zahradnik, jenž podpořil protesty Poláků proti Šnejdárkovu památníku na Těšínsku. Po Těšínsku ještě Šnejdárek vybojoval bitvu u Zvolena, která byla zlomem ve válce o Slovensko.

Foto: Válka o území Těšínska, známá jako sedmidenní válka, vzplanula krátce po vzniku Československa v lednu 1919 a skončila až na nátlak Francie a Velké Británie. V konfliktu zemřely desítky Čechů a Poláků.
Foto: Československé oddíly vedl generál Josef Šnejdárek, jehož Češi považují za hrdinu, Poláci naopak za zločince. Jeho nedávno odhalený pomník na vrchu Polední v obci Bystřice kdosi poničil.
FOTO: MAFRA, ARCHIV // KOLÁŽ ŠIMON / LN