Území Těšínského knížectví se nacházelo v prostoru ohraničeném na západě řekou Ostravicí a Odrou, na východě řekou Bialkou, na severu řekou Olzou, Petrůvkou a spojnicí k řece Wisle kolem Petrovic, Žebřidovic, Pělgřimovic a Strumieně. Na jihu a jihovýchodě horským hřebenem od pramene Ostravice k prameni Bialky. Původně samostatné knížectví Piastovců (Viola Alžběta Těšínská byla manželkou krále Václava III., byla českou a polskou královnou) přešlo v r. 1327 pod křídla Koruny české. Kníže Kazimír, bratr Violy,podepsal v Opavě lenní úpis králi Janu Lucemburskému. Piastové vládli na Těšínsku až do r. 1653, kdy zemřela poslední kněžna z rodu Piastovců Alžběta Lukrécie. Za zmínku stojí zničení zámku dánskými vojsky během třicetileté války. Po smrti kněžny se stali majiteli knížectví Habsburkové. Vládcem byl vždy některý z členů tohoto klanu. Vládu zabezpečovala tzv. Komora Těšínská, jejímž úkolem bylo řídit hospodářství na celém území a zisky odvádět do Vídně. První sčítání lidu bylo v roce 1880 a následně každých 10 let. Jedna ze základních otázek nebyla národnost (všichni byli přece Rakušané), ale dorozumívací řeč. Německy hovořilo 8 % obyvatel většinou v městech (Bielsko, Skočov, Těšín, Fryštát, Bohumín), česky na Frýdecku a Ostravsku (mluvilo se moravsky) také 8 %. Zbytek, něco přes 80% polsky. Tento stav setrval v podstatě bez problémů do konce I. světové války.

K rozpadu velkých mocností Habsburků, Hohenzollernů a Romanovců a vzniku nových 10 národnostních států došlo v roce 1918. Na Těšínsku se válčilo další dva roky. Diplomaticky i vojensky. Mezinárodní konference ambasadorů USA, Velké Británie, Francie a Itálie rozhodla 28. 7. 1920 v Paříži o rozdělení Těšínska do dnešní podoby. Hranice se upřesňovaly v terénu ještě celý rok. Tisíce rodin zůstalo rozdělených státní hranicí. Přesto, že bylo 12 000 Poláku "vyemigrováno", především z okolí Ostravy, zůstalo jich na území ČSR 150 000 od Bohumína po Mosty. V meziválečném období byl umožněn kontakt na tzv. propustku. V říjnu 1938 došlo k násilnému připojení Těšínska k Polsku a 1. 1. 1939 začala německá okupace. Během války se stalo Těšínsko součástí Velkoněmecké Říše. Po válce byly hranice spřátelených zemí silně střeženy a cestování k příbuzným administrativně složité. Proto se hledaly různé formy, jak postiženým rodinám styk ulehčit. Proto po příkladu SČSP (Svaz československosovětského přátelství) podporovaly místní orgány vstřícně vznik SČPP (Svaz československo­polského přátelství). Organizace vznikaly po obou stranách hranice, např. v Krnově, Petrovicích, Bielsku. Částečně byl umožněn kontakt občanů obou států v pohraničí. Silný akcent státu na rozvoj těžkého průmyslu vytvářel velké množství pracovních příležitostí na Ostravsku. Proudilysemtisíce Slováků ze zemědělských oblastí za lepším výdělkem. Hodně jich zde zakládalo rodiny. Byl vytvořen předpoklad k asimilaci Čechů, Poláků a Slováků. Jsme všichni Slezané.

Po změnách v létech 1989 a 1992 došlo ke změně charakteru SČSPP (Svazu československo–polského přátelství). Většina místních organizací zanikla. V Karviné se však tradice udržela dodnes a bude záležet na vedení, jaké atraktivní cíle stanoví a jak je prakticky prosadí. A nyní k názvosloví. Na našem území vychází názvosloví "svaz" z němčiny, která vládla už od dob národního obrození (Jungmann, Borovský). Začaly vznikat různé české praktické spolky. Třeba Sokol, spolek cvičenců, čtenářů, švadlen, turistů, včelařů, zahrádkářů atd. Měly konkrétní, odborně speciální zaměření zájmové. Vznikaly také organizace společenské se širším záběrem, více intelektuálně zaměřené na širokou veřejnost, jako např. Divadelní společnost – Theatergesellschaft. Proto název "SPOLEK" zní poněkud archaicky a nepatřičně.

Poznámka: Přeměna názvu "svaz" na "spolek" v r. 2012 souvisí se změnami vyvolanými novým Občanským zákoníkem. (huhu)

Spolky (svazy) česko­polského přátelství i v jiných městech 1957 ve Wodzisławi ustaven Zwazek Przyjaźni Polsko­ Czeskiej, předseda p. Burek 26. 2. 1971 byl založen v Petrovicích Svaz česko­polského přátelství, předsedou byl zvolen Julius Kašík 1971 v Mikulovicích na Šumpersku byla založena organizace čs.­polského přátelství.