Obránkyně florbalových Vítkovic Veronika Vobořilová v rozhovoru pro Deník mimo jiné říká:

Ostrava – Už šest sezon obléká dres florbalových Vítkovic a také díky tomu se zkušená defenzivní hráčka Veronika Vobořilová může pyšnit titulem mistryně české extraligy a ve své sportovní sbírce má kromě jiného i finálovou účast v Poháru mistryň.
Uplynulý víkend se gólem a asistencí podílela na ligovém vítězství nad Libercem, který však na Dubině favorizovaným Vítkovicím pořádně pocuchal nervy, když se ze stavu 1:4 dostal až k nejtěsnějšímu jednobrankovému rozdílu. Vyrovnat ale už nestihl. "Těžko říct, čím to bylo. Jestli třeba tím, že se momentálně na trénincích moc nescházíme… V týdnu před zápasem s Libercem jsme měly tři tréninky a ani na jednom z nich jsme nebyly komplet," říká dvaatřicetiletá Veronika Vobořilová.

- Tahle slova znějí na to, že v domácí soutěži jen vítězíte, možná až přespříliš rozladěně. Čím to?

Mám někdy pocit, že se nás víc sejde, když jdeme na pivo, než když máme jít na hřiště. Je ale fakt, že holky mají práci či školu, takže jim to nevychází. Jenže pak je to hned vidět i v zápase. Taky se po Poháru mistrů trošku trápíme s technikou a klasicky zahazujeme velké množství šancí.

- Překvapily vás něčím soupeřky z Liberce?

Ani ne. Čekaly jsme, že budou hrát trošku víc zezadu a že nás nechají jejich branku dobývat. Chyba tak byla více méně na naší straně, protože jsme nehrály to, co po nás trenéři chtěli. Docela často jsme nechaly zbytečně zavírat na jedné straně hřiště a taky nám to šlo všechno o něco později a pomaleji než bylo potřeba.

- Není důvodem vašich současných starostí uspokojení z úspěšného vystoupení v Poháru mistryň?

Těžko říct, třeba já to tak nevnímám. I když slýchávám, že si lidi říkají, jestli my se náhodou teď nebudeme lidově řečeno nosit. Spíš to bude tím, že jsme v poslední době měly hodně zápasů a málo tréninků. Věřím ale, že když se zase zlepší účast na trénincích, že se zvedne herní projev.

- Nechme ale už kritiky, vždyť máte za sebou čtyři extraligové zápasy a všechny jste vyhrály, takže sezona je rozjetá na správné vlně…

To je sice fakt, ovšem v lize jsme toho odehrály strašně málo, co se týká celkového počtu utkání třeba i jen v základní části. Proto říkám, musíme začít zase makat, zapracovat na technice a pak věřím, že to bude ještě lepší.

- Je něco, co vám třeba v letošní extralize připadá jako nové, dosud nepoznané?

Nějak nic zásadního nepozoruju. Třeba ani tu nahrávku nohou, že by se to nějak, a vlastně ani moc nevím jak, používalo… Jedině snad to, že soupeřky jdou do zápasu s námi s respektem. To bylo vidět už i na předsezonním turnaji v Bohumíně. Mám pocit, že se role trošku obrátily, zatímco v předchozích sezonách jsme to byly my, kdo nastupoval s respektem k soupeřkám, teď cítím pravý opak. To byla situace i z posledního zápasu s Libercem, kdy soupeřka šla do souboje jedna na jednu a jako by měla strach a radši to otočila zpátky.

- Obraťme list, co vás vlastně přivedlo k florbalu?

(do řeči se vmísil trenér Dušan Dudešek: "Chtěla hrát fotbal, jenže byla levá na nohy.") Tak nějak to je! (smích) Ne, vážně. Už když jsem byla v Olomouci, kam jsem dorazila ze Znojma, hledala jsem sport, který by mě bavil. A je fakt, že jsem tam hledala ten fotbal, jenže pak se mi naskytla možnost zahrát si florbal a bylo rozhodnuto. Vnímala jsem to jako něco úplně jiného. Ale je taky pravda, že na rozdíl od mnohých holek jsem s florbalem začala hrozně pozdě.

- Mluvila jste o Olomouci a o Znojmu, přitom jste teď už, pokud dobře počítám, šestou sezonu ve Vítkovicích…

Jsem taková cestovatelka. Ze Znojma jsem šla do Olomouce na školu a pak z Olomouce do Ostravy za florbalem.

- Asi jste to vzala správným směrem. Právě ve Vítkovicích jste vybojovala mistrovský titul a podílela jste se i na druhém místě v Poháru mistryň. Může být ještě něco víc?

Pro mě už asi ne. Víte, když jsem začínala, vlastně se mi o takových úspěších ani nezdálo. Nebo možná jsem tehdy o tom snila, akorát si to už nepamatuju. Brala jsem to postupně, chtěla jsem hrát extraligu, chtěla jsem jít do Vítkovic, toužila jsem hrát o titul, vyhrát ho… Beru to teď proto trochu jako odměnu za tu dřinu, za to, co jsem si odepírala. Ono se to nezdá, ale toho času moc nezbývá, kamarádi začali mít jiné zájmy, florbal zasahuje i do práce. Takže jediné, co jsem za to všechno dostala, je pocit stát na nejvyšším stupínku v Superfinále a zahrát si ve Švýcarsku největší klubový turnaj na světě. Na druhé straně je ale taky pravda, že mě napadá, kolika sportovcům, kteří tomu taky tolik obětovali, se to aspoň takhle vrátí?

- To máte pravdu. Co ale tedy bude dál, co vás motivuje do další přípravy?

Jsou dvě věci, které bych třeba v probíhající sezoně ráda zažila – ještě jsem nevyhrála pohár a nikdy jsem neobhájila mistrovský titul. Vím ale, že to bude hodně těžké.

---

Vítkovické florbalistky v sezoně

Extraliga: Vinohrady (venku) 8:2, Chodov 6:5 po prodloužení, Elite Praha (v) 7:1, Liberec 4:3.

1. JM Fat Pipe Chodov 4 0 1 0 50:13 13
2. Herbadent SJM Praha 11 4 0 0 0 34:9 12
3. FbŠ pipni.cz Bohemians 4 0 0 1 30:17 12
4. 1. SC Vítkovice Oxdog 3 1 0 0 25:11 11
5. Crazy girls FBC Liberec 3 0 0 2 22:15 9
6. Tempish FBS Olomouc 2 0 0 2 16:18 6
7. Sokol Židenice 2 0 0 3 15:19 6
8. Elite Praha 2 0 0 3 20:30 6
9. FBC ČPP Bonusia Ostrava 1 0 0 3 15:21 3
10. Sokol Král. Vinohrady 1 0 0 4 9:35 3
11. FBK Jičín 0 0 0 4 6:28 0
12. Tatran Omlux Střešovice 0 0 0 4 7:33 0

Domácí pohár: Orlicko Třebovsko 9:0, FBC Ostrava 5:0, Kopřivnice 7:0, Rožnov pod Radhoštěm 13:1.

Pohár mistryň: Zug United (Švýc.) 9:3, Djurgardens IF IBF (Švéd.) 2:9, Piranha Chur (Švýc.) 2:1, Djurgardens IF IBF (Švéd.) 2:10.
Nejbližší program – dnes: 19.30 na palubovce P.E.M.A. Opava (pohár), zítra: 15.00 doma se Střešovicemi (extraliga), v úterý 28. října:
19.00 FBC Ostrava (extraliga).