19.10.2012 - Zmizelý Přerov ve fotografiích

PODJEZD MEZI VELKOU DLÁŽKOU A PŘEDMOSTÍM. Již roku 1911 byla zahájena výstavba třetí a čtvrté traťové koleje na vytíženém úseku bývalé Severní dráhy císaře Ferdinanda z Přerova dále na Bohumín. Po zprovoznění těchto kolejí se provoz pochopitelně dále navýšil a v době mezi světovými válkami zde za dobu jednoho dne projelo až 170 vlaků. Tato frekvence však značně ztěžovala život motoristům a cyklistům na úseku státní silnice mezi Přerovem a Předmostím, kde křížení komunikací bylo řešeno jednoduchým přejezdem. V době průjezdu vlakových souprav se tak v Předmostí a na Velké dlážce tvořily často dlouhé fronty, pročež bylo v půli 30. let minulého století rozhodnuto vyřešit tento svízel stavbou podjezdu. Přípravné práce k jeho stavbě byly započaty v pátek 8. července 1938. Nejprve přišlo na řadu předláždění půlkilometrového úseku silnice vedoucí z Velké Dlážky k železnici.

Firma Ing. Alois Beneš zhotovila pevný podklad pod vozovkou, kterou následně vydláždila firma Bratři Jaškové drobnou kostkou. Následně bylo nutné v místě stavby budoucího podjezdu přeložit všechny stávající koleje blíže Předmostí, aby nebyla stavbou brzděna železniční doprava. Již od počátku se sice nasadilo svižné pracovní tempo, přičemž se pod umělým světlem čtyř velkých reflektorů pracovalo rovněž noci, avšak postup prací se však v průběhu léta zpomalil, jelikož se kvůli probíhajícím žňovým pracím nedostávalo potřebného počtu dělníků. V půli srpna zde bylo zaměstnáno na 90 osob, s tím že v brzké době měl jejich počet zvýšit skoro dvojnásobně. Další brzdou byla pak samozřejmě velká frekvence dopravy na železniční trati. Nutným krokem bylo přeložení vodovodního potrubí uloženého pod podjezdem a vedoucího od přečerpávací stanice na Čekyňském kopci.

Práce provedly zaměstnanci vodárny v průběhu jediné noci tak, aby nebyly zbytečně rušeny okolním provozem a město zůstalo bez vody jen co nejkratší dobu. Další zdržení přinesla mobilizace v důsledku rostoucí agresivity sousedního Německa, vyhlášená 23. září. Atak, i když konec září byl ve znamení krásného slunečného počasí, tolik příznivého stavebnímu ruchu, pracovalo zde pouhých 36 dělníků. Navíc tolik očekávaný a potřebný izolační materiál nemohl být na stavbu dopraven, jelikož veškeré železniční a automobilové kapacity byly plně vytíženy vojenskou přepravou. Práce tak takřka uvázly. Do počátku října měla být dohotovena vana pro přerovskou polovinu podjezdu a také proveden výkop pro druhou z celkem šesti jímek. Nedostatek materiálu tak trval takřka po celý podzim. Do konce roku měla sice již stát celá polovina podjezdu, ovšem trvající velká zdržení původní termín dohotovení celé stavby v dubnu příštího roku oddálila již tehdy, a to zatím do června roku 1939.

V březnu 1939 na stavbě pracovalo jen 30 dělníků, kteří teprve nyní dodělávali podjezdovou vanu, a bylo již jasné, že podjezd nebude uveden do provozu dříve, než začátkem října. I tak bylo nutno co nejdříve zahájit práci na tři směny, a to jakmile počet dělníků dosáhne 150 lidí. Nicméně posun nebyl nikterak závratný, neboť takřka po celý měsíc duben práce stála. V září 1939 zde pracovala necelá padesátka dělníků a začínalo již být jasné, že do konce roku zase nebude vše hotovo. Dokončovací práce zase narušily únorové mrazy roku 1940, které způsobily to, že se silně nadzvedla půda pod betonovou a asfaltovou vozovkou, která tak byla potrhána, načež trhliny udělaly prostor spodní vodě, která dovršila dílo zkázy. Tolik potřebná a tolik smůlou provázená komunikační stavba budovaná nákladem 2 900 000 tehdejších korun byla s velkým zpožděním dostavěna do konce roku 1940. Smůla však tuto stavbu zcela neopustila a hlasitě se ozvala nad ránem 8. května 1945, kdy podjezd zničili výbušninami ustupující Němci.