10.10.2007 - Šedé mraky se už rozplynuly

Když jsme na začátku prázdnin zahajovali putování českým pohraničím, měli jsme před sebou lákavou anabázi po mnoha odlehlých a někdy i pozapomenutých místech. Poslední díl však bude trochu jiný než všechny předešlé. Slezské pohraničí totiž rozhodně není opuštěné.
Slezsko nabízí mnoho atraktivních zajímavostí a památek. Při dnešní cestě pohraničím se ale budeme více než dosud procházet městy. Začneme v Krnově a přes Opavu a moravskoslezskou metropoli Ostravu se dostaneme až do Českého Těšína. Ten se pyšní pozoruhodným unikátem: při toulání jeho ulicemi se klidně můžete ocitnout v Polsku. Stačí přejít přes řeku Olši, a místo v Českém Těšíně jste rázem v Cieszyně.

Za památkami do Krnova

K pozoruhodným objektům, které by neměl návštěvník Krnova minout bez povšimnutí, patří zdejší synagoga. Tenhle opravdový architektonický skvost, jediný svého druhu v Moravskoslezském kraji, je jednou z pouhých dvou staveb v Česku s dochovanými arabsko-španělskými interiéry. Přitom mnoho nescházelo, aby synagoga byla z rozhodnutí hitlerovského Německa zbourána.
Bohoslužby se tu přestaly sloužit na podzim roku 1938, kdy Sudety připadly nacistické třetí říši. Krátce poté musely být v okolních městech synagogy zlikvidovány. Ta krnovská však tuhle pohromu přečkala. Jak se to podařilo? Starosta města svolal radní a informoval je o tajném příkazu z Berlína, který zněl „zničit židovský templ“. Sudetoněmečtí zastupitelé se poradili a pak jednomyslně schválili návrh stavitele Franze Irblicha, že nacisty podvedou. Místo mimořádně cenné stavby došlo k vypálení obřadní síně židovského hřbitova, zatímco ze skutečné synagogy byly v tichosti odstraněny symboly židovské víry a změnila se na městskou tržnici.
Sladké časy ji ovšem nečekaly ani v období socialistického Československa, kdy sloužila coby sklad a později jako archiv. Až v roce 1994 se vrátila Federaci židovských obcí a od roku 2003 slouží jako výstavní a koncertní síň.
Když už jsme se dotkli dějin 20. století, stojí za to zmínit ještě jednu zajímavou událost z historie města. Před půlstoletím se Krnov stal domovem mnoha Řeků, kteří tehdy utíkali z rodné země, zmítané občanskou válkou. Zdejší řecká menšina je stále velmi aktivní a pořádá nejrůznější folklorní akce. Kdo zavítá do Krnova, rozhodně by si neměl nechat ujít návštěvu poutního místa Cvilín. Nelze ho minout, protože růžovo-bílý kostel Panny Marie Sedmibolestné s rozhlednou tvoří výraznou dominantu města. Každý rok se tady koná hned několik poutí, nejvýznamnější z nich vždy uprostřed září. Jako vodítko pro výlet do okolní přírody poslouží třeba zelená turistická značka nebo rekreační okruh kolem Krnova. Můžete se vydat i do Polska, neboť kousek za městem leží významný hraniční přechod Krnov-Pietrowice.

Pyšná Opava

„Bílá perla Slezska“, tak se někdy říká Opavě. Půvabné historické město se rozkládá v mírné pahorkatině na soutoku řek Opavy a Moravice. Místní obyvatelé si zakládají na tom, že zde bylo už odedávna významné centrum kulturního a společenského života. Již roku 1814 se Opava těší ze založení muzea, mimochodem nejstaršího na území České republiky (nyní Slezské zemské muzeum). A ještě dříve, v roce 1805, zahájilo činnost Slezské divadlo, které hraje dodnes.
Lidé starající se o místní kulturní život jsou velmi aktivní. Díky tomu se v městě pořádá několik známých festivalů, mezi něž patří například Bezručova Opava nebo akce Další břehy. Organizátoři pestrých přehlídek si zakládají na tom, že umějí bourat hranice mezi kulturními žánry a často i společenskými konvencemi. Velké jméno má ve světě profesionální i amatérské fotografie zdejší Institut tvůrčí fotografie. Ten působí jako součást Slezské univerzity, založené na počátku devadesátých let, a jedním z vyučujících je například známý fotograf Jindřich Štreit.
Procházka městem může být i názornou architektonickou lekcí. Objevíte tu mnoho stylů. K nejstarším památkám patří minoritský klášter a kostel sv. Ducha, postavený před rokem 1269. Cennou gotickou památkou je konkatedrála Nanebevzetí Panny Marie z druhé poloviny 14. století. Dokladem renesančního umění jsou především domy na Dolním náměstí, Masarykově třídě, Ostrožné ulici a rovněž městská věž, takzvaná Hláska, současné sídlo Magistrátu města Opavy. V barokním stylu vyniká zejména Sobkův a Blücherův palác na Masarykově třídě.
Opava se však také chlubí ukázkami novodobé architektury, ať už se jedná o monumentální stavbu obchodního domu Breda nebo o budovu bývalé Obchodní a živnostenské komory, případně o komplex Městského koupaliště. K technickým zajímavostem patří rovněž secesní barometr ve Dvořákových sadech. Dalším pozoruhodným dílem, za nímž se na Opavsko jezdí, je linie unikátních vojenských pevností vybudovaných před druhou světovou válkou. Přístupná je především pevnost v Opavě-Milostovicích, komplex opevnění objevíte například také v Darkovičkách u Hlučína.

Ostrava, jak ji možná neznáte

Když se řekne Ostrava, mnozí lidé se trochu otřesou a vybaví si hutě, těžký průmysl a podzemí protkané kilometry šachet. Omyl, tenhle obrázek už dávno není pravdivý. Třeba obyvatelé Prahy, kteří sem, do metropole Moravskoslezského kraje, zavítají, překvapeně přiznávají, že na mnoha místech je tu více zeleně než v hlavním městě.
Historickou exkurzi lze začít třeba v Hornickém muzeu v Ostravě-Petřkovicích, které nabízí velmi rozsáhlou expozici, přibližující minulost slavné hornické oblasti. Věřte, že tahle návštěva mívá velmi silnou atmosféru. Uhlí bylo pro tohle město klíčovým objevem. V hornickém muzeu pod vrškem Landek dokonce najdeme několik tisíc let staré důkazy o tom, že právě tady člověk kdysi poprvé použil uhlí k topení. Areál muzea však příležitostně hostí i nejrůznější koncerty a kulturní show. Zajímavostí je také velké lanové centrum pro nejrůznější adrenalinové atrakce.
Přímo ve městě uvidíte několik těžních věží, které jsou nyní technickými památkami značné historické hodnoty. Jednu z nich najdete pár set metrů od centra, u hotelu Jindřich. Stopy po těžkém průmyslu zůstaly v Ostravě patrné na každém kroku. Za velmi cenný lze například považovat areál vysokých pecí nazývaný vítkovická Dolní oblast. Jedná se o rozsáhlý komplex, kde bývaly šachty, hutě a elektrárna. Dodnes, i když již mnoho let nefunguje, působí opravdu majestátně. Na jeho záchranu ale zatím nejsou peníze, památkáři a pár nadšenců by z něj chtěli udělat technický skanzen.
Celý areál je vlastně typickou dominantou města. Panoráma má ovšem výrazně jinou podobu, než jakou si lidé pamatují ještě z osmdesátých let. Kdo tehdy pohlédl z města směrem k Beskydám, mohl hory v dálce jen tušit. Horizont totiž tvořily vysoké pece, dále se většinou nedalo dohlédnout, protože to šedý nebo nažloutlý mrak věčně přilepený * nad Ostravou nedovolil. A současnost? Nad opuštěným areálem vysokých pecí je krásně vidět Lysá hora, nejvyšší vrchol Moravskoslezských Beskyd.
Právě z nádraží Ostrav astřed, které leží nedaleko vychladlého hutního kolosu, odjíždí každý víkend spousta lidí, mířících na Lysou horu.
Ostrava rozhodně stojí za návštěvu. Třeba na celý víkend nebo na několikadenní dovolenou. Kdo to tady nezná, bude překvapen i hezkým okolím, ve kterém si každý najde to své: cyklisté malebné a rovinaté Poodří, vodáci hned tři řeky a golfisté se mohou vydat do Šilheřovic, kde leží vyhlášený golfový areál. Večer bude asi dobré se opět vrátit do Ostravy, kde po setmění ožívá legendární Stodolní ulice. Tedy vyhlášené místo s několika desítkami hospod, klubů a barů.

Tady mluví „po našimu“

V Ostravě se setkají tři řeky Opava, Ostravice a Odra, a město pak opouští jeden velký tok, který kolem Bohumína líně míří k polským hranicím. V místech, kde se pak Odra loučí s územím České republiky, ji ještě přiživí Olše, tedy jak říkají místní obyvatelé Olza.
Ta důsledně lemuje hranici až téměř ke slovenskému trojmezí. Kdo se sem vypraví, může navštívit hornickou Karvinou, která se pyšní opraveným náměstím a hezkými lázněmi Darkov, případně zavítá do hutnického Třince s krásným okolím. Za prohlídku rozhodně stojí dřevěný kostelík v Gutech.
Při toulkách tímto krajem buďte připraveni na jistou jazykovou bariéru. Lidé tady totiž mluví „po našimu“ a někdy je opravdu těžké se v některých výrazech zorientovat. Zřejmě nejlépe by se to mohlo podařit v místních typických hospodách nad nějakou tou specialitou. Mezi ně patří například různá jídla připravovaná z brambor, kterým se říká brutvaňok, stryky nebo polesniky.

Dvě města v jednom

Proti proudu řeky Olše dorazíte až do Českého Těšína, výkladní skříně těšínského Slezska. Město se jmenovalo stovky let Těšín. Až politikové jej před osmdesáti roky rozdělili na města dvě. Na levém břehu Olše leží Český Těšín, napravo Těšín polský, tedy Cieszyn.
Město podle legendy před mnoha staletími založili tři bratři. V polském Cieszyně stojí studna s kovanou altánovou střechou, která prý připomíná tuhle téměř dvanáct set let starou událost. Pověst si tady hýčkají a po třech bratrech se zde jmenuje ulice, kousek u studny najdete hospodu podle názvu také zasvěcenou dávnému setkání, a každý rok tady slavívají Svátek tří bratří. Bývá to veliká událost, za kterou se do města na Olši vypraví tisíce turistů. Vyhrávají kapely, dovádějí kejklíři a město doslova obklíčí trhovci.

Dvojměstí, jakých na mapě světa mnoho nenajdeme, k sobě svazují dva hraniční přechody, tedy vlastně mosty přes Olši. Jeden se jmenuje Most svobody. Přes ten se chodí a jezdí do Polska. A ten druhý zase pojmenovali Družba, jím proudí lidé do České republiky. Hodně hořkou příchuť získaly tyto názvy začátkem osmdesátých let, kdy v Polsku panoval výjimečný stav. Dodnes někteří zdejší obyvatelé vzpomínají, jak na sebe příbuzní volali přes řeku - spřátelené socialistické státy totiž mezi sebou uzavřely hranice.
Po těchto mostech ještě nedávno protékaly tisíce litrů alkoholu. Z Česka, kde byl výrazně levnější, jej do polských domácností nosívali lidé v nákupních taškách. Šli třeba stokrát, protože směli najednou přenést pouze omezené množství. Říkalo se jim mrovky a místní je považovali za něco, co by se dalo označit jako novodobý folklór.

Staré stavby v Cieszyně

Za památkami bude zajímavější vypravit se do polského Cieszyna. V Českém Těšíně totiž kromě rozlehlé a krásné budovy radnice a několika zajímavých činžovních domů z časů první republiky nic výjimečného k vidění není. Může se ale pochlubit divadlem se dvěma národními scénami, několika festivaly a také pestrými jazzovými koncerty.
Na polské straně lze nahlédnout do místního velkého muzea v rozlehlém zámečku, který jako své sídlo využívali Larischové. Určitě by bylo chybou vynechat rozsáhlý park hned se třemi pozoruhodnými objekty. Je tady románská rotunda, která pochází z první poloviny dvanáctého století a je nejstarší památkou na Těšínsku. Kousek nad ní se tyčí Piastovská věž - unikátní stavba, kdysi součást hradního komplexu. Jméno dostala podle piastovských orlic, jež jsou umístěny na nárožích jejího zakončení. Piastovci byla knížata, která sehrála v celé oblasti klíčovou roli. A rada na závěr: nedejte se odradit tím, pokud věž okamžitě neobjevíte. Je totiž natolik ukrytá v parku, že mnozí obyvatelé především Českého Těšína o ní ani nevědí.

*** Jak se tam dostat

Z Prahy do Ostravy je to zhruba 380 km, cesta autem vám potrvá přibližně 4,5 hodiny. Z Brna vás čeká 180 km a asi 2 h 40 min. Z PrahyFlorence jezdí do moravskoslezské metropole přímý autobus, jemuž cesta zabere 5 h 20 min. Nejrychlejší je tak vlak. Pendolino urazí trasu mezi Prahou a Ostravou za 3 h 19 minut, spoj EC pak většinou za necelé 4 hodiny.