V době, kdy vznikaly současné městské části Bohumína a fungovaly jako samostatné obce, nebylo po Novém Bohumíně ani během několika následujících století pražádné památky. Budoucí město bylo založeno shodou náhod. Díky budování nádraží u nově postavené železnice v roce 1847 vše vznikalo na katastru obce Šunychl, což bylo nejnevhodnější místo uprostřed bažin a lesů, které bylo nutno vysoušet. Jako by tato podivná souhra náhod předurčila i pozdější nelehké dějiny obce s tehdejším názvem Šunychl-Bohumín-nádraží a překotná výstavba administrativních budov a obydlí nenechala vzniknout historicky zajímavým architektonickým památkám, ani dominujícímu náměstí. Dělnické kolonie nadlouho poznamenaly ráz budoucího města. K zajímavým stavbám patří budova nádraží a především severní část dnešního náměstí T. G. Masaryka. Tu tvoří původní radnice z roku 1897 až 1898, která po citlivých opravách v současnosti opět slouží tomuto účelu, komplex tehdejších německých škol, stavěných v letech 1894 až 1914 (dnes hlavní budova městského úřadu), katolický kostel Nejsvětějšího srdce Ježíšova z roku 1896, katolická fara z roku 1905 a za nimi na Husově ulici budova bývalého ženského kláštera Notre Dame z roku 1903, kde dnes sídlí Střední škola Bohumín. Ve stejném novogotickém stylu byl postaven v roce 1901 kostel Slezské evangelické církve augsburského vyznání ve Štefánikově ulici.

Název Šunychl-Bohumín-nádraží byl změněn 14. dubna 1924 a 16. října 1924 povýšila vláda Československé republiky osadu na město. Proto také město Nový Bohumín po dlouhou dobu používalo původního obecního znaku Šunychlu. Byla to stříbrná radlice v modrém poli, pod níž se nacházela stříbrná pěticípá hvězda. Tento znak byl změněn po připojení Kopytova. Od té doby měl znak tři části. V horním červeném poli bylo zlaté okřídlené kolo symbolizující část nádraží, dolní polovina byla svisle rozdělena na dvě části – modré a zelené pole. V pravém modrém poli byla stříbrná radlice a pod ní stříbrná pěticípá hvězda, což symbolizovalo Šunychl, a v levém zeleném poli byl rýč, symbolizující Kopytov. Po roce 1945 se postupně přestal tento znak používat. V roce 1967 zvítězil ve veřejné soutěži návrh nového městského znaku, který se užívá dodnes.

Za zmínku stojí ještě několik méně známých zajímavostí. V roce 1887 byl postaven skřečoňský most, v roce 1902 byla prodloužena historická ocelová lávka pro pěší nad kolejištěm až na dnešní Lidickou ulici. Silniční nadjezd na Bezručově ulici byl slavnostně kolaudován 30. dubna 1964. Nejvíce obchodů bychom v minulosti našli v tzv. zlatém kříži, tvořeném Nádražním náměstím (dnešní náměstí A. Mickiewicze), ze kterého vycházela třída 28. října (dnes třída. Dr. E. Beneše). Z této hlavní ulice odbočovala Štefánikova ulice (dnes ulice 9. května), Šnejdarkova ulice (dnes Studentská) a Kostelní ulice (ta jediná má svůj původní název). Obdobně je tomu i dnes, kdy tomuto centru dominuje pěší zóna.

Vojenská posádka byla ve městě zřízena na podzim v roce 1923 a za dnešním parkem Petra Bezruče byly postaveny budovy vesměs přízemní, barákového typu. Při budování pevnostního systému před druhou světovou válkou byla pro posílení ochrany hranic postavena na okraji města v obci Šunychl druhá kasárna. Na počátku padesátých let minulého století do kasáren nastoupilo železniční vojsko a pro vojáky byly vybudovány poměrně solidní jednoposchoďové pavilony. Posledních 120 příslušníků železničního vojska opustilo bohumínská kasárna 6. dubna 1994. Historicky cenná je také kruhová remíza na hlavním nádraží Českých drah z roku 1891, která byla do dnešní podoby upravena v roce 1984. V roce 2006 měla městská část Nový Bohumín 14 062 obyvatel. Nejvýznamnějšími podniky na jeho území jsou Bochemie, Bonatrans, České dráhy, Železárny a drátovny Bohumín a řada dalších menších podniků, závodů, společností i podnikatelů.

Informační centra pro občany i příchozí návštěvníky jsou čtyři. V budově městské knihovny na Vrchlického ulici, v budově městského úřadu na Masarykově ulici, ve vestibulu nádraží Českých drah a v Penzionu ve věži na Koperníkově ulici vedle nového krytého aquacentra. Město má uzavřeny tři dohody o spolupráci s městy v Polsku. Jsou to Zdzieszowice, Prudnik a Gródkow.