Římskokatolický duchovní a vysokoškolský pedagog

Narodil se 5. dubna 1892 v Novém Bohumíně manželům německé národnosti Ignáci Petru Blokschovi a Alžbětě Beatě, rozené Axmanové. Jeho rodiče bydleli v domě č. p. 135 v Bohumíně-Šunychlu-nádraží (dnešní Nový Bohumín) a otec pracoval jako telegrafista na dráze. Při křtu ve farním kostele Narození Panny Marie ve Starém Bohumíně dostal Josef Blokscha jméno Joseph Ignatz Georg. Měl dvě sestry – Marii Alžbětu a Stefanii Hedviku. Všeobecné vzdělání získal Josef Blokscha ve svém rodišti. Jeden rok navštěvoval veřejnou obecnou školu v Bohumíně-Šunychlu-nádraží a další tři roky docházel do veřejné obecné školy v Bohumíně-městě (dnešní Starý Bohumín). Ve svém studiu pokračoval v letech 1903 až 1905 na c. k. státním gymnáziu v Bielsku a od roku 1905 pak na c. k. státním Albrechtově gymnáziu v Těšíně. V Těšíně složil 12. července 1911 maturitní zkoušky. Na základě písemného doporučení vratislavského biskupa Georga Koppa byl přijat na papežskou gregoriánskou univerzitu v Římě. Během čtyřletého studijního pobytu dosáhl v roce 1912 titulu bakaláře a v roce 1913 licenciátu. O rok později k nim přibyl i titul doktora filozofických věd. V roce 1915 se třiadvacetiletý doktor filozofie, který ovládal slovem i písmem češtinu, francouzštinu, italštinu, latinu, němčinu a polštinu, zapsal ke studiu teologie na univerzitě v Innsbrucku. Ve zdejší seminární kapli pak 26. června 1917 přijal z rukou biskupa Sigmunda Waitze kněžské svěcení. Primiční mši sloužil 29. července 1917 v jezuitském kostele Božského Srdce Páně v dnešním Českém Těšíně.

Počátkem roku 1918 se ještě jednou vrátil do Říma, kde na papežské gregoriánské univerzitě 22. června 1918 složil doktorát z teologie. Po svém návratu do rodného Slezska v roce 1918 se stal osobní kaplan při kníže-biskupském generálním vikariátu také kooperátorem starobohumínské farnosti. Po dvou letech jej vratislavský biskup Adolf Bertram jmenoval profesorem dogmatiky a apologetiky při kněžském semináři ve Vidnavě. V polovině roku 1945 jej umírající vratislavský arcibiskup dosadil na post zástupce ředitele vidnavského semináře. Z něj byli odsunuti posluchači a pedagogové, kteří se dříve hlásili k německé národnosti. Seminář byl proto zrušen a Josef Blokscha byl od 1. října 1946 z rozhodnutí generálního vikáře pro českou část vratislavské arcidiecéze Františka B. Onderky „degradován“ na pouhého správce opuštěné vidnavské seminární budovy a seminárního majetku. Do aktivní duchovní služby se vrátil 1. října 1951, kdy byl jmenován kooperátorem farnosti Vidnava a duchovním správcem řádových sester „internovaných“ ve Vidnavě a Javorníku. V roce 1945 si začal psát osobní deník, z něhož se dodnes dochovalo dvanáct sešitů. I po svém penzionování v dubnu 1957 setrval ve Vidnavě, kde 9. června 1960 při procházce lesem zemřel na infarkt. Jeho rakev i s ostatky byla převezena do Starého Bohumína a je uložena v rodinném hrobě na místním městském hřbitově.