Varhaník, sbormistr, hudební skladatel.

Syn místeckého sedláře Matthause Franze Homoly se narodil 17. dubna 1876 na Nové ulici č. p. 169 v Místku. Měl pět sourozenců – Marii Rosu, Žofii Julianu, Jindřicha Petra, Emanuela a Kašpara. Z druhého otcova manželství, které uzavřel 28. září 1878 v Místku s Emilií, dcerou místeckého tkalce Martina Slaniny, měl ještě několik dalších nevlastních sourozenců – Anežku, Antonína Karla, Ludvíka Jakoba, Julia Rudolfa a Augustina.

Své hudební vzdělání získal stejně jako jeho dva mladší nevlastní bratři na varhanické škole v Brně. Byl jedním z žáků světoznámého skladatele Leoše Janáčka. Sám se začal věnovat také tvůrčí práci a stal seautorem několika sonát a písní, což bývalo u většiny tehdejších varhaníků dobrým zvykem. Po ukončení studií se přihlásil do konkurzu na varhaníka a ředitele hudebního kůru novobohumínského farního kostela. V roce 1901 toto místo získal od zdejšího obecního úřadu, který byl tehdejším kostelním patronem. Kromě toho působil v letech 1923 až 1925 například jako výpomocný učitel hudby na Československém státním reformním reálném gymnáziu v Novém Bohumíně. První manželství uzavřel 21. září 1901 v novobohumínském farním kostele s Karolinou, dcerou Leopolda Sponara, s níž měl dceru Augustu Stephanii Karolinu Rudolfinu. Záhy po její smrti se 4. března 1905 v novobohumínském farním kostele oženil podruhé s její mladší sestrou Annou, s níž měl další tři děti – Marii Stephanii Annu, Stephanii Marii Annu a Leopolda Eduarda. V posledních dnech války přestal plnit povinnosti varhaníka a ředitele hudebního kůru v novobohumínském kostele, a tak byl z této funkce po několika měsíční neomluvené nepřítomnosti propuštěn. První poválečné měsíce prožil v jednom z klášterů v pražské diecézi. Zemřel 27. srpna 1947 v Okresní jubilejní veřejné nemocnici ve Starém Bohumíně. Jeho tělesné pozůstatky byly uloženy na novobohumínského městském hřbitově. Jeho hrob ležel v blízkosti plotu v místech, kde se v současné době nacházejí urnové hroby.