Duchovní ve Starém Bohumíně.

Narodil se 18. dubna 1797 v tehdejším pruském městečku Schwarzwasser (dnešní Strumień v Polsku). Polský vlastenec a pozdější farář studoval teologii v Brně. Po přijetí kněžského svěcení v polovině srpna 1820 nastoupil jako kaplan u faráře Mattiase Opolského ve Fryštátě. O tři roky později při požáru fryštátského kostela Povýšení svatého kříže s nasazením vlastního života zachránil velké množství jeho vnitřního vybavení. Protože uměl kázat v německém i polském jazyce, nastoupil po smrti bohumínského faráře Antonia Johanna Chrobotschka na jeho místo.

Když mělo dojít k výstavbě železnice ve Starém Bohumíně, vyjednával o přesunutí této stavby do míst dnešního Nového Bohumína. Protože byl úspěšný, můžeme jej dnes považovat za nepřímého zakladatele této městské části.

O důležitosti a prospěšnosti stavby nádraží poblíž dvora Klorovec se snažila bohumínské občany přesvědčit samotná vídeňská vyměřovací komise na setkání, které se uskutečnilo v hostinci Zelený strom. Záporné stanovisko zdejších obyvatel, které zaujali k výstavbě železnice, se jim však změnit nepodařilo.

Po rezignaci fryštátského faráře Josefa Dostála se Josef Plasuń vrátil z Bohumína do Fryštátu. Po svém předchůdci mezitím zvelebil zanedbaný bohumínský kostel i faru. Na začátku roku 1851 se stal duchovním správcem fryštátské farnosti. V pozdější době se stává děkanem fryštátského děkanství, dozorcem školního distriktu, biskupským komisařem, prosinodálním examinátorem a konzistorním radou při manželském soudu.

Josef Plasuń zemřel 20. ledna 1864 ve Fryštátu. Je pohřben v hrobě poblíž bočních dveří fryštátského filiálního kostela sv. Marka. Univerzálním dědicem se podle jeho závěti stal chudinský fond fryštátské farnosti. Kromě toho ale odkázal 200 zlatých občanům Fryštátu, 200 zlatých občanům Starého města, 200 zlatých škole v Darkově a 2 tisíce zlatých nemocnice ve Fryštátu. Za svou činnost byl Josef Plasuń 3. listopadu 1891 vyznamenán rytířským řádem rakouského císaře Františka Josefa.