Člen redakční rady vlastivědného časopisu Těšínska, starobohumínský kronikář.

Bohuslav Josef Šíma se narodil 15. prosince 1908 v dnes již neexistujícím domku č. p. 62 ve Starém Bohumíně, který stál jako první u valu vedle hraničního silničního mostu. Jeho rodiče byli železničář Karel Šíma a jeho žena Emilie, rozená Lyczkové. Měl tři sourozence – Josefa Karla, Ludmillu Marii a Amalii. Své mládí a téměř celý zbytek života prožil v domě č. p. 274 na dnešní Wolkerově ulici ve Starém Bohumíně. Po absolvování pětitřídní německé obecné školy ve Starém Bohumíně docházel do čtyřtřídní měšťanské školy v Novém Bohumíně. Od svých čtrnácti let byl členem místní Tělovýchovné jednoty Sokol, která byla po válce přejmenována na Tělovýchovnou jednotu Slovan.

Od svých patnácti let pracoval Bohuslav Šíma v Báňské a hutní společnosti (později Železárnách a Drátovnách n. p. Bohumín) především jako úředník a hospodářský pracovník. V letech 1928 až 1930 byl povolán k povinné vojenské službě v československé armádě. Sloužil u třetího pěšího pluku Jana Žižky z Trocnova, kde dosáhl hodnosti desátníka. Manželství uzavřel s Marií Starostkovou. Narodily se jim čtyři děti - Běla, Drahoslav, Čestmír a Aleš. Se svou rodinou žil mimo své rodiště pouze v letech 1938 až 1945, kdy jej musel opustit kvůli politickým změnám. Z Vamberka v okrese Rychnov nad Kněžnou se zpět do Starého Bohumína vrátil v květnu 1945. Do června 1946 však přechodně bydlel v Pudlově. V červnu 1952 získal místo městského kronikáře Starého Bohumína. Vedení Národního výboru ve Starém Bohumíně jej oficiálně jmenovalo nástupcem v pořadí druhého starobohumínského kronikáře Metoděje Kračmara. Bohuslav Šíma se tak 3. června 1952 stal třetím městským kronikářem Starého Bohumína.

Ve svých pracích se Bohuslav Šíma věnoval především historii Bohumína. Publikoval řadu článků v časopisech Bohumínský hutník, Studie o Těšínsku, Tempo či Těšínsko. Jeho nejrozsáhlejší ucelenou prací byly tři zpracované příspěvky s rozsáhlou fotografickou a obrazovou dokumentací pro sborník Bohumín. Studie a materiály k dějinám a výstavbě města. Za svou četnou badatelskou, sběratelskou a publikační práci obdržel od svého rodného města v roce 1981 pamětní medaili Za zásluhy o rozvoj města Bohumína. Stalo se tak u příležitosti oslav 725 let od první písemné zmínky o Starém Bohumíně.

Zemřel 1. října 1984 ve Starém Bohumíně ve věku nedožitých 76 let. Je pohřben na starobohumínském městském hřbitově.