První duchovní správce novobohumínské farnosti, středoškolský pedagog, komunální politik.

Ferdinand August se narodil 28. března 1869 v domě č. p. 8 v Bielsku. Jeho otcem byl soukenický tovaryš a pozdější soukenický mistr Petr Ježek a Marina, rozená Schrolla. Maminka mu ale zemřela a otec se pak znovu oženil s Ernestií, rozenou Baumgartel. Měl několik vlastních i nevlastních sourozenců – Adolfa, Johanna, Annu či Marii.

On i jeho rodiče se hlásili k německé národnosti. Kromě němčiny však také dobře ovládal polštinu. Čeština mu činila menší obtíže. Osmileté c. k. Staats-Obergymnasium navštěvoval v Bielsku, kde 18. července 1888 maturoval. Po úspěšném čtyřletém filozoficko-teologickém studiu na teologické fakultě olomoucké univerzity přijal 5. července 1892 v tamní svatováclavské katedrále kněžské svěcení. První kaplanské místo získal 25. července 1892 v polské farnosti Těšín. Již 19. září 1892 byl ale poslán do Jablunkova, odkud se 1. prosince 1892 přestěhoval do svého rodiště, kde působil na gymnáziu jako katecheta. Jeho dalším kaplanským působištěm byla od 29. září 1894 polská farnost Pogwizdów, o několik málo měsíců později polská Rudzica, odkud byl 9. dubna 1895 poslán jako administrátor do polské farnosti Ochaby. Od 13. srpna 1895 se stal opětovně kaplanem v Jablunkově.

Expozitou nového filiálního kostela Božského Srdce Páně v Šunychlu-Bohumíně-nádraží, který náležel do bohumínské (dnešní starobohumínské) farnosti, byl jmenován k 17. září 1898. Prvním duchovním správcem nově vzniklé novobohumínské farnosti se stal 20. prosince 1900, kde jej do této funkce ustanovil generální vikář rakouské části vratislavské diecéze Karel Hudzietz. Působil také jako profesor římskokatolického náboženství od 15. září 1910 na Německém státním reformním reálném gymnáziu v Novém Bohumíně. Týdně učil až 22 hodin náboženství. Během první světové války vyučoval navíc i zeměpis.

Byl rovněž členem novobohumínského městského zastupitelstva, mnoha dobročinných, náboženských a jiných spolků, kde zastával různé funkce. Díky jeho iniciativě byla v letech 1906 a 1907 realizována stavba filiální kaple Jména Panny Marie v Bohumíně-Šunychlu a v roce 1931 hřbitovní kaple v areálu novobohumínského městského hřbitova. Aktivně také podporoval místní kostelní sbor, který si dokázal i v okolních farnostech „vydobýt“ zasloužené uznání. V roce 1900 vydal dokonce se souhlasem generálního vikariátu v Těšíně německý kancionál Katholisches Gebet und Gesangbuch. Znovu se mu kancionál podařilo vydat ještě v roce 1923. V letech 1914 až 1918 získal německé vyznamenání Zlatý záslužný kříž s korunou II. stupně a německou medaili Červeného kříže II. třídy.

První novobohumínský farář Ferdinand August Ježek byl během svého života duchovním radou, fryštátským děkanem, arciknězem i zpovědníkem v novobohumínské farnosti Chudých školských sester de Notre Dame. V roce 1934 podlehl úplaviční cukrovce a zemřel 24. listopadu v karvinské nemocnici. Je pohřben v kněžské hrobce na novobohumínském městském hřbitově.

Na základě jeho poslední vůle, jejíž vykonavatel byl novobohumínský notář Anton Dworzak, se stali univerzálními dědici jeho sourozenci Anna Kupiecová, Marie Mimrová spolu se svými dětmi a Adolf Ježek. Ti si však nesměli činit nárok na peněžní hotovost ve výši zhruba 17 tisíc korun. Z těchto peněz mělo například 2700 korun připadnout mešní nadaci pro zpívané rekviem v den jeho úmrtí, jeden tisíc korun pak připadl chudinskému fondu novobohumínského farního úřadu a další jeden tisíc korun věnoval na nákup náboženských knih pro chudé děti farního okrsku. Jeho rodina neměla nárok také na jeho knihovnu. Všechny beletristické knihy odkázal zdejšímu německému spolku Volksverein Deutscher Katholiken a ostatní hodnotnější knihy byly ponechány novobohumínské farnosti.