Duchovní, hudebník a skladatel, literát a scenárista, malíř.

Nejstarší ze tří synů krejčího Josefa Kuly a Anny, rozené Dubec, kteří bydleli na Fryštátské ulici č. p. 153 ve Fryštátu, se narodil dne 25. srpna 1908 v Karviné-Solci. Všichni tři sourozenci oplývali hudebním i uměleckým nadáním. Byli členy lázeňského darkovského orchestru, chodili vyhrávat na nejrůznější tancovačky a bály a navštěvovali v místě svého bydliště měšťanskou školu a následně bohumínské německé státní reálné reformní gymnázium.

Mladší bratr Karel začal sice studovat práva, ale již během studií, která nikdy nedokončil, se rozhodl pro hudbu a stal se profesorem hudby na biskupském gymnáziu a zároveň pomocným dirigentem dómského chlapeckého sboru Regensburger Domspatzen. Nejmladší bratr Otto kvůli nepříznivé politické situaci nemohl dokončit studium na vídeňské lékařské fakultě, a proto se věnoval výzkumu v nemocničních laboratořích. Doktorát dokončil až na bratislavské univerzitě.

Emil Kula byl po maturitě v roce 1928 přijat na filozoficko-teologické učiliště ve Vidnavě, kde také z rukou vratislavského arcibiskupa Adolfa Bertrama přijal 19. března 1933 kněžské svěcení. Svou primiční mši sloužil 26. března 1933 ve farním kostele Povýšení sv. kříže ve Fryštátu. Po vysvěcení působil od 1. dubna 1933 jako kaplan a aktivní člen nejrůznějších katolických spolků ve své rodné farnosti.

Počátkem roku 1938 byl jmenován tajemníkem rektora vidnavského filozoficko-teologického učiliště, kde měl po ukončení doktorandského studia získat učitelské místo. Jeho disertační práce He Basileia tu theou, kterou již po válce na teologické fakultě vratislavské univerzity nestačil obhájit, byla později vydána tiskem. Po záboru československého pohraničí německou říšskou armádou se ale vrátil do duchovní správy. Od 1. prosince 1938 se stal kaplanem v novobohumínské farnosti a od 14. října 1939 administrátorem třinecké farnosti.

Po odsunu arcibiskupského komisaře Karla Harbicha z Jeseníku byl koncem roku 1945 prozatímně pověřen správou celého jesenického arcibiskupského komisariátu. V pohraničí působil od roku 1945 již jako administrátor a od roku 1950 jako farář v Javorníku. O rok později byl jmenován novým arcibiskupským komisařem „sudetské“ části českotěšínské apoštolské administratury. Tehdy přepracoval jednu z pověstí, která se vázala k Jánskému vrchu u Javorníka – letnímu sídlu vratislavských biskupů a arcibiskupů, na filmový scénář k pohádce o pasáčkovi, který se s pomocí ďábla stal zámeckým pánem. V roce 1950 byl Emil Kula zatčen a bez soudního řízení internován v „superinternačním“ kárném táboře Želiv a později v Hájku u Prahy.

Po několikaměsíčním pobytu v internaci se mu zdravotně velice přitížilo. Kvůli silné cukrovce začal postupně ztrácet zrak. V dubnu roku 1952 získal místo provisora a také administrátora v novobohumínské farnosti, kde působil šestnáct let.

Po svém odchodu do penze v listopadu roku 1968 se přestěhoval ke své mamince na Těšínskou ulici č. p. 35 ve Fryštátu, kde také 8. září 1970 v dopoledních hodinách zemřel. Je pohřben v rodinném hrobě na hřbitově v Karviné-Mizerově.