Stálezelený, pomalu rostoucí strom nebo keř, který se řadí k nejdéle žijícím dřevinám. Například ve východní Gruzii v soutěsce Bacara rostou 400 až 600 let staré tisy a představují zde většinu porostů. U nás se však vyskytuje tis ve volné přírodě jen vzácně. Kvůli svým výjimečným vlastnostem najdeme tis často v zahradách a parcích. Snese slunce i sucho, stejně tak i stín.  Nejlépe se mu však daří v polostínu.

Netrpí znečištěným ovzduším, škůdci, ani chorobami, velmi dobře snáší řez a jako jediná jehličnatá dřevina i radikální zmlazení. Je ideální dřevinou pro tvarování a má rovněž zvláštní význam jako wttii podrostová dřevina. Kromě dužiny plodu je celá rostlina jedovatá. 

• Koruna:  široce kuželovitá (stromy), široce rozložitá (keře)
• Kůra:  červenohnědá
• Listy:  temně zelené jehlice, ploché na vzpřímených výhonech, spirálovitě uspořádané, jinak dvouřadé
• Květy:  dvoudomé
• Plody:  červené bobulovité míšky
• Rozšíření:  Evropa (kromě chladného severu a kontinentálního východu)

Další zastavení

• Lípa srdčitá (Tilia cordata)