Poznejte přírodu nivy dolního Poolší

Řeka Olše je dlouhá 86,2 km a na většině svého dolního toku je zároveň hraniční řekou. Po velké povodni v roce 1880 došlo k narovnání jejího meandrujícího toku a ke zpevnění břehů proti vymílání. První písemná zmínka o řece („super fluvium Olzam") pochází z roku 1290. Původně se řeka Olše jmenovala Olza, ale objevovaly se snahy používat i další názvy bez historických vazeb jako například Olešnica (1850) nebo Olšava (1917). Z nacionalistických pohnutek pro ni v roce 1961 nakonec tehdejší političtí pracovníci úředně zavedli zkomolené a jazykově nesprávné pojmenování Olše. Název Olza totiž považovali za polský. Obdobně propagovali v polském Slezsku jméno Olsza. Tato nová pojmenování se ale v dotčených oblastech neujala a místní obyvatelé na obou stranách hranice stále používají pro řeku Olši vžitý výraz Olza.

Údolní nivu Olše mezi Karvinou a soutokem s Odrou tvoří hlavně na jejím levém břehu rovinatá pánev, která vznikla díky čtvrtohorním ledovcovým naplaveninám. Na pravém břehu se zachovala štěrkopísková říční terasa s malou přírodní památkou Věřňovice, která na jaře hýří záplavou květů hájových bylin. Na ni navazuje lesík Dembina a louky členěné liniovou vegetací. Břehy Olše lemují dřeviny měkkého luhu, jehož poměrně zachovalé fragmenty se vyskytují především v místě bývalých meandrů. Tvrdý luh existuje v původní podobě jen podél cest a na hrázích rybníků (tzv. groblích), kde nalezneme mohutné exempláře dubu letního, jasanu ztepilého, jilmu vazu, lípy srdčité a javoru babyky. Místy zde rostou také teplomilné druhy hub. Zemědělsky využívané polnosti tvoří úrodná hnědozem.

Dokumenty

• Informační tabule  (7 MB, pdf)

Další zastavení

• Zabelkow