Mohutný a dlouhověký strom, který dorůstá do výšky až 30 metrů. Roste poměrně pomalu, asi 30 cm za rok, nesnáší trvalý stín nebo zamokřené půdy, vyhovují mu teplejší stanoviště. Nejstarší rostoucí jinan je v Japonsku a má 1200 let. Botanicky patří k zajímavým druhům na rozhraní mezi jehličnatými a listnatými dřevinami. Řadí se mezi nahosemenné rostliny. Je odolný proti průmyslovým exhalacím, nemá žádné závažné choroby ani škůdce. Snese sucho i mrazy přes -20 °C, a proto se využívá ve výsadbách do městského prostředí. Existuje přes 90 kultivarů a forem, třetina se pěstuje komerčně.

V Japonsku se jinan dvoulaločný stal nedílnou součásti japonského zahradního umění. Většinou se jinany nechávají růst v přirozených tvarech, každý bývá originální. V parcích se pěstují převážně samčí rostliny, protože zralá semena samičích silně zapáchají. V Číně a Japonsku se semen jinanu používá v tradiční kuchyni. Semena se zbaví dužiny, pak se máčí ve slané vodě, praží a prodávají k přímé spotřebě, anebo se přidávají do dezertů. V čínské tradiční medicíně je používán po tisíce let k léčbě astmatu, zažívacích potíží, kašle, omrzlin a senility. U nás je jako léčivá rostlina populární až v poslední době. Má pozitivní účinek na rozšiřování cév, zásobování těla energií a zlepšováním paměti a schopnosti se učit. Jinan dvoulaločný je národním stromem Číny.

• Koruna:  kuželovitá
• Kmen:  rovný
• Kůra:  šedá, u starších jedinců brázditá
• Listy:  kožovité, vějířkovité a většinou dvojlaločnaté, vyrůstají ve svazečcích na brachyblastech, na podzim se krásně žlutě vybarvují
• Květy:  nenápadné, dvoudomé, na různých jedincích
• Plody:  jedlé, ale zapáchající žluté peckovice ve tvaru a velikosti třešně
• Rozšíření:  Čína, Evropa (od 18. století)

Další zastavení

• Modřín opadavý (Larix decidua)