úterý, 26. února 2008

redakce: MF DNES
redaktor: Markéta Radová

Tiskový dotaz:

Co město dělá pro zlepšení ovzduší (jednání s velkými firmami – znečišťovateli, sledování, čím lidé topí, dotace na ekotopení, atd.) Pak taky, zda jste už třeba v letošní topné sezóně museli pokutovat soukromé osoby, nebo firmy za odhalení používání nepovolených paliv, nebo překročení emisí.

Tisková odpověď:

Bohumín má zpracovánu studii z roku 2005 nazvanou „Program ke zlepšení kvality ovzduší a snižování emisí ve městě Bohumín pro znečišťující látky, u kterých jsou překračovány imisní limity a meze tolerance. Město za vypracování studie zaplatilo 200 tisíc korun.

Hlavní příčinou znečištění v Bohumíně jsou prachové emise z továren. A to nejen bohumínských, ale především těch ostravských, kterými je Bohumín při převládajícím jihozápadním proudění větrů zasažen. Tito ostravští znečišťovatelé se podle odhadů podílí na znečištění v Bohumíně zhruba 60 až 70 procenty. Vypracovaná studie potvrdila, že více než 73 procent znečištění pochází z velkých zdrojů, tedy továren, malé zdroje (rodinné domky) způsobují znečištění z 20 procent a střední zdroje (školy, malé organizace a instituce) se na kvalitě ovzduší podílejí 2 procenty, stejně tak z 2 procent za znečištění ovzduší může doprava.

„Možnosti ovlivnit kvalitu ovzduší ze strany města jsou nepatrné. Rozhoduje o nich totiž celostátní legislativa. Velké zdroje znečištění, mezi které patří průmyslové podniky jako Arcellor Mittal Ostrava, Vítkovice i bohumínská ŽDB Group, jednotlivě plní emisní limity. Za jejich překročení by firmám hrozily vysoké pokuty. Velká koncentrace těchto továren na Ostravsku však vede k překračování emisních limitů ve venkovním prostoru. Bohužel se Bohumín nachází v silně průmyslové oblasti, kde kvalita ovzduší nebude nikdy taková, jako například na Vysočině. Co se týče malých lokálních zdrojů, zkoušeli jsme zakázat používání méně hodnotných paliv pro topení v rodinných domcích vydáním obecně závazné vyhlášky. Bohužel vyhláška nepřinesla patřičný efekt a existovala jen na papíře. Kontrola dodržování této vyhlášky byla totiž velmi problematická, protože lidé nemuseli úředníky pustit na kontrolu sklepa či kotelny, a tak je používání nekvalitních tuhých paliv jen těžko prokazatelné. Vyhlášku jsme proto po 10 letech její platnosti zrušili, prakticky jsme ji totiž až na pár výjimek vůbec nepoužili,“ uvedl Pavel Klimovič, vedoucí odboru životního prostředí a služeb a dodal, že řešením znečištění ovzduší je jedině ještě přísnější legislativa a další investice do modernějších šetrnějších technologií. Problém s čistotou ovzduší je ale celostátní a jeho řešení je během na dlouhou trať.

Nemalý vliv mají na znečištění ovzduší také malé zdroje, mezi které patří pevné topení v rodinných domcích. Kvůli rostoucím cenám zemního plynu se totiž mnoho občanů v rodinných domcích vrátilo k vytápění méně kvalitními pevnými palivy, například hnědým uhlím či kaly, což životnímu prostředí neprospívá.

Kvůli lepšímu ovzduší vložila bohumínská radnice miliony do plynofikace Bohumína. Do roku 2000 město zrealizovalo výstavbu plynového zařízení za 50,3 milionů a v roce 2001 až 2002 byla dokončena plynofikace města Bohumína, kdy byla provedena výstavba zbývajících plynových zařízení v městských částech za celkovou pořizovací cenu 8,1 milionů korun.

Za velký úspěch považujeme to, že se nám podařilo celé město zplynofikovat a zajistit tak občanům určitý komfort, který získají v případě, že se napojí se na plynofikaci. Toho také z velké míry Bohumínští využili. Zpočátku jsme plynofikovali místa s hustou zástavbou, kde to bylo nejvíce efektivní a za méně peněz vzniklo více přípojek, později jsme pak zplynofikovali vzdálenější místa, kde přípojek bylo méně. Existuje však i několik lokalit, které jsou tak vzdálené, že nikdy plynofikovány nebudou. (pro plynárny tato místa nejsou zajímavá)

Lucie Balcarová
tisková mluvčí