26.5.2008 - Ukázalo se, že jsme plně demokratickou stranou

Je týden po VII. sjezdu. První dojmy jsou za námi. Jaké z něj máte pocity nyní?
Myslím, že není důvod měnit nic z toho, co jsem řekl na tiskové konferenci v Hradci Králové, ani na tom, co jsem v rozhovoru pro Haló noviny vyjádřil bezprostředně po sjezdu. Mé hodnocení sjezdového jednání je pozitivní. Ukázalo se, že jsme plně demokratickou stranou, stranou, která neustupuje od programu, jenž byl schválen na Kladenském sjezdu, stranou, která se nebojí otevřít celé své jednání sdělovacím prostředkům, a tudíž nepřipravuje nic, co by nemohli slyšet všichni občané naší vlasti. Myslím, že to také bylo občany pozitivně přijato.

Jenže pravicové sdělovací prostředky tvrdí něco jiného...
To je jejich právo, a dokonce bych řekl, i povinnost. Od toho jsou pravicové. Pokud by tomu bylo jinak, pak dozajista by jejich vydavatelé a majitelé se s redaktory postupujícími jinak museli rozloučit. A řekněte, který z redaktorů majících slušný plat by ho chtěl vyměnit za propuštění a vlastně si tak snížit svou životní úroveň? Mít se dobře je přece dostatečný motiv k tomu, aby objektivnost byla potlačena.

Nenahrály jim však jisté radikalistické tóny, které zazněly z úst některých delegátů? Možná i proto byl vysloven návrh na nepřipuštění sdělovacích prostředků na většinu jednání sjezdu...
Návrh na uzavřené jednání sjezdu po vyslechnutí úvodního referátu nebyl, jak známo, většinou delegátů přijat. To, opakuji, byl významný signál veřejnosti a ukázal, že komunisté skutečně nemají důvody ke kabinetní politice, že nemají co skrývat. Pokud jde o vámi zmíněné některé radikalistické tóny ve vystoupení některých delegátů, jistě byly. Současná situace v naší zemi nutně musí vyvolávat zklamání u některých občanů, nejen u členů KSČM, které vede až ke zvýšenému radikalismu, byť třeba jen slovnímu, k pokusu prosazovat jednoduchá řešení. To ale nebylo stanovisko většiny delegátů a řada diskutujících se proto také s nimi neztotožnila. Projevilo se to naplno při schvalování dokumentů sjezdu, především pak výzev, prohlášení a rezolucí přijímaných na závěr a nakonec i ve složení vedení naší strany, jež bylo schváleno na sobotním večerním prvním zasedání Ústředního výboru KSČM.

Zastavme se právě u těch zmíněných dokumentů. Proč vůbec byla přijata výzva k sympatizantům a členům ČSSD? Není to zasahování do práv jiné politické strany?
Zasahování do práv jiné politické strany? Proč, prosím vás? Před časem něco podobného učinila i ČSSD, i když pochopitelně v jiné politické situaci. Bylo to její právo. Tehdy však vlastně cílem mělo být oslabení komunistů tím, že se na základě doporučení Paroubkova vedení zbaví svých vedoucích představitelů a vlastně tak uvolní pozice sociální demokracii. Nešlo tudíž o snahu spolupracovat, ale o snahu podřídit KSČM politice Paroubkovy skupiny. Ne celé ČSSD, jež na mnohých místech s představiteli našich stranických organizací, s našimi zastupiteli na radnicích spolupracuje. Ve Výzvě delegátů VII. sjezdu KSČM všem členům a sympatizantům ČSSD vůbec nejde o podřízení si sociální demokracie nebo k jejich donucení, aby přijali program KSČM, ale o to, aby pochopili, že cestou k úspěchu v boji s pravicovou politikou je spolupráce levice.
Bez předběžných podmínek a snahy podřizovat jednu stranu druhé. V současné době jde o mnohé. Tzv. reforma veřejných financí různým skupinám našich obyvatel přinesla řadu problémů, neústavní vybírání poplatků ve zdravotnictví bylo zásahem do života mnohých, kteří trpí těžký mi zdravotními problémy, do života našich starších spoluobčanů, rodin s dětmi atd. To se týká nás všech, tedy těch, kteří nepatří mezi vyvolené, ať již jsou členy KSČM nebo ČSSD či třeba jsou jen jejich sympatizanty. Přitom další zásahy, jež změní charakter našeho zdravotnictví a rozevřou dále nůžky mezi majetný mi a méně majetný mi občany, se připravují. Nebo americký radar. Vedení ČSSD slovy je proti jeho výstavbě, ač to byl právě jeden z jeho prominentních členů, který naši zemi pro umístění základny nabídl, činy však nikoli. Z poslední doby mohu uvést příklad, kdy sociálnědemokratičtí poslanci podpořili vyslání dalších našich vojáků na zahraniční americké mise. Atd. A tady jsem u jádra věci.
V zájmu jak obyčejných členů sociálnědemokratické strany, tak v zájmu většiny dalších občanů, a tedy i nás komunistů, je udělat vše, aby další zásahy proti zbytkům sociálních vymožeností z minulosti byly zastaveny, aby tady u nás nevznikla žádá základna cizích vojsk, aby naši vojáci jako hlavní cíl měli obranu naší vlasti a nikoli v zájmu někoho jiného pacifikovat cizí země. Jak známo, čekají nás komunální a třetinové senátní volby. Naší dosavadní zkušeností je, že vedení sociální demokracie, ať již na centrální úrovni (viz stále bariéru tzv. bohumínského rozhodnutí), tak na úrovni krajské ap. namísto toho, aby se spojilo v povolebních koalicích s levicový mi subjekty, a tedy i s KSČM, ač ta vřadě míst dokonce v předchozích volbách vyhrála, se spojilo s pravicí, především s ODS, přestože Paroubkovo vedení vede doslova slovní válku s Topolánkový m vedením občanských demokratů.
Tato politika žel umožňuje další zásahy do sociálních práv našich občanů a dokonce zásluhou několika přeběhlíků v Poslanecké sněmovně, nejen těch, kteří dnes obecně podporují vládu, ale i podle potřeby také dalších, plnění záměrů pravice a další negativní zásahy do života obyčejných lidí. Máme tudíž jedinečnou příležitost porazit společně pravici nejen v krajích, ale zbavit ji i nadpoloviční většiny v Senátu. Proto také jsme přijali zmíněnou výzvu. Aby nebylo pochyb o tom, co chceme, musím zopakovat to, co jsme ve výzvě schválili, že "máme společnou povinnost - jednat v zájmu širokých vrstev občanů. Podle toho, jak tento úkol splníme, nás mohou občané posuzovat. Řekněme rozhodné ' NE' současné vládě a rozhodné ' ANO' myšlence široké spolupráce sociálně odpovědných sil. Dokažme, že rozumní občané se mohou domluvit a udělat hodně pro lepší příští této země".

K reformě veřejných financí jste ovšem už přijali řadu výzev. Pochopil jsem, že i ona je jedním z důvodů výše zmíněné výzvy k sociálním demokratům. Proč vlastně sjezd zopakoval to, co už mnohokrát bylo KSČM zdůrazněno?
Jednoduchá odpověď. Jde o největší - po privatizačních opatřeních z počátku devadesátých let - zásah do života našich obyvatel. Kdyby pravice se svými záměry vystoupila v listopadu 1989, lidé, kteří byli v ulicích, by ji vyhnali. Proto si dala na čas. Když brzy po listopadu se chopila vlády, tehdy stál v čele nově se zrodivší Občanské demokratické strany Václav Klaus, provedla první zásahy do dosavadních sociálních jistot. To jí přivodilo porážku ve volbách. Zdálo se dokonce, že ODS po jejích nezákonných ekonomických transakcích přestane existovat. Jen díky špatné politice vedení ČSSD mohli se občanští demokrati znovu nadechnout a po načasovaných předvolebních pomlouvačných akcích dokonce vyhrát v roce 2006 i volby. Nebýt dvou podivným způsobem získaných přeběhlíků z řad poslanců sociální demokracie, což pravici umožnilo získat také převahu v Poslanecké sněmovně, ač tomu vůbec výsledky voleb neodpovídaly, nebyla by ani tzv. reforma veřejných financí a snaha prosadit další antisociální zákony, jež mají za cíl uskutečnit největší polistopadový lup, tedy privatizaci zdravotních pojišťoven, fakultních a dalších nemocnic, důchodového systému, a posledních lukrativních podniků dosud ovládaných státem.
VII. sjezd KSČM, vědom si toho, že pravice ještě do příštích voleb chce udělat rozhodující krok k likvidaci posledních sociálních jistot a k obohacení dalších svých stoupenců v kšeftu století, přijal zmíněnou rezoluci. Občané musí vědět, že komunisté je nezradili, že chtějí všemi svými silami bojovat proti těmto záměrům a že tento boj patří na první místo v jejich snažení.

Na sjezdu zazněla v té souvislosti i výzva k zahájení příprav na generální stávku. Proč tato výzva nebyla přijata?
Šlo o menšinový názor, dokonce podporovaný jen několika jednotlivci. Převážná většina delegátů se postavila proti. Navrhovatel nepochopil, že není doba na podobná řešení. Lidé jsou sice znechuceni opatřeními vlády, ale podobné výzvy by byly plácnutím do vody. Je to důsledek i zklamání z listopadu 1989. Mnozí dnes litují, že chodili na demonstrace a tam chrastili klíči. Navíc není v silách komunistické strany zapůsobit na odborové centrály, aby vyvolaly generální stávku, ani ony zřejmě nemají tu sílu podobnou stávku vyhlásit. Pokud nastane taková situace, že se odbory samy rozhodnou pro takový to nebo i jiný způsob odporu či nastane příhodná situace, budeme ji samozřejmě podporovat. Domníváme se, že však rádoby revoluční řešení nemají naději na úspěch a spíše by náš odpor proti dalším asociálním opatřením vlády mohla zkomplikovat. Myslím si, že spíše bychom se měli zaměřit na úspěch v podzimních komunálních a senátních volbách, jež mohou, budou- li úspěšné, nejen mnohé napovědět, ale dokonce velmi ovlivnit možnosti přijímání dalších protisociálních opatření pravicové vlády.

Mám před sebou Prohlášení VII. sjezdu k živnostníkům, malý m a středním podnikatelům pod názvem "Dejme šanci práci". Proč právě směrem k této skupině obyvatel a nikoli třeba k dělníkům?
Přiznávám, že na sjezdu někteří delegáti chtěli podobné prohlášení přijmout i k jiným skupinám obyvatel, například k dělníkům. Sjezd se rozhodl podpořit však právě zmíněné prohlášení, i když návrh na podobnou výzvu k dělníkům či jiným skupinám obyvatel nebyl a priori zamítnut. V dokumentech sjezdu se ovšem zaměření i na jiné skupiny obyvatel objevuje. Úkoly tímto směrem, i pokud jde o práci s dělníky, byly stanoveny. Ve zmíněném Prohlášení šlo však o něco jiného. Velké, většinou globálně řízené společnosti krok za krokem likvidují nebo alespoň znevýhodňují, za podpory vlády, malé a střední podnikatele a tím vlastně i možnost, aby nabídli více pracovních míst. Administrativní a další bariéry systematicky znemožňují jejich větší zapojení do trhu práce. Je zvýhodňován zahraniční kapitál, což stále více nás činí závislý mi. Proto jsme konstatovali, že uděláme vše, co je v našich silách, aby "zejména malí podnikatelé mohli využívat nabízených možností, aby byl podporován význam jejich kvalifikované práce, posilovány investice do technického rozvoje i inovací a odbourávány" zmíněné "administrativní bariéry".

To znamená, že se vzdáváte snahy o zavedení socialistického vlastnictví jako převažující nebo dokonce jediné formy vlastnictví, dokonce se píše o vlně znárodňování?
Něco podobného v programu vůbec nemáme. Kde jste to přečetl?

Tvrdí to pravicový tisk... A i KSM vlastně byla zastavena činnost mj. kvůli podobné myšlence ve stanovách... KSM je samostatná organizace, jež není součástí KSČM. Pokud jde o Komunistickou stranu Čech a Moravy, jsme pro rovnost všech vlastnických forem a vycházíme ze zásady uznání práva osob na hodnoty nabyté poctivý m způsobem, jsou- li využívány k celospolečenskému prospěchu, a tím je nabídka pracovních míst a dodržování českých zákonů. Tak to chápali komunisté i po skončení 2. světové války. Žel pod vlivem ze zahraničí v tomto momentu ustoupili a mělo to neblahé nejen ekonomické, ale především společenské a politické následky, jež se velmi dlouho nedařilo a možná vůbec nepodařilo odstranit.
KSM je či byla tedy samostatná organizace, jež není totožná s KSČM nebo její mladou částí. Co tedy s mládeží, která přece jen nehledá cesty do politických stran, a tedy ani ne do KSČM?

Sjezd se pochopitelně i tím zabýval. Přijal programovou deklaraci VII. sjezdu KSČM k mládeži. Potvrdil cíle Komise mládeže ÚV KSČM, v níž jsou členy zástupci všech regionů a jež ve spolupráci s organizacemi a kluby mladých v místech bude muset oslovit všechny potenciální levicové mladé voliče. To nepůjde pouhý m schůzováním a pseudoradikálními hesly či uzavřením se do sebe a mentorováním těch, kteří neříkají nebo nemyslí si totéž. Máme program, jenž má co říci většině mladých. Jen je třeba, aby o něm mladí lidé věděli. Musíme jim nabídnout pomocnou ruku, alternativu, vytvořit určitá poradenská centra, v Poslanecké sněmovně a Senátu navrhovat zákony, které mladý m umožní lepší nástup do života. To také bylo smyslem zmíněné deklarace. Pak s námi mladí lidé půjdou.