18.7.2008 - Stopy po někdejší italské menšině v Ostravě zůstaly nejvýraznější ve Svinově a okolí

Váleční zajatci z Apeninského poloostrova byli skvělými řemeslníky a hlavně stavebníky. V Ostravě se scházeli v hotelu Brioni na Stodolní ulici.

Ostrava - V historické Ostravě bývalo několik menšin, především ale německá, polská a židovská. Méně známá je už skutečnost, že v našem městě byla také vcelku významná italská komunita. Vlašští stavitelé, kameníci a umělečtí řemeslníci pomáhali budovat Moravskou Ostravu už od poloviny 16. století. Mnozí se stali významnými měšťany a jejich domy byly výstavné. Později se objevili italští dělníci na stavbě Severní dráhy Ferdinandovy, i když jich zde nebylo tolik jako v jižní části trati. "Italové byli vždy mimořádně dovední stavebníci, v roce 1893 například budovali ve Svinově nádrž, které se dodnes říká Taliánský rybník," připomíná svinovský pamětník Vlastimil Vrbka. S největší pravděpodobností to byli právě tito Italové, kteří ve Svinově na dnešní ulici Psohlavců postavili dům ve slohu, jaký by bylo možné nalézt například v Kalábrii. Dům dodnes stojí, ale byl výrazně přestavěn, zmizel renesanční balkon, zajímavé dílo uměleckého kovářství, střecha již není rovná.

Italští zajatci

Za první světové války, když Itálie vypověděla Rakousku-Uhersku válku, vznikl nedaleko Odry poblíž Svinova zajatecký tábor a Italové v něm umístění budovali železniční trať Velké - Kunčice - Svinov - Opava. Trať spojovala Těšínské Slezsko s Opavským Slezskem. Sloužila také k přepravě uhlí. Na stavbu byli dováženi rovněž italští zajatci z tábora u Bohumína. Nadjezd nad hlavní železniční tratí Přerov - Bohumín byl impozantní, a ačkoliv šlo o jednokolejku, budovali ji Italové s ohledem na možnost přebudování na dvojkolejnou trať. Tato železnice byla po první světové válce zrušena a pěkně opracované obkladové kameny byly rozebrány na stavbu svinovského Husova sboru a nové sokolovny. Základy k nadjezdu pak dobře posloužily v sedmdesátých letech minulého století při stavbě Polanecké spojky.

Z tábora výletiště

Někteří ze zmíněných zajatců v tehdejším Československu zůstali a oženili se. Ve Svinově se usadili například Francesco Mantuanelli, Giovani Bonardi, Luigi Ardielli, San Antonio Tiziano a další. V Polance zůstali bratři Canalové, v Třebovicích Cicone. V podstatě zůstalo po válce na Ostravsku několik tisíc Italů, kteří se velmi uplatnili při různých stavbách, například trati přes Vlárský průsmyk. Místo, kde byl zajatecký tábor, si pronajal hostinský Lazar, který tam vybudoval zábavní středisko. Místo vypadalo jinak než dnes, Odra zde tvořila velký meandr. Byl zde hostinec, tanční parket a opodál koupaliště. Kvůli odpočinku a pobavení sem jezdilo mnoho lidí z celé Ostravy a okolních vesnic. V Ostravě byl také italský konzulát, byl umístěn v dnešní Hornickogeologické fakultě VŠB-TU na Sokolské ulici. V roce 1939 se jeho původní název Královský italský konzulát změnil na Fasci Italiani All ´Estero. Konzul se v té době jmenoval Salvator Ciapetta.

Chleba za pušku

Italové zde byli i za druhé světové války, a když se Itálie stala spojencem Německa v tažení proti SSSR, narukovali mnozí i z Ostravska. Velká část jich padla. Vlastimil Vrbka vzpomíná, že když v roce 1943 přijel na svinovské nádraží vlak s italskými vojáky, kteří unikli zajetí u Stalingradu, všimli si lidé, že na posledních dvou vagonech byly obrovské sudy s vínem, bez kterého Italové nemohli být ani na kruté ruské frontě. Ale už měli zřejmě nouzi, protože někteří vojáci vystoupili vedle tratě blíže Dubí a snažili některé části výstroje směnit s místními obyvateli, za chleba nabízeli třeba pušky.
Byly to zdecimované jednotky, poslané do zázemí k zotavení a doplnění stavů, aby mohly být znovu odeslány na frontu. Vlastimil Vrbka tvrdí, že když nový italský transport mířil opět na východ, na posledních dvou vagonech už žádné víno nebylo. Italové se v Ostravě scházeli v hotelu Brioni na Stodolní ulici, kde byla v nabídce italská kuchyně doplněná dovezeným vínem z jejich rodného kraje. Hotelu se také říkalo Italskýdům a setkání krajanů zde bývala slavná a hlasitá. Za druhé světové války už byly tyto srazy zamlklejší a v roce 1944, když po Mussolinim převzal moc generál Badoglio, se setkání neuskutečnilo.
Z mnoha místních Italů se tak vlastně stali opět zajatci, kteří pracovali například ve svinovské rourovně - Manesmannce. Mnozí Italové z Ostravska se po druhé světové válce vrátili domů, ale hodně jich zde zůstalo natrvalo.