9.9.2008 - Cukr - strategická surovina

V poměrně krátké době vstoupily mezi historické zajímavosti i kdysi prosperující jihomoravské cukrovary.
Téměř beze stopy zmizel mohutný hodonínský cukrovar, mající svůj poslední pomník v osamoceně stojícím 54 metrů vysokém betonovém silu na skladování hotového cukru. Druhým zachovaným pomníkem je pojmenování "Cukrovar", označující rozlehlé nákupní centrum na bývalém cukrovarském katastru.
Od doby, kdy císař Napoleon zahájil blokádu britských ostrovů s cílem zabránit dovozu surovin z anglických kolonií, nastal v Evropě shon po vyhledání rovnocenné náhrady za cukrovou třtinu. Nakonec byla nalezena ve vyšlechtěné "cukrové" řepě, obsahující v masivním kořenu dostatek sacharózy. Průkopníkem nových metod, které třtinový cukr z evropského území zcela vytlačily, byl cukrovar v zámeckém areálu ve Zbraslavi nad Vltavou - dnes součást Prahy 16.
Vznik cukrovarů urychlila i železniční "parostrojní" Severní dráha z Vídně přes Břeclav do Bohumína a dále do Krakova. Odbočovaly z ní vlečky do všech blízkých provozoven. Velkostatkář Rudolf Auspitz, majitel cukrovaru v Rohatci a říšský poslanec, dokonce daroval 50.000 cihel na stavbu budovy rohateckého nádraží, jen aby dostal zastávku co nejblíže ke svému cukrovaru. Proto leží rohatecké nádraží zdánlivě nelogicky blíže k Rohatci- Kolonii než k vlastní obci. O Auspitzově hospodářské zdatnosti svědčí skutečnost, že v roce 1881 koupil od veselského hraběte Chorinského bzenecký cukrovar za 400.000 zlatých a svážel pak cukrovou řepu ze širokého okolí.
Na katastru hodonínského okresu postavili první cukrovar v roce 1845 v Kyjově, druhý vyrostl ve Bzenci hned v následujícím roce. Do roku 1875 měli cukrovar v Jarohněvicích v sousedství Dubňan, v Kelčanech, v Rohatci a také ve Ždánicích, kde ho vybudovali Lichtenštejnové. Hodonínský cukrovar byl dostavěn firmou Stummer v roce 1865, stejně jako cukrovar v Břeclavi. Ten si nechal postavit bohatý velkostatkář Kuffner, aby mohl sám a s co nejmenšími náklady zpracovávat řepu ze svých polností.
Všechny tyto potravinářské podniky měly po dobu řepné kampaně zásadní význam pro zaměstnanost celého regionu. Hodonínský cukrovarnický koncern na vrcholu svého rozvoje dával mimo sezonu práci 2.860 osobám, v sezoně dokonce zaměstnal okolo osmi tisíc lidí. Mimo to masové pěstování cukrové řepy, její výsev, následné jednocení až po sklizeň a odvoz dávalo obživu další početné skupině našich předků. Práci dostávala i železnice, jejíž vlečka ústila na cukrovarské kolejiště. Vyhlášený kvalitní řepný cukr z Hodonína a Rohatce putoval jako sypaný, v homolích i jako kostkový především na jih dnešního Rakouska a na většinu území Balkánu.
Základ nového hodonínského cukrovaru, jak jej pamatujeme ještě z nedávné doby, položila podnikatelská firma bratří Redlichů s podílníkem Bergerem v roce 1886. Pohltila tehdy stagnující Stummerův cukrovar a postupně se rozrostla v Akciovou společnost pro průmysl cukrovarnický v Hodoníně a Břeclavi. Lukrativní podnik vlastnili až do roku 1924 vídeňští podnikatelé. Po přechodu do českých rukou byla provedena rekonstrukce na zpracování 15.000 q surové řepy denně.
Vůbec poslední úpravou byla zásadní modernizace, prováděná polskou firmou Chemadex v letech 1985- 1987. Zavedením špičkových technologických zařízení se stal cukrovar nejekologičtějším v republice. Jeho kapacita se zvýšila na zpracování 30.000 q řepy denně. Záhy po dokončení však nabyla politicko- ekonomická situace ve státě zcela nový směr a nebýt zmíněného betonového zásobníku, nikdo by brzy netušil, že se v místě dnešních obchodů po celé jedno století vyráběly tuny "bílého zlata".