24.11.2008 - Kompenzační pomůcky se nevyplatí!

Ekonomické zhodnocení chirurgického řešení využívajícího TVT pásky ukazuje možnost zlepšit život pacientkám se stresovou močovou inkontinencí. V tříletém časovém horizontu lze terapii označit za ekonomicky efektivní, pokud jsou prostředky vydané na chirurgické řešení daného problému nižší než prostředky na kompenzování dané vady. Ekonomická rozvaha však vychází správně pouze pro pacientky, kterým jsou již v současné době inkontinenční pomůcky předepisovány.

Stresová inkontinence moči postihuje především ženy ve věku 45 až 70 let. Z důvodu oslabení struktur pánevního dna u nich dochází při náhlém zvýšení nitrobřišního tlaku k samovolnému úniku moči (např. při práci, zakašlání, smíchu). Jedná se o závažný zdravotní a zároveň i společenský problém, především u ekonomicky aktivních žen.
Stresová inkontinence není problémem, který přímo ohrožuje život pacientky, proto nestojí v centru pozornosti tvůrců zdravotní politiky. V horizontu překračujícím dva roky však správná volba metody péče o pacientku může vést k významným úsporám prostředků z veřejného zdravotního pojištění.
V posledních letech dochází k postupnému nárůstu výdajů na zdravotnické prostředky kompezující inkontinenci moči u žen. Pro dosažení nákladové efektivity je navrhováno vybrat pacientky s diagnostikovanou stresovou inkontinencí, kterým jsou předepisovány prostředky ke kompenzaci této vady. Prvními pacientkami, které mají být řešeny chirurgicky, jsou ženy plně čerpající limit pro inkontinenční pomůcky předepisované na poukaz.
Při předepisování kompenzačních pomůcek se každoročně jedná o opakující se náklady (tyto pomůcky jsou tedy ideální jako krátkodobé řešení). Z dlouhodobého pohledu je takový přístup nákladnější. V dalších dvou letech již získává co do nákladové efektivity navrch operační řešení. Vložené prostředky se vrátí do tří let Musíme však rozlišovat mezi náklady na jednu pacientku a celkovými náklady. Vzhledem k tomu, že existuje velké procento žen, které se svým onemocněním zatím k lékaři nepřišly, může paradoxně dojít ke zvýšení celkových nákladů. K takovému zvýšení však bude docházet bez ohledu na to, zda zdravotní pojišťovny větší měrou podpoří metodu léčby stresové inkontinence operačním zákrokem.

Možné přístupy řešení stresové inkontinence:
Posilování svalů pánevního dna (Kegelovo cvičení).
Farmakoterapie.
Neřešení problému = poskytování "poukazových" zdravotnických prostředků s cílem vadu kompenzovat. Při poskytování kompenzačních pomůcek (tedy při neřešení situace) jsou stanoveny následující limity:
I. pro lehkou inkontinenci jsou pomůcky hrazeny do výše 550 Kč měsíčně;
II. pro středně těžkou inkontinenci do výše 900 Kč měsíčně;
III. pro těžkou inkontinenci do výše 1400 Kč měsíčně.
Operační metoda.

Chirurgické řešení
Minimálně invazivní uretropexe
V současné době je celosvětově považována za "zlatý standard". Jedná se o miniinvazivní metodu, při které je do těla pacientky zavedena speciální páska (tahuprostá vaginální páska TVT, resp.
trans-obturatorní páska TVT-O), která slouží k podpoře močové trubice. Doba hospitalizace se pohybuje mezi jedním dnem až třemi dny, zákrok je vhodný i pro jednodenní chirurgii, délka pracovní neschopnosti se pohybuje kolem sedmi dnů. Tato metoda si rovněž žádá proškoleného operatéra.
Úspěšnost metody se pohybuje v horizontu jednoho roku kolem 92 %, v horizontu sedmi let je problém vyřešen u 81,2 %, zlepšeno je 16,3 % pacientek (literatura u autora).
Retropubická uretropexe
Jedná se o náročnou invazivní operaci vyžadující celkovou anestezii pacientky. Po zhruba hodinovém výkonu erudovaného operatéra následuje asi týdenní hospitalizace. Celková doba pracovní neschopnosti se pohybuje mezi 4 až 6 týdny. Úspěšnost této metody se pohybuje dle publikovaných studií kolem 80 procent.
Možné financování metody TVT
Chirurgické řešení s využitím TVT pásek je vhodné pro financování balíčkovou metodou ve vybraných centrech. Není účelné z ekonomického ani medicínského pohledu rozšířit metodu implantace TVT pásek na všechna pracoviště. Zdravotnická zařízení uvedená níže jsou schopna vzhledem ke svým kapacitním možnostem provést zhruba 3 000 operací za rok.

V následujících pracovištích (uvedených v abecedním pořadí) jsou lékaři vyškoleni pro provádění této metody:
Bohumínská městská nemocnice; FN Brno; FN Motol, Praha; FN Na Bulovce, Praha; FN Olomouc; FN Plzeň; Karlovarská krajská nemocnice; Krajská nemocnice T. Bati Zlín; Masarykova nemocnice Ústí nad Labem; Nemocnice Břeclav; Nemocnice České Budějovice; Nemocnice Hranice; Nemocnice Jablonec nad Nisou; Nemocnice Milosrdných bratří Brno; NsP Mělník; Nemocnice Strakonice; Nemocnice Třebíč; Nemocnice Znojmo; Oblastní nemocnice Kladno; Oblastní nemocnice Mladá Boleslav; Oblastní nemocnice Příbram; Pardubická krajská nemocnice; SANUS Hradec Králové; Uherskohradišťská nemocnice; Ústav pro matku a dítě Praha-Podolí; Ústřední vojenská nemocnice Praha a VFN v Praze.