5.3.2009 - Má levice budoucnost?

Co je to za hloupou otázku, řeknete si. Samozřejmě, že má. Souhlasím. Jde však o to, jaká levice, a za jakých podmínek. Evropská levice dosáhla řady nepopiratelných úspěchů. Humanizace společnosti a celý vývoj osvobozující člověka od brutality kapitalismu je od její politiky neoddělitelný. Jen spojeným úsilím dokázala čelit zostřenému tlaku kapitálu na omezování práv pracujících, na jejich zvýšené vykořisťování. V tomto svém boji se však nevyvarovala kompromisnictví a slabosti. Stále zřejmější je její rozdělení na část, která usiluje o vybudování socialismu (ať již cestou evoluční, nebo revoluční), a na část, která systémovou změnu k socialismu nahradila třetí cestou, kosmetickou úpravou kapitalismu.

Levice jako celek přestává být mluvčím dělnické třídy a ztrácí soudržnost svých sociálních základů. I v naší straně jsou síly, které pochybují o dějinné úloze dělnické třídy a s odvoláním na to, že výroba už není závislá hlavně na fyzické práci (a přestala být společenským centrem) relativizují historicky vzniklý antagonismus zájmů a potřeb, pokládají jej za překonaný. Přidáváním nejrůznějších přívlastků k socialismu, oslabováním teoretické práce a ústupem k subjektivně chápanému pragmatismu připravují levici o její dějinnou identitu. Příklad druhdy velmi silných komunistických stran ve Francii, Itálii, Španělsku jasně ukazuje, že odklon od třídního charakteru strany, její kolaborace se sociální demokracií (např. pod záminkou fiktivních 90 % společného programu) vede k její marginalizaci.

To je velmi podnětná a varující skutečnost i pro KSČM. Před sjezdem ČSSD Jiří Paroubek ve stranickém měsíčníku Trend výmluvně napsal: Myslím, že se nám podařilo se v praktické politice výrazně oddělit od KSČM. Na rozdíl od nich jsme schopni získat masovou podporu - a nejen těch frustrovaných jako oni. Myslím si také, že jediná cesta, jak dlouhodobě omezovat vliv KSČM, nebo jej dokonce snižovat a neztrácet hlasy komunistických voličů pro levici, by bylo zapojit komunisty do odpovědnosti v rámci, řekněme, krajské opoziční smlouvy. Na úrovni centra však v žádném případě, neboť bychom mohli prohrát volby. Pro zrušení tzv. bohumínského usnesení nevidí důvod. Podle hejtmana Davida Ratha jsou krajské koalice s komunisty příležitostí, jak je vymazat.

Proklamovaným cílem levice je moderní sociálně spravedlivá společnost. Komunisté ji spatřují v demokratických konturách socialismu, sociální demokraté v rámci jakéhosi reformovaného, racionálnějšího a méně konfliktního kapitalismu. Ve skutečnosti v rezignaci na aktivní, tvůrčí boj pracujících o změnu společenských pořádků. To je velmi zpozdilé. Současné globální ekonomické, sociální, ekologické i multikulturní problémy jasně prokazují, že kapitalismus ještě nikdy nečelil tak silně sám sobě. Nevyužít toho, nečelit tomu mnohem razantněji a účinněji než dosud, by bylo vůči budoucnosti lidstva neodpustitelné.

Historicky i logicky může a musí tuto úlohu plnit zejména komunistická levice. Nelze se spokojit s pouhým sociálním zdokonalováním systému, jehož podstata spočívá v oddělení práce a kapitálu. V tomto smyslu je politika sociální demokracie pouhopouhým olejem vylévaným na hladinu rozbouřeného moře. Typickým aktuálním příkladem je balíček protikrizových opatření ČSSD, která jsou nesystémovou a neprovázanou koncentrací dlouhodobých neplněných předvolebních slibů a která se skutečnou podstatou a příčinami krize nesouvisejí. Proto nemohou být ani účinná. Naopak svou finanční zátěží mohou problémy pouze zhoršit. V tom se ostatně nikterak neliší od balíčků Modré šance.

Nepochybuji o tom, že budoucnost patří levici. Logicky i historicky. Nikoli však levici obecně, tedy silám, které se za ni pro její blízkost občanům - voličům - vydávají, přičemž odmítají program kvalitativní změny společnosti ve směru spojení vlastnictví a práce. Taková levice je falešným odrazem, deformací objektivních potřeb osvobození člověka. Potenciální spojenci o nás často hovoří jako o radikální levici. Zbavte se svého názvu, extremismu, a budete přijatelní, říkají. Na to nelze přistoupit. Být radikální není výzvou k extremismu. Karel Marx to formuloval velmi srozumitelně: Být radikální znamená jít až na kořen věci. Kořenem věci pro člověka je však člověk sám. A o něho nám jde, musí jít.