7.3.2009 - Mám teď herecké žně, říká Sitek

NOMINACE NA THÁLII Tři herci z regionu byli nominováni na Cenu Thálie. MF DNES vám přináší rozhovor s Dušanem Sitkem z Městského divadla. Rozhovor s Tomášem Šulajem z Hradiště jste si mohli přečíst minulou sobotu, za týden otiskneme rozhovor s Petrou Hřebíčkovou.

Zlín - Tři role, které během posledních pěti let potkaly herce zlínského Městského divadla Dušana Sitka, označili kritici za životní. Úspěšně vykreslené postavy odstartoval v roce 2004 mlékař Tovje v muzikálu Šumař na střeše, následován o dva a půl roku později králem Learem ve stejnojmenném titulu a celou sérii uzavřel Lízal v Maryši, kterou režisér Martin Františák poprvé divákům představil loni v dubnu.
Právě Lízal zaujal natolik, že Sitek si za něj odnesl nejen diváckou cenu Aplaus, ale zároveň si vysloužil širší nominaci na prestižní Cenu Thálie. Navržení na toto ocenění jej katapultovalo mezi deset nejlepších českých divadelních herců. "Dostal jsem Aplaus, teď nominaci na Thálii, dceru přijali na divadelní fakultu, takže bude chodit po stejných zkušebnách jako kdysi já, v květnu se stanu dědečkem. Zažívám teď krásné období," říká Dušan Sitek, který je v angažmá zlínského divadla od roku 1985. Od tohoto týdne se pod režijním vedením Doda Gombára "rve" s titulní postavou hry Marlin autora Tankreda Dorsta, jejíž premiéra bude na konci dubna.

* Překvapila vás nominace na Cenu Thálie?
Překvapila mě v tom, že donutila několik lidí z Prahy přijet do Zlína, což mě osobně už mrzelo při Šumaři na střeše nebo u Krále Leara, že ty zadky nezvedli a nepřijeli do našeho divadla. Zaplať pánbůh, že vzdálenost Praha - Zlín překonali alespoň u Maryši.

* Lichotí vám, že jste ve společnosti Františka Němce či Petra Kostky?
Je pěkné, že se člověk ocitne vedle nich. Na druhou stranu oni jsou nominováni za komorní hru, kterou hrají v prostoru pro sto diváků. Daleko těžší je uhrát náš mega prostor na jevišti a mega sál pro 700 diváků, než si to vychutnávat v komorním prostředí.

* Po mlékaři Tovjem v Šumaři na střeše a králi Learovi ve stejnojmenné inscenaci označili kritici Lízala ve vašem podání za vaši třetí životní roli. Vnímáte to také tak?
Podle mě znamená životní role roli poslední. Pokud bych to tak měl brát, to už bych tady v divadle několik let nebyl. A já doufám, že životních rolí ještě budu mít hodně. Bude mi 55 let, doufám, že než půjdu do divadelního důchodu, což nastane, až ztratím paměť, tak těch velkých rolí ještě bude požehnaně. Dramatici na herce ve starším věku pamatovali. Teď už jde jen o to, aby se ty texty dostaly do rukou dramaturgů, režisérů a šéfů, protože člověk si sám roli vybrat nemůže. Já si to můžu ovlivnit u ochotníků, ale ne v Městském divadle.

* Dobrá, nehovořme tedy o životní roli, ale o životní formě...
Otázka je, kdo za moji životní formu může... Pravda je, že mám skvělou rodinu, zázemí, člověk je uklidněný, a to se přenáší i na jeviště. Když jsem začínal divadelní kariéru, byl jsem starší než mí spolužáci. Už tehdy na fakultě při absolventských představeních jsem jim hrával jejich otce. Nikdy jsem netoužil hrát prince, což se mi bohužel několikrát stalo. Věděl jsem, že můj vrchol přijde v době, až začnu hrát charakterní role a zaplať pánbůh jsem se k nim propracoval velmi brzy. Už když mi bylo čtyřicet, jsem hrál hlavní roli v Topolových Hlasech ptáků v režii Karla Semeráda. Bylo mi čtyřicet a hrál jsem sedmdesátiletého stárnoucího herce, takže už tam začal ten přerod. Pak už přicházely role, jedna krásnější než druhá. Teď mám žně.

* Můžete srovnat tyto tři role - Tovjeho, Leara a Lízala?
Lízal je role v podstatě malá, vedle Maryši, která má pět jednání, má Lízal jen tři, takže rozsahem je to spíše střední role. To je zvláštní, že komise nominuje herce za střední roli. Všechny byly těžké. Potěší mě kritika, když napíše, že v Lízalovi se ozve král Lear. Role jsou provázány, ne že by byly stejné, ale v každé navazuju na tu druhou. Zážitky a zkušenosti, které jsem získal při zkoušení a hraní Leara, se mi dostávají i do těch ostatních.

* Maryša se do Zlína vrátila po 17 letech. Nebál jste se, že je to moc brzy, že třeba po tak krátké době diváky neosloví?
Každá interpretace Maryši je odlišná. Divák se rád podívá na dobré představení, navíc když je jistota, že se v Maryši nebudou dělat žádné experimenty, že to bude dělat Martin Františák klasickou formou. Je to člověk spjatý s Valašskem a půdou, jak se říká "smrdí hnojem". Bylo jisté, že to v jeho pojetí bude klasická inscenace. Skutečně se od původní předlohy neoddálil. Je to představení, které by si Mrštíci sami tak přáli.

* Myslel jste si na Lízala?
S Maryšou jsem se setkal už několikrát. Hrál jsem Francka v divadle v Opavě, soudního sluhu ve Zlíně, s ochotníky jsme to dotáhli až na Jiráskův Hronov. Říkal jsem si, teď to bude buď Lízal, nebo Vávra. Na Vávru je tady spousta mladších kolegů, kteří by si to raději zahráli, a mojí doménou je nyní rodičovský herecký vztah, který se mi i dobře hraje, protože v osobním životě mám dvě dcery.

* Jak vnímáte Lízala? Je vypočítavý, když dceru doslova prodá?
Není vypočítavý, taková prostě byla doba. Sám začínal z nuly, teď má majetek, má polnosti, dobytek, chce, aby se dcera měla co nejlíp, aby se provdala, aby majetek zůstal v rodině a rozšířil se. Dokonce i ten Vávra ji má svým způsobem rád. Proto je Maryša tak pěkná, že ty vztahy jsou tam vyhroceny. Podobá se to dnešní době - podnikatelé s majetkem si hledají zase stejné protějšky, žádný milionář si nevezme chudou kuchařku.

* Ale nakonec je Lízalovi Maryši líto.
Ano, je mu jí strašně líto. Nakonec za ní přijde, ne že by se jí omluvil, ale chce si jí vzít domů, protože ví, že udělal chybu a litoval toho.

* Měl jste při učení role problém s nářečím, ve kterém bratři Mrštíci hru napsali?
Kupodivu teď jsme nasadili do repertoáru Rok na vsi opět od Mrštíků a nářečí je úplně jiné. Vypadá to, jako by Maryšu psali úplně jiní Mrštíci než Rok na vsi. Problém jsem měl tehdy, když jsme ráno hráli Maryšu a večer jsem měl zkoušku Roku na vsi. Jsem Ostravák, v Ostravě se mluví "kratce", v Roku na vsi také "kratce", takže se mi to vrací. Vždycky se leknu, že to říkám špatně, než si uvědomím, že takto krátce to je správně.

* Jak se vám hraje s Petrou Hřebíčkovou coby Maryšou?
Nemuseli jsme se spolu nijak sehrávat. Máme krásný vztah od doby, kdy do divadla nastoupila. Už tehdy jsem prohlašoval, že je to moje adoptivní dcera. V každém představení se nám hraje dobře, je skvělá herečka a na to, jak je mladá, je přemýšlivá. Pracuje na každé roli obrovským způsobem. Mám až strach, že si ji přenáší domů, do soukromí. Spolupracuje se mi s ní strašně krásně.

* Zlínská Maryša získala diváckou cenuAplaus a dvě nominace na Thálie. Čím podle vás oslovila nejen diváky, ale i kritiky?
Maryšu hrají lidé, kteří si na nic nehrají. Každý tam jde za sebe. Otevíráme srdce na jevišti a nestydíme se za slzy. Divák má rád komedii, kdy se směje, nebo drama, kdy mu tečou slzy spolu s hercem na jevišti. Je to obrovský úspěch Martina Františáka, já i Petra jsme nominováni, ale zároveň jsou na Thálii nominováni i dva herci z Divadla Petra Bezruče, kteří hrají v inscenaci, kterou také režíroval. Jako režisér má nejvíc nominací. Moc mu to přeju, stejně jako Petře. Bylo by krásné, kdyby potřetí přišla Thálie, zasloužilo by si ji město i divadlo.

* Jaká byla vaše cesta k divadlu?
Vyučil jsem se kuchařem, pak jsem studoval hotelovou školu v Mariánských Lázních a přitom jsem hrál ochotnické divadlo. Ve třech letech jsem se poprvé ocitl na jevišti ostravského Národního divadla moravskoslezského, kde jsem v Prodané nevěstě lítal po jevišti, naháněl jsem medvěda.

* Tam vás přivedli rodiče?
Ne, dostal jsem se tam přes sousedku, která zpívala ve sboru. Každá sboristka měla za úkol přivést jedno dítě. Od pěti let jsem pak navštěvoval divadelní soubor v Ostravě. V pěti letech jsem hrál titulní postavu Zajíčka Hrdopýška. To jsem byl strašný exhibicionista, chodil jsem do divadla dvě hodiny před představením, namaloval jsem si fousy, dal jsem si ouška a čekal jsem, až přijdou diváci, aby mě viděli, že já hraju Zajíčka Hrdopýška.

* A jak jste se dostal na DAMU?
Když jsem končil hotelovou školu v Mariánských Lázních, dostal jsem nabídku studovat diplomatický protokol do Moskvy. Moc se mi nechtělo, říkal jsem si, že radši zkusím tu divadelní fakultu. Šel jsem na přijímačky. Rozhodnutí o přijetí poslali domů do Ostravy i do školy do Mariánek. Matka se zděsila, roztrhala to, že mi to neřekne, ale já jsem to věděl z těch Mariánek. Když pak přišla do Disku na absolventské představení, byla spokojená. Dnes jezdí na každou premiéru a doufám, že je i hrdá, že jsem u divadla.


Vizitka Dušana Sitka Narozen 1955 v Bohumíně .Vzdělání Vyučený kuchař, Střední hotelová škola v Mariánských Lázních, pak DAMU v Praze Angažmá V ostravském Divadle Petra Bezruče, následovalo Slezské divadlo v Opavě a od roku 1985 v Divadle pracujících v Gottwaldově, nynějším Městském divadle ve Zlíně Oblíbené role Ve zlínském divadle: Manfred Pröll (Jasnovidec), Jim Tyron (Měsíc pro smolaře), Edgar (Tanec smrti), Jack (Tanec na konci léta), Tovje (Šumař na střeše), Pelops (Smrt Hippodamie), stavitel Alquist (R. U. R.) Zdroj - www.divadlo.zlin.cz


Regionální mutace| Mladá fronta DNES - jihovýchodní Morava