18.4.2009 - Kroniky a kronikáři regionu - Kunčice pod Ondřejníkem

Kunčice pod Ondřejníkem - Obec ležící v rázovité beskydské krajině na hranici Lašska a Valašska, o které se vedou dlouholeté spory.
Vznikla pravděpodobně někdy v letech 1281 až 1302. Jejím zakladatelem byl údajně úředník Kunz, který měl na příkaz hukvaldské vrchnosti sebrat značný počet lidí k založení nové osady, která byla nazvána Kunzendorf, česky Kunčice, později Hrubé Kunčice. Po roce 1848 nesla obec název Velké Kunčice a od roku 1924 má dnešní název Kunčice pod Ondřejníkem. V historických propagačních materiálech se také objevuje název Kunčice pod Radhoštěm.

Kunz byl jmenován prvním fojtem a jeho rod držel kunčické fojtství po dobu 200 let. Teprve v roce 1499 byl ustanoven fojtem Jiří Mníšek, po něm pak Florián Klímek, který držel fojtství do roku 1752. Po Klímcích byl fojtem Jan Hlaváč, jehož rod vymřel posledním mužským potomkem Jiřím Hlaváčem. V roce 1695 se kunčičtí zapletli do povstání proti hukvaldské vrchnosti. K největší rebelii pak došlo v roce1775, naštěstí
Obec měla převážně zemědělský charakter, pěstoval se zde len na což navazovalo tkalcovství, na stráních pod horami se pásl dobytek. Z iniciativy olomouckých biskupů došlo kolem roku 1581 k založení sklářské hutě, na kterou byl povolán Dominik Schürer ze známého rodu sklářů. Biskup Stanislav Pavlovský mu udělil výsadní právo na provoz huti, ale také na zřízení sladovny a pivovaru pro vlastní potřebu. Huť plnila především zakázky pro potřebu biskupského úřadu v Kroměříži. Mezi poslední provozovatele hutě se významně zapsal také rod Konvičků. Roku 1809 byla huť přestavěna na hostinec, který v roce 1858 odkoupila obec. Místní jej tehdy nazývali panskou hospodou, dnes je znám pod názvem Huťařství. V historických záznamech je však také zmínka o sklářské huti, která stávala na pravém břehu potoka Bystré v místě zvaném Šajtárky, jejíž výroba byla v roce 1602 přesunuta na Horní Čeladnou. Mezi zajímavosti patří i skutečnost, že kunčickou huť zakreslil do své mapy Moravy v roce 1621 i slavný J. A. Komenský. V Kunčicích se také jako v mnoha okolních obcích těžila železná ruda. Jednalo se o tzv. Karpatský polosiderit, který měl průměrný obsah železa kolem 20 procent. Desítky těžebních lokalit v regionu stačily až do poloviny 19. století zásobovat všechny okolní hutní podniky. Těžba byla definitivně zastavena po výstavbě košicko-bohumínské a ostravsko- frýdlantské dráhy.

Významným historickým mezníkem byl vznik lázní Skalka. U jejich zrodu stál lékař Jan May, který v roce 1902 koupil usedlost pod Skalkou a systematickou adaptací ji přebudoval na sanatorium.
Druhým objektem byla budova někdejšího hotelu Skalka (dnes léčebný dům Kněhyně). V roce 1908 byla v působivém severském slohu zdobeném malbami postavena vila Ondřejka. Lázně Skalka ve Velkých Kunčicích rozpoutaly turistický a rekreační ruch. V roce 1909 přestavěl hoteliér Glatte původní Verlikovou vilu na hotel Skalka, který byl široko známým svými službami i dobrou zábavou. Sám majitel se těšil velké oblibě především svými nevšedními kousky jako nošení štamprlí hostům na temeni své holé hlavy.
Dalšími zajímavými stavbami té doby jsou vily Anežka, Šárka, Glasserova vila a především pak vila Šebelova (dnes penzion Karolína), která však utrpěla necitlivými přestavbami. Samotný areál, lázní ležící dnes na území Čeladné, je dnes znám pod názvem Beskydské rehabilitační centrum. Kunčice v minulosti navštěvovaly významné osobnosti, jakými byli prezident T. G. Masaryk, Josef Kalus, bratří Jaroňkové, Petr Bezruč, manželé Svobodovi, Leoš Janáček, slavný kapelník v Petrohradě Hynek Vojáček, v moderní době pak bývalý prezident Václav Havel.

Mimořádně cennou památkou je dřevěný kostelík z konce 17. století pocházející z podkarpatské obce Hliňany, který v roce 1928 zakoupil ředitel báňské společnosti Šebela. Nechal jej rozebrat a po železnici dopravit do Kunčic. Po rekonstrukci a opětném postavení byl v roce 1931 zasvěcen sv. Prokopovi a Barboře. Prvním obřadem byla svatba Šebelovy dcery s hrabětem Larischem- Monnichem. K dnešním raritám obce patří bezesporu Galerie Karla Svolinského v místní ZŠ, která vznikla v roce 1992 zásluhou Zdeňka Šrubaře. Na 150 vzácných exponátů představuje díla význačných umělců z celé České republiky. Z význačných osob nesmíme zapomenout na odbojáře Vladimíra Řezníčka, člena partizánské skupiny Wolfram. Nutno také ocenit aktivní práci TJ Sokol, především její asociaci sportu pro všechny a sboru dobrovolných hasičů, kteří se podstatně podílejí na činnosti obce, stejně jako smíšený pěvecký sbor pod vedení Pavla Hrubiše s jehož jedinečnými díly starých mistrů se občané mohou seznámit při chrámových koncertech. Dění v obci posledních deset let zaznamenává místní kronikářka a bývala učitelka Eva Blažková.