27.7.2009 - Česká ruleta

Češi během posledních let potichu vybudovali evropský ráj hazardních her. Zatímco okolní země hazard kvůli obavám z ničivých dopadů na závislé hráče tvrdě regulují, v Česku má drsný byznys mimořádně liberální podmínky. Politici i úředníci dosud tvrdili, že s invazí heren v ulicích ani s růstem počtu závislých hráčů se nic nedá dělat. Města se ale čím dál hlasitěji bouří a úřady začínají místní obchodníky s hazardem pomalu krotit.

Las Litvinas
Paní Jana je silně nervózní. Dávno už dopila poslední pivo, dokouřila poslední cigaretu a teď jí nezbývá než čekat. Před dvěma hodinami prohrála v automatu dva tisíce a na baru má dluh za pití. Pro peníze poslala syna, ale ten se asi někde zatoulal. Jana sedí uprostřed setmělé herny a rozhlíží se po blikajících strojích nabízejících zázračné výhry. Je pět odpoledne a zatím to tady zeje prázdnotou. "Já už do těch automatů naházela peněz, to si ani nedovedete představit," svěřuje se a z vypůjčeného mobilu volá s žádostí o peníze kamarádce - bez úspěchu. Paní Jana pracovala v jedné ze severočeských montoven, teď je ale dva měsíce nezaměstnaná. A hraje. Prý proto, aby se odreagovala. Nakonec se hráčce podaří přesvědčit barmanku, že stodvacetikorunový dluh přinese druhý den. Evidentně se jí uleví, ale k odchodu se nemá. Do herny s dvaceti blikajícími přístroji totiž přicházejí první hosté. Paní Jana se pozdraví s jedním mladíkem, společně s ním přisedne k automatu a s napětím začíná sledovat hru.

Je polovina července, sedíme v centru severočeského Litvínova a okolí připomíná ušmudlanou karikaturu Las Vegas. Stačí obejít blok táhnoucí se podél hlavního náměstí a člověk napočítá deset heren, sázkových kanceláří a kasin roztroušených mezi obchody s oblečením a potravinami. Další se nacházejí ve vyhlášeném litvínovském romském ghettu Janov. A všechny nabízejí tentýž obrázek: venku dynamické nápisy lákající na statisícové výhry, vevnitř přítmí prosvícené barevnou září hracích strojů, bar s levným pitím (pivo stojí patnáct korun, turek deset) a prázdno. Jak se shodují barmani v hernách, skutečně rušno je jenom v pátek večer, když lidé táhnou za zábavou. Ve všední den přicházejí hrát pouze jednotlivci. Skladba je pestrá: od těhotných maminek až po místní podnikatele. "Já upřímně řečeno nechápu, jak se tolik heren u nás může uživit," kroutí bezelstně hlavou zástupce velitele litvínovské městské policie Karel Šefl. U městských strážníků pracuje už deset let a po celou tu dobu jen s kolegy bezmocně sleduje, jak herny přibývají. Nikdo tomu moc nerozumí: kolik lidí hraje a kolik z nich je na automatech závislých, se neeviduje. Ví se jenom, že na území města se v současnosti hazard roztáčí v šestadvaceti hernách a jedenácti restauracích.

Až donedávna si s tímto fenoménem v Litvínově hlavu nikdo nelámal. Provozovatelé hazardu platili městu poplatky, jejichž součet posiloval městskou pokladnu ročně zhruba devíti miliony. Pak se ale ukázalo, že rozpínání hazardu ve městě překročilo únosnou mez. Humbuk se nespustil okolo hlavních rizik, tedy závislosti hráčů nebo praní špinavých peněz. Příčina byla banálnější: lidem vadí hluk, křiklavá reklama, krádeže a fakt, že do heren chodí děti. "Na herny byly vždycky stížnosti, ale v posledních čtyřech letech začaly přibývat. Lidé jsou čím dál tím víc naštvaní," říká Šefl. Když se k tomu přidaly policejní statistiky dokazující, že drobná kriminalita, rvačky a stížnosti na rušení nočního klidu se odehrávají nejčastěji v okolí heren, rozhodli se lidé z města konat. Vydali před dvěma lety vyhlášku, podle které se hrací automaty smí provozovat jenom do desáté hodiny večerní. Ale k ničemu to nevedlo.

Vsaďte víc
"Chvíli byl klid, ale pak začalo všechno nanovo," popisuje Šefl notoricky známou zkušenost, kterou mají lidé ze 141 českých měst a obcí, kde se pokusili o regulaci hazardu. Mimořádně liberální zákony, které z Česka dělají v přepočtu na obyvatele zemi s největším počtem registrovaných heren na světě (viz rámeček), totiž dávají provozovatelům hazardu možnost městské zákazy obejít. Jde o to, že města mohou vyhláškami regulovat podle zákona pouze provoz klasických hracích automatů. Před pěti lety se ale v Česku začaly objevovat videoterminály - fungující v principu jako klasické automaty s tím rozdílem, že jsou napojené na centrální počítačovou síť. A točí se v nich větší peníze než v automatech: pokud platí, že v běžném automatu se sázejí stokoruny a prohrávají či vyhrávají tisíce, videoterminály jsou minimálně o řád výš. A český zákon, který se nezměnil od roku 1990, umožňuje ministerstvu financí povolovat nové typy hazardu, které při jeho vzniku nebyly známé. Ministerstvo tedy začalo povolovat videoterminály. A jak dodávají starostové od Aše po Bohumín, často proti vůli měst.

"Vykázali jsme herny z centra úplně zbytečně," netají rozčilení starosta Bohumína a senátor za ČSSD Petr Vícha. Do dvou let se hazard na místa, ze kterých byl vykázán, vrátil. "Někdy dokonce i z ministerstva volali, jestli se to povolení netluče s naší vyhláškou," popisuje dosavadní praxi starosta Vícha. "Předali jsme jim podklady, ale nakonec se videoterminály stejně objevily tam, kde platila naše vyhláška." Podobné je to i v Litvínově, kde vyhláška herny sice nezakazuje, ale nařizuje jim vypnout automaty v deset hodin večer. Klasické automaty provozovatelé sice vypnou, ale terminály běží dál.

Starostové se s tím nehodlají smířit. Z Litvínova proto poslali v červnu na ministerstvo delegaci vedenou starostou, která úředníkům předala policejní záznamy z tří nejproblematičtějších heren s videoterminály a požadavek města na jejich zákaz. Bohumín kvůli dosavadní povolovací praxi podal na ministerstvo dvacet žalob ke správnímu soudu. Podle Petra Víchy by totiž úředníci měli přibrat k povolování videoterminálů města jako účastníky řízení. "Oni tvrdí, že to zákon neumožňuje, tak to teď rozhodne soud," říká Vícha. A tenhle tlak nezůstal bez odezvy.

Pozor, přituhuje
Obvyklé vysvětlení, proč ministerstvo financí povoluje problematické herny proti vůli starostů, až dosud odkazovalo na malý počet úředníků v odboru, který má povolování na starosti. Ještě v lednu jich bylo osm, teď jich je šestnáct, a stejně to prý nestačí. Úředníci jsou zavalení papírováním, za den prý někdy přijde i 200 žádostí o povolení provozovat hazardní hry, takže na koordinaci s městy nezbývá čas. Změna vlády však ukázala, že jádro potíží je jinde. Od prvního června vydává úřad povolení jenom těm žadatelům, kteří doloží, že nejsou v konfliktu s městem, kde chtějí hazard provozovat. Zároveň ministerstvo slibuje, že posílí kontrolu, tedy zda u strojů nehrají mladiství a zda provozovatelé mají v pořádku účty. Až dosud totiž kontrolu prováděli na čtvrtinový úvazek pracovníci finančních úřadů. Od příštího roku má na ministerstvu fungovat 200 specialistů, kteří budou na plný úvazek kontrolovat po celé republice.

Starostové se shodují, že obrat v postupu vůči hazardu přišel s novým ministrem Eduardem Janotou. "Je předčasné dělat nějaké závěry, ale rozhodně to vítáme. Ochota jednat je daleko větší," říká starosta Petr Vícha. A ochotu bavit se s městy projevují v poslední době i sami provozovatelé hazardu. "Je evidentní, že lidé jsou čím dál méně ochotni hazard tolerovat," shrnuje to Marek Herman z Asociace provozovatelů kurzových sázek (kteří často provozují i videoterminály). Právě teď objíždí města, kde starostové hlásí problémy, a snaží se za asociaci domlouvat provozovatelům hazardu přímo na místě, aby dodržovali pravidla hry. V Prachaticích se takhle mezi městem a hernami podařilo uzavřít dohodu, že nebudou vyvěšovat neonové reklamy a stejně jako v kultivovanějších kasinech budou poctivě zjišťovat totožnost každého návštěvníka. Zástupci asociace teď míří do Bohumína a Litvínova. "U těch, se kterými dohoda nebude možná, budeme podporovat odebrání licence," říká Herman. "Musíme začít se samoregulací. Jinak se lidi naštvou a ten byznys tady přestane existovat." Tak horké to ale není.

Rozhodující pro budoucnost hazardu v Česku je samozřejmě přísnější zákon, který mimo jiné přesune odpovědnost za povolování hazardu na obce. Ten se sice na ministerstvu financí rodí, ale jak se všichni shodují, současná vláda už ho nestihne projednat, a co bude po volbách, nikdo neví. Není ale prý důvod k pesimismu. "Vždycky to podporovala arogance státu, která neumožňovala obcím o hazardu rozhodovat," říká bývalý senátor Josef Novotný, který jako první udělal kdy v Česku z neomezeného hazardu téma. "Obce dnes vystupují proti hazardu stále ostřeji a to stát donutí, aby je bral vážně."

Ostrov hráčů
Česko je poslední zemí v Evropě, která hazard nereguluje. Regulace má různé formy, ale pokaždé za ní stojí stejný princip: potlačovat konkurenci, která ze své podstaty zvyšuje nabídku a podněcuje ke spotřebě. Děje se to tak, že na provozování hazardních her mají licenci jen dva provozovatelé (Rakousko) nebo země provozování hazardu povolí jen na určitém místě, jako v Las Vegas v USA (to aktuálně zavedli v R usku). Nic z toho se v Česku neděje, nabídka hazardních her stále stoupá a herní průmysl tu od roku 1990 permanentně roste. Celkový objem přijatých sázek loni meziročně stoupl na rekordních 128,5 miliardy korun (předloni to bylo 108 miliard). Neochota regulovat hazard má ale hlubší příčiny: z prosázených peněz se v Č esku financují sportovní kluby i katolická charita.

Zástupci společností provozujících hazard zároveň tvoří silnou lobby napojenou na politiky. Bývalý lidovecký poslanec Ladislav Šustr, tehdy člen dozorčí rady společnosti Sazka, například prosadil společně s poslankyní Michaelou Šojdrovou (KDU -ČS L) roku 2006 zákon umožňující daňové úlevy loterním společnostem. Bývalý ministr financí ODS Vlastimil Tlustý zase jmenoval šéfem loterního odboru na ministerstvu bývalého manažera kasina Happy Day Petra Vrzáně. Nástupce Tlustého Miroslav Kalousek (TOP 09) pak těsně před svým odchodem z ministerstva povolil v Česku sázení přes internet, které okolní země zakazují.