30.7.2009 - Tak jak to vlastně je?

Když se začala rozhořívat kauza omluvy, musel jsem si dát otázku: proč právě nyní? Skutečně je natolik okurková sezona, že někdo musí nadhodit problém, v němž všichni najednou nalezneme své téma a vrhneme se na něj? Nebo někde ve vzduchu visí nějaká jiná, důležitější zpráva, kterou musíme umně zakrýt, aby zástupný problém ji poněkud zastínil?

Jde například o hrozící zadlužení větší než 200 miliard korun? Nebo o případ kamaráda primátora Béma, jenž si jen ve Švýcarsku ulil podivně získaných více než 200 milionů? Či dokonce o propojenost lobbistů Topolánka a Béma při připravovaném prodeji ruzyňského letiště, jež by aktérům přihrálo do kapes další nemalé všimné? Anebo je ve hře snaha donutit sociální demokraty, stále kolem sebe rozhazující tzv. bohumínské usnesení, aby se razantně distancovali od možné povolební spolupráce s KSČM? Nemůže to však být i zájem některých vůdčích sociálních demokratů, kteří si v Hospodářských novinách udělali speciální objednávku? Leccos by pro jednu z posledně uvedených variant napovídalo. Například propad preferencí a obava, že podzimní volby nedopadnou podle plánu Lidového domu. Snad proto v okamžité reakci místopředseda ČSSD Bohuslav Sobotka tvrdí, že vládní angažmá KSČM není na pořadu dne.

Zapomněl ovšem dodat, že především komunisté o ministerská křesla v korupční vládě nestojí. Zdůraznili to mnohokrát. Pokud by se podíleli na vládě, ať již v tom či onom balení, nemohou zároveň potvrdit to, co napáchaly na této zemi předchozí vlády, tedy i ty sociálnědemokratické. Komunisté jen chtějí zabezpečit plnění svého programu, jenž se zčásti shoduje i s tím sociálnědemokratickým. Pokud budou silní, pak ČSSD i ten svůj bude také muset plnit, pokud by byli slabí, pak nastoupí již tajně zvažovaná povolební koalice ČSSD - ODS a to by se pak na programové sliby voličům sociální demokracie jen těžko dostalo. Stačí si přečíst jejich předvolební program z krajů, kde si tyto dvě strany podaly ruce, a povolební koaliční dohody, podle nichž dnes v krajích vládnou. Omílají se i podmínky, jež před časem vyslovil Jiří Paroubek, při jejichž splnění by prý nic neměl proti komunistům.

Zmínil se například o nedotknutelnosti soukromého vlastnictví. Jde o strašák zvaný znárodňování. Nic takového v programu KSČM není. Nemluvil však o postizích těch, kteří vytunelovali státní majetek, kteří různými podivnými transakcemi přišli k milionům či dokonce k miliardám, případně o stíhání za korupci. Zřejmě i na tyto případy se vztahuje nedotknutelnost. Zmínil se i o orientaci ČR na Evropskou unii. Ani s tím nemá KSČM potíže. Chce jen, aby to byla integrace, která by sloužila lidem a ne jen nejbohatším vrstvám. Že to lidé pochopili, dosvědčuje zvolení čtyř poslanců do Evropského parlamentu, na rozdíl od nezvolení skutečných odpůrců EU. Hovořil i o respektování naší zahraniční politiky. Co tím však myslel? Podporu postavení amerického radaru u nás? Proti tomu alespoň mediálně jsou i sociální demokraté a skutečně je většina obyvatel republiky. Podporu antičínské, antiruské a další anti politiky, jež není v českém zájmu, ale v zájmu úplně někoho jiného? Proč tedy odletěl sám Paroubek do Ruska, aby tam jednal s nejvyššími představiteli; a vlastně o čem? Je v českém zájmu posílání vojáků do různých misí, aniž to třeba schválily orgány OSN? Bylo v českém zájmu být hlásnou troubou Bushovy administrativy tam, kde samy USA se raději držely v pozadí?

I další podmínka tu je. Být vstřícní k NATO. Jenže ti, co nemají propad paměti, si mohou připomenout závazek polistopadových vedení státu, včetně pana Horáka, jenž byl tehdy předsedou ČSSD, že už nikdy nebudeme členy žádného paktu. To lidé uvítali. Asi proto nám všem nebylo umožněno hlasovat o našem vstupu do této organizace. Stejně jako o rozdělení Československa. O tom však Jiří Paroubek nemluvil. Takže, přátelé, akce Hospodářských novin, v nichž si pohrály se slovem omluva, měla za cíl naplnit stránky novin a nebo šlo o předem naplánovanou objednávku, jež by ČSSD umožnila nejen odlákat KSČM voliče, protože jejich spoluúčast na vládnutí odmítne, ale i otevřít dveře velké koalici?