23.11.2009 - Sociální demokraté byli pokrokoví, ale úspěchy z minulosti nestačí

EUROKOMISAŘ VLADIMÍR ŠPIDLA ŘEKL PRÁVU:

* * Nebylo pro vás zklamáním, když jste se dozvěděl, že nepokračujete ve funkci eurokomisaře a že se jím stává Štefan Füle?

Samozřejmě že jsem měl zájem a samozřejmě jsem nebyl rád, jak to dopadlo. Ale jsem už příliš dlouho v politice, abych neznal strukturu politického rozhodování. To je vždy velmi složitá záležitost, kde vyvažujete věci, které k sobě ani většinou mechanicky nepatří. Co je pro mne rozhodující: rozhodla vláda, po konzultaci s politickými stranami. To je princip, na němž funguje politický život. Když jsem do něj vstoupil, přijal jsem jeho pravidla.

* * Dostal jste nabídku kandidovat do Senátu. Už jste se rozhodl?

Ještě nerozhodl, protože možností je víc. Asi před rokem a půl mě někteří soc. dem. požádali, jestli bych, až někdy budu volný, nebyl ochoten se  prezentovat jako kandidát. Teď to s nimi musím probrat. Musím říct, že mě to potěšilo, protože tam nebyl žádný politický kalkul. To je jenom tak, že jsou lidé, kteří chtějí, abych je reprezentoval. To je docela vážná věc.

* * A co zůstat v Bruselu, věnovat se nadále evropskému sociálnímu modelu? Neuvažujete i o tom?

Ale ano, jistě. Mám dvě velká přesvědčení. Evropský sociální model je pokrok, je to specifický systém, který poskytuje největšímu množství lidí přijatelnou kvalitu života, lepší, než kdekoliv jinde. A na druhé straně jsem přesvědčen, že EU je nejúspěšnější historický projekt. To jsou dvě věci, které mě enormně zajímají. Samozřejmě, proto, že mne zajímá ČR, mám samozřejmě zájem, abych své zkušenosti použil ve prospěch toho, aby naše země našla místo, které jí odpovídá a kde může využít všech výhod Evropy. V tomto trojúhelníku se pohybuji a hledám, která z těch možností bude nejsilněji působit.

* * Prý uvažujete o založení jakéhosi myšlenkového centra v ČR, think thanku. Je to tak?

To je také jedna z možností. Evropský sociální model není statický. Obecně politika není statická, sociální politika tím méně. Takže musíte pořád hledat odpovídají změny, reformy, přizpůsobení, projekty do budoucnosti. Jistým problémem soc. dem. jako hnutí, a  v tomto směru bych chtěl působit, je to, že soc. dem. principiálně svou strukturou byla vždy pokrokovým hnutím, ale v 90. letech jsme se stále více na  základě enormního a jasného úspěchu evropského sociálního modelu stali konzervativními. Stále urputněji hájíme status quo, který principiálně je nehajitelný. Zatímco správná strategie je reorganizovat se tak, aby hodnoty, které považujeme za nejdůležitější, zůstaly živoucí i v budoucnosti.

* * Lze to vyložit tak, že kdyby soc. dem. hnutí setrvalo na konzervativním pohledu, tak by se v budoucnu mohlo dočkat i neúspěchu?

Myslím, že ano. Domnívám se, že to je skutečně náš vnitřní politický problém. Hnutí, jehož struktura byla vždy vpřed, humanizace, emancipace, pokrok, najednou začíná hájit určité existující společenské struktury. Protože ty jsou spojeny s jejich velkým úspěchem. Ale úspěchy z minulosti nestačí.

* * Pokud byste se rozhodl pro myšlenkové centrum, mělo by se týkat výhradně ČR, nebo by mělo mít přesah v  rámci soc. dem. hnutí nebo i EU?

Ještě nevím. Musím říct, že jsem uvažoval o dvou možnostech, podotýkám, že to není věcí, kterou jsem začal připravovat. Vlastně mě nikdy nenapadlo, že bych se to měl pokusit udělat na  evropské úrovni, takže to je nyní vaše inspirace. Uvažoval jsem spíše o jednom nebo dvou centrech, kde bych měl možnost být, která jsou evropsky zajímavá. A pokud jsem uvažoval o nás, tak spíše jsem hledal možnost zúčastnit se nějaké debaty. Chtěl bych, aby se tady objevila poměrně větší, intenzívnější schopnost vést debatu v rámci, který bych nazval progresívní myšlení. Což pro mě má několik prvků. První je, že věříte, že existuje možný pokrok, že budoucnost není nikdy předem daná. Druhou věcí je, že pokrok máte spojený se stále větší emancipací člověka jako takového. A tento pokrok má podle mého názoru velmi silné prvky ekologické. Když bych to vyjádřil úplně jednoduše, tak je to určitá biofilní koncepce politiky. Na rozdíl od něčeho, co nazývám nekrofilní koncepce. To je ta, která směřuje k hromadění moci, kdy moc sama o sobě je cíl.

* * Jako premiér jste v roce 2002 dal při sestavování vlády přednost středolevé koalici před pohodlnou většinou 111 hlasů s KSČM. Nyní ČSSD s komunisty vládne v  některých krajích, středočeský hejtman David Rath dokonce razí stanovisko, že by menšinová vláda soc. dem. s podporou KSČM byla dobrým řešením. Myslíte si, že je pro takové řešení zralá doba?

Proč jsem s nimi nešel? Proto, že jsou zásadně protievropští, čili nemohl jsem je brát do vlády, jejímž nejstrategičtějším cílem bylo vstoupit do EU. Stále ještě myslí obecně na světovou revoluci. Když jsem ještě byl ministerský předseda, tak jsem v jejich materiálech, které jsem vytáhl z jejich internetu, našel větu, že socialistická revoluce začne pokojně, avšak ozbrojenou formu nelze vyloučit. Existovala pro mne řada principiálních důvodů, proč to tehdy odmítnout. Nehledě k tomu, že je také tzv. usnesení bohumínského sjezdu (o zákazu spolupráce mj. s KSČM) a je ho třeba brát vážně. Je jasná věc, že pokud jde o úrovně nějakých regionálních politik, tak to je věru jiná otázka. To najdete nejroztodivnější koalice. Je to otázka komplikovaná, nemám pro ni řešení. Mohu jen uvést důvody k tomu, že jsem to tehdy neudělal.

* * Objevují se optimistické výroky, že došlo k  obratu v hospodářské krizi. Přece jen, nečekají nás v rámci boje proti krizi pokusy omezit sociální model?

To tedy ne, to vidíte, že ty tendence nejsou. Samozřejmě se používají různé záminky, ale to je iracionální. Je zřejmé, že se objevují určité pozitivní signály, ale je také zřejmé, že vrchol nezaměstnanosti je ještě před námi. Sociální důsledky přijdou později. Jak říkal Saint-Exupéry ve Válečném pilotu: stíhačka nikoho nikdy nezabije, protože ta už je dávno pryč, než začne stříkat krev z tepny člověka, kterého zasáhla. Takže ty důsledky přijdou o něco později. také odeznějí, pochopitelně, ale ten vrchol je teprve před námi.

* * To platí i pro ČR?

Platí to obecně i pro ČR. I když je třeba si uvědomit, že krize zasáhla v oblasti zaměstnanosti různé země s různou úrovní. Třeba Španělsko má nezaměstnanost zhruba dvacet procent, Nizozemsko zhruba tři procenta. Je to rozdílné, ale u všech mohu s jistotou prognózovat, že to půjde ještě nahoru.

* * Do ČR jste pravidelně jezdil. Když porovnáte rok 2005, kdy jste se  stal eurokomisařem, s dneškem, jak se naše země změnila?

Neumím to jednoduše posoudit, protože ten kontakt byl příliš přímý, než abych měl odstup. Myslím si, že se logicky vyvíjí, jak se dalo předpokládat. Možná do určité míry zůstala stejná, než by bylo zdrávo. Taková ta jistá míra stagnace se mi tady jeví. Poslední velký projekt, u kterého jsem byl a který jsme dotáhli, byl vstup do EU. A teď se mi zdá, že naše politická struktura je momentálně v takové zvláštní paralýze, že není schopna sledovat nějaký větší projekt, větší cíl.

* * Kde ho vidíte vy?

Cíl je pro mne definován několika věcmi. Bezprostředně, pokud jde o EU, tak najít své odpovídající místo. Myslím, že naše politika dělá jednu velkou chybu, že nechápe význam komunitárního principu. To znamená sdílení suverenity Evropy jako takové, a stále se snaží jakoby posilovat reál politický princip, tedy rovnováhu sil. Ta ale vždy skončí v tom, že jsme půl procenta HDP Unie. Jakmile se to začne vážit takto, tak jsme absolutně bez významu. To je nedobrá strategie. Dobrá strategie je využít všech progresivních sítí, které v Evropě jsou, a rozvíjet komunitární systém. Protože tam nehraje právě ta reálná váha podstatnou roli, tam hraje roli vaše civilizační kapacita. Tam to můžete ovlivnit. Druhá věc, někteří politici, zejména prezident Václav Klaus, pochybují o ekologické krizi. Podle mě toto je jediná skutečná krize. Ekonomická krize je krizí subsystému a jednou přestane. To je další úkol, kde by ČR měla najít svoji pozici a být v tomto daleko aktivnější. S tím souvisí i  energetické zajištění. Máme povrchní představu, že jsme zdatnými výrobci energie. Ale my jsme země, která je z energetického hlediska pravděpodobně v  nejvíce nevýhodné situaci ze všech zemí Evropy. Uhlí dojde a ta naše otázka je, co pak. Nikdo si nemyslí, že to bude později než za osmdesát let. Rok 1968 byl před čtyřiceti lety, to není žádná dlouhá doba. O této otázce se musí diskutovat. Třetí věcí je demokracie v informačním věku, s čímž si vůbec nevíme rady, a není to žádná podružná záležitost.

* * Václav Klaus kritizuje EU, že trpí deficitem demokracie. Zaznívá také, že je Unie byrokratická. Jaký je váš názor?

Není to pravda. Václav Klaus také přirovnává EU i k RVHP, tedy k neokoloniální struktuře, která sloužila jedné mocnosti, to jest Rusku, a  když byl problém, tak přijely tanky. To jsou argumenty, které jsou tak mimo realitu, že je občas obtížné s nimi polemizovat. V každém případě je jasné, že Evropský parlament je přímo volen na základě rovného práva. Má plnou demokratickou legitimitu. Evropská rada se skládá z předsedů vlád a hlav států, tedy z lidí, kteří mají plnou demokratickou legitimitu. Evropská komise je nepřímo legitimizována, podobně jako třeba prezident ČR, tím, že je navržena a  schválena demokratickými orgány, Radou a Evropským parlamentem. Ten problém nedostatku legitimity tady není. Lisabonská smlouva v tomto směru je výrazným posunem ještě k posílení především parlamentu, o jehož přímé demokratické legitimaci nemůže být pochyb. Pro Václava Klause existují dva základní problémy v EU, které ovšem nejsou chybou Unie. To jsou rozdíly konceptů. Je přesvědčen, že jediná legitimita vychází ze státu. Nechce třeba Evropský parlament. Chce, aby jej tvořili jenom delegovaní členové jednotlivých národních parlamentů. Nechce, aby byla dvojí legitimita EU, jak je založena. To znamená unie občanů a  unie států. On chce, aby byla jenom unií států, aby z toho občané vypadli.

* * Neobáváte se tedy, že by směr, který představuje Václav Klaus, mohl EU ohrozit?

Tuto obavu nemám. O hodnoty se musí vždycky bojovat, protože když o ně nezápasíte, tak vyblednou a odpadnou. Není to loženo tak, že historická pravda je s EU, a proto zvítězíme. Ale ten vnitřní obsah toho projektu se zdaleka ještě nevyčerpal. Jsou státy, které mají globální zkušenost. Ty vědí, že už nemohou být sólisty v opeře, ale že jedině si mohou dobře zazpívat ve sboru. Chtějí-li mít nějaký vliv na globální uspořádání, tak to není možné bez EU. Mají všechny důvody pro to, aby to drželi. Druzí - menší, jako jsme my - vědí, že neexistuje přes všechny nedůslednosti a chyby žádné politické uspořádání, kde by byli rovní těm největším. Každý Holanďan ví, že mimo EU nebudou rovni Německu. Z obou stran je to enormní výhoda pro dlouhodobé strategické zájmy. Podíváte-li se, jak se organizuje svět, tak je zřejmé, že se  tak děje kolem superstátů. Pokud Evropa, která je originální a nejde vývojem státu, nebude mít schopnost v některých oblastech jako superstát působit a mít tu sílu, no tak, jak to říkal Kollár: Co z nás Slávů bude o sto roků?