Když sociální demokraté před rokem brali komunisty v krajích do tichých koalic či rovnou do krajských rad, spoustu lidí to naštvalo. Koneckonců i zevnitř samotné ČSSD se ozývalo, že vytahovat k moci stranu, která se dodnes hlásí ke zločinné minulosti, je neodpustitelný risk. Jak si ale vlastně komunisté v krajích vedou? Vydali jsme se na průzkum do kraje, kde získali největší vliv - na severní Moravu. A zjistili jsme zajímavé věci.

Díky, ale nejezděte

Pendolinem lehce dosažitelná, čistá a příjemná Ostrava dnes už dávno nepřipomíná "černé srdce republiky". Region sice stále patří ke krajům s nejvyšší nezaměstnaností, je nejchudším tuzemským regionem a v parlamentních volbách zde drtivě vítězí sociální demokraté, osm let tu ale v čele krajské vlády stála ODS. A nakonec občanští demokraté stále (spolu s ČSSD) řídí ostravskou radnici. A ani KSČM tu v posledních letech nedosahuje svých nejlepších výsledků - na Ústecku či Olomoucku se komunistům v boji o poslanecká křesla daří lépe.
Navzdory tomu, že si při loňských krajských volbách severomoravští komunisté oproti minulému hlasování pohoršili, právě tady dostali ze všech krajů nejvýraznější podíl na moci. Zatímco ve středních Čechách, na Plzeňsku či na Vysočině tolerují menšinovou vládu sociální demokracie (na Karlovarsku jsou v radě, ale na nevýznamných postech), v Moravskoslezském kraji dosáhli díky dohodě s vítěznou ČSSD rovnou na místa náměstků hejtmana. Komunista Karel Konečný zodpovídá za zdravotnictví a Svatomír Recman za kulturu a sociální věci. Obě tato jména vyvolala před rokem smršť kritiky a v Ostravě proti nim protestovalo i pár desítek občanů na ulicích. Oba stále používají (i na jmenovkách kanceláří na krajském úřadě) titul RSDr., na který mohli před převratem na Vysoké škole politické ÚV KSČ, přezdívané "vokovická Sorbona", dosáhnout jen věrní členové KSČ. A oba byli rovněž v kraji vysokými funkcionáři komunistické strany - Konečný byl zemědělským tajemníkem okresního výboru KSČ a Recmanovi ani proklamovaný obdiv ke Karlu Krylovi nebránil, aby zastával různé funkce v krajském výboru KSČ. Protesty se vztahovaly i na nového sociálnědemokratického hejtmana: severomoravský boss Jaroslav Palas od komunistů odešel až pět let po revoluci.
Když se dnes chcete zeptat, jak se tomuto trojlístku společně pracuje, vypadá to, jako byste šlápli do vosího hnízda. Zatímco minulému hejtmanovi Moravskoslezského kraje Evženu Tošenovskému (ODS) novináři běžně volali na mobil, promluvit si s novými vládci kraje je prakticky nemožné. O rozhovor s Respektem podle mluvčí kraje Šárky Vlčkové nikdo z trojice nemá zájem. "Vaše cesta do Ostravy bude zbytečná," varuje Vlčková zájemce o detaily politiky, jejíž aktéři spravují sedmimiliardový krajský rozpočet.
A lepší to není ani na místě. Jaroslav Palas se rovnou halí do mlčení, přerušovaného výzvami "Neobtěžujte" či "Naučte se slušně chovat". "Nemám s vámi dobré zkušenosti," doplňuje ho Svatomír Recman.

Hlavně důstojnost

Zkusme tedy pátrat jinde. A začněme třeba u sociálních věcí, které má pod palcem náměstek Recman.
Minulé vedení kraj přihlásilo do projektu transformace sociálních služeb ministerstva práce a sociálních věcí, během něhož se snaží lidi s mentálním postižením přesunout z ústavů do chráněného bydlení. A noví krajští šéfové na tom nezměnili ani čárku. Není to samozřejmost.
Ve Středočeském kraji se zuřivě debatuje o plánech Palasova stranického kolegy Ratha vracet mentálně postižené lidi zpět do ústavů.
Na severu Moravy naopak komunistický náměstek Recman slavnostně otevírá chráněné bydlení v Jakartovicích-Deštné se slovy, že "bydlení po deseti není důstojné" a že podobný servis by měl být běžnější. Fakt, že komunisté nezačali dramaticky překopávat plány minulých šéfů kraje, jim přiznává i jinak kritická opozice.
"Pokračují v některých našich programech," říká šéf klubu zastupitelů ODS a opavský primátor Zbyněk Stanjura.
Další výrazný rezort, který komunisté - zde již zmíněný Karel Konečný - dostali do péče, je zdravotnictví. Tady jako první uhodí do očí částka, kterou kraj investoval do proplácení regulačních poplatků - je totiž v porovnání s ostatními kraji vcelku nízká, zatím necelých dvacet milionů korun, tedy zhruba čtvrtinu ze sumy, s níž kraj původně počítal. Přestože kraj nakonec zaplatí podstatně méně, než se čekalo, opozici to vadí. "Pořád by se ty peníze daly využít na něco jiného," tvrdí zastupitel Pavol Lukša (bývalý lidovec, dnes člen TOP 09).
Čtvrtinové oproti původním odhadům ovšem nejsou náklady na poplatky proto, že náměstek Konečný byl přísnější než jeho kolegové jinde, ale spíš proto, že Moravané a Slezané vcelku ochotně poplatky platí a také proto, že právě zde se soukromí lékárníci začali zostra bránit.
S výjimkou poplatků Karel Konečný ve zdravotnictví žádnou revoluci zatím neudělal. Soukromých zařízení si nevšímá a krajské nemocnice navnadil sliby finančních injekcí. Co se týče soukromých nemocnic, pro srovnání opět nejlépe poslouží střední Čechy. Tamní hejtman Rath jezdí do soukromých zařízení na přepadové kontroly, uráží jejich šéfy a vede s nimi v médiích nejrůznější spory týkající se každodenní praxe. Naproti tomu na severu Moravy soukromníci náměstka zodpovědného za zdravotnictví neviděli za rok po nástupu do funkce ani jednou a nijak jim to nevadí. "Že by nás kraj šikanoval, jako se to děje ve středních Čechách, tak to skutečně ne," říká Ivan Stejskal, ředitel Karvinské hornické nemocnice. A zatímco po Rathově nástupu nezbyl v tamních krajských nemocnicích jediný původní ředitel a hejtman odvolání otevřeně zdůvodňoval "napojením na ODS", z osmi krajských nemocnic v Moravskoslezském kraji došlo k jediné výměně, a to ve vedení havířovské nemocnice.
Kromě toho zatím kraj slibuje více peněz a ředitelé krajských nemocnic přirozeně nemají námitky. "Za minulého vedení jsme neměli od kraje podporu," tvrdí ředitel nemocnice v Novém Jičíně Radan Gocal. "Nové vedení zatím dává najevo větší snahu věc řešit. Máme třeba neuvěřitelně zanedbané budovy, řešíme neustále havarijní situace - a mám pocit, že kraj se teď snaží pro nás peníze shánět." A víra - nepodpořená ovšem zatím konkrétními kroky - ve větší investice má nakonec oporu v realitě.
Noví šéfové kraje do zdravotnictví slíbili nasměrovat stovky milionů korun a navzdory krizi a napjatým rozpočtům slovo nejspíš dodrží.

Jejich styl

Cena bude ale hodně vysoká. Rudo-oranžová koalice totiž dala k ledu plán na stavbu nového sídla Moravskoslezské vědecké knihovny přezdívané podle vítězného návrhu brněnských architektů Černá kostka. Pět let připravovaný projekt za necelou miliardu a půl měl být postaven s pomocí evropských peněz (Brusel na akci slíbil 600 milionů korun).
Palasův tým oznámil, že budovu postaví levněji a zmíněné evropské peníze použije právě na investice do školství a zdravotnictví (a Evropská komise, která změnu využití peněz musí schválit, na to předběžně kývla). Severomoravané, kteří se v kauze knihovny angažují, dávají odklad stavby (či přímo její zrušení - jsou slyšet i hlasy, že za méně peněz nelze novou knihovnu postavit, a tudíž že je stavba fakticky zrušená) do souvislosti s krajským angažmá KSČM.
"Kdo vždy šel proti knihovnám? Za komunismu nebyla postavená jediná knihovna, knihovny se spíše likvidovaly a knihy se házely do stoupy," rozčiluje se historik umění a architektury Martin Strakoš, který se skupinou podobně naladěných kolegů založil iniciativu na podporu stavby a jím organizovanou petici podepsaly necelé čtyři tisícovky lidí. "Pro mě je Černá kostka porevolučním symbolem." Nepříjemným překvapením byl odklad projektu přirozeně především pro knihovnu samotnou.
Ta na svém webu oznamuje, že "zoufale hledá sklady, a prosbu doprovází fotky knih naskládaných v žalostných policích před plesnivějícími zdmi. "Když se minulému vedení podařilo sehnat peníze, tak jsem si myslela, že máme vyhráno," říká ředitelka knihovny Lea Prchalová.
"Jsme z toho velmi smutní, jsme v dost zoufalé situaci." Drsné podmínky platí nejen pro knihy (přeplněné sklady, vlhkost), ale i pro lidi (jedny společné toalety pro veřejnost i zaměstnance knihovny).
Jací jsou komunisté spolu se sociálními demokraty obecně hospodáři, nicméně zatím nevíme - základní parametry rozpočtu byly sestaveny ještě minulým vedením a rozpočet na příští rok teprve vzniká.

První máj versus listopad

Hejtman Palas před časem kritikům tvrdil, že komunisté pod jeho vedením do své práce "nevnášejí ideologii ani co by se za nehet vešlo".
Jsou ale oblasti, kde tohle tvrzení neplatí: třeba historie a pohled na ni.
Byť i tady je věc komplikovaná a rozporuplná.
Na jednání zastupitelstva den po 17. listopadu komunisté bez hnutí brvou či slova protestu drží minutu ticha za "oběti komunistické zvůle". Jindy odhlasují stodvacetitisícovou dotaci projektu Dcery 50. let mapující osudy potomků obětí totality či dvacet tisíc projektu připomínajícímu dvacet polistopadových let Cesta ke svobodě, který byl s třídenním "totalitním městečkem" v centru Ostravy v regionu bezpochyby největší akcí k 17. listopadu. Na druhou stranu v mnoha směrech zůstávají svým kořenům věrni.
S finančními příspěvky na projekty mapující totalitu je to totiž složitější: žádost "dcer" rudo-oranžová rada odmítla a peníze jim zásluhou ODS přikleplo až zastupitelstvo. A podpora Cesty ke svobodě? Původně totiž organizátoři žádali o desetinásobný příspěvek, který kraj odmítl (naopak město Ostrava, v jehož čele stojí sociální demokrat Petr Kajnar dvěstětisícovou částkou přispělo), a navíc v milionovém rozpočtu projektu byl krajský příspěvek "spíše symbolický", jak říká za organizátory Jiří Hruška. "My jsme samozřejmě rádi, že nás nějak podpořili, ale v rozpočtu to byla částka skutečně zanedbatelná," dodává Hruška. Místo oslav 17. listopadu kraj raději podpořil prvomájové slavnosti v ostravské čtvrti Radvanice- Bartovice, což ani nemuseli veřejně vysvětlovat komunisté, hejtman Palas to udělal za ně prohlášením, že "mezinárodnímu svátku pracujícího lidu" dává přednost před připomínkou "demokratizačního procesu". "A kromě peněz jde také o symboly. Nikdo z nového vedení samozřejmě na oslavu listopadu nejde," říká zastupitelka ODS Jaroslava Wenigerová.
Další krajské peníze pak změnily směr nikoli z rozhodnutí samosprávy, ale kvůli "bojkotu" žadatelů. Řada moravskoslezských sdružení či spolků záměrně po výměně vedení přestala o peníze žádat. "Od komunistů nic nechci," tvrdí Ivona Rozehnalová z ostravského klubu a antikvariátu Fiducia. Jenže tohle přece nejsou "komunistické" peníze, ale prostředky plynoucí od daňových poplatníků. "Děláme hodně akcí o protikomunistickém odboji a ve spolupráci s Konfederací politických vězňů, morálně je pro mě prostě nepřijatelné žádat v této souvislosti o něco komunisty," zlobí se Rozehnalová.
Zcela otevřeně se ke svým kořenům komunisté přihlásili letos na jaře, kdy se odehrála veřejná přestřelka mezi náměstkem Karlem Konečným a učiteli Gymnázia Olgy Havlové v Ostravě-Porubě. Konečnému se totiž nelíbilo, že škola zve na debaty o komunistickém režimu členy skupiny Plastic People of the Universe a další disidenty. V zájmu objektivity by podle něj měla být přizvána i druhá strana. Kdo by měl být onou druhou stranou, už Konečný neupřesňuje. Učitelé se hlasitě ohradili a debaty s pamětníky dál pořádají "nevyváženě".
ODS pak v reakci na Konečného prohlášení neúspěšně navrhovala odvolání komunistických členů rady.
Konkrétní dopady - vyhazov ředitelky, seškrtání rozpočtu či byť jen výhrůžky - nicméně tento konflikt pro školu neměl. Ani jiné školy zvoucí disidenty na hodiny moderní historie nic podobného nezaznamenaly. "Chválabohu k tomu nemají odvahu," říká jeden z učitelů Petr Šimíček. "Vědí, že bychom hned začali křičet, kdyby nám šlápli na krk, takže to neudělají."

Zamlžená zkumavka

Co tyhle krajské patálie znamenají pro celé Česko? Lze si na jejich základě lépe představit, jak by se komunisté chovali, kdyby vládli celé zemi? V tomto směru kraje coby pokusné laboratoře selhávají, protože se tady neschvalují zákony a nedělá se zahraniční nebo bezpečnostní politika. A roční rudo-oranžová krajská zkušenost nakonec příliš nevyjasňuje ani otázku, zda dnes v ČSSD uzrává ochota vzít komunisty po případném vítězství ve sněmovních volbách do vlády. Středočeský hejtman David Rath či právě Jaroslav Palas na severu Moravy si sice spolupráci s komunisty pochvalují jako "stabilní" a KSČM jako "spolehlivého partnera" a sami komunisté spolupráci rovněž vynášejí do nebes. Na druhou stranu v řadě dalších krajů - třeba na jižní Moravě či v Ústeckém kraji - naopak ČSSD spolupráci s komunisty odmítla.
A tyto hlasy dnes mají podle partajních špiček ve straně jasnou převahu. "Možnost, že bychom vládli s komunisty, je dnes méně pravděpodobná, než byla třeba za vlády Miloše Zemana," tvrdí místopředseda ČSSD Bohuslav Sobotka. Ostře spolupráci odmítá také další z místopředsedů a brněnský primátor Roman Onderka. Takzvané bohumínské usnesení, kterým si to na vládní úrovni socialisté sami zakázali, dál platí a zatím nikdo veřejně nenavrhuje, aby je strana zrušila. A snad s výjimkou hejtmana Ratha dnes sociální demokraté veřejně nehorují ani pro řešení, jímž by se dalo bohumínské usnesení obejít - tedy že by ČSSD vládla menšinově a komunisté ji podrželi. Na druhou stranu tuto možnost ale ani jasně neodmítají.
Předseda ČSSD Jiří Paroubek například nedávno vyhýbavě prohlásil, že pokud by sestavoval menšinovou vládu, "ucházel by se o podporu všech" (a že by se s komunisty stejně nedohodl, protože je rozdělují národněbezpečnostní otázky či vztah k NATO).
Jinak ale ČSSD roční zkušenost s komunisty moc neanalyzuje a neví ani, co si o spolupráci myslí občané. "Až bude volební období končit, tak se jich zeptáme," říká o tom Bohuslav Sobotka.
A proč se neptají už teď? "Mnoha lidem víc než komunisté vadí koalice s ODS," namítá Sobotka.
Ani z preferencí nelze vyčíst, že by se voliči k ČSSD kvůli rudo-oranžovým koalicím obraceli zády. Naopak v době jejich uzavírání - na přelomu roku - preference rostly. A rostou i teď.

SILVIE LAUDER