12.2.2010 - Josef Bureš z Přerova - Pravda odhalená po 65 letech

Svatební procedura odbyta, v dědině je nový manželský pár. Utíká i  čtrnáctidenní dovolená. Do odjezdu do Berlína, kde občas padají bomby, zbývá pár dní, ve kterých je potřeba mnoho zařídit, udělat a užít manželského stavu. Odjíždím samozřejmě až na poslední, čtrnáctý den na večer, abych do rána byl v  Berlíně. Člověk míní a Bůh mění, nebo se lepí na paty. Ve Starém Městě nasednu na rychlík Vídeň - Varšava s tím, že v  Bohumíně přestoupím na rychlík do Berlína a kolem poledne jsem v Berlíně. Po svatebním maratonu unavený a ospalý si říkám ,, však se ve vlaku vyspím". Chyba. Ve Starém Městě byl rychlík tak plný, že se stálo až do Ostravy, kde vystoupilo mnoho lidí a já si mohl sednout.

Zákon schválnosti, jízdenka neplatí

Jen jsem si sednul, už jsem spal. Za půl hodiny jsem měl přestupovat v Bohumíně a já chrápal jak dřevo. Zákon schválnosti, žádná kontrola a jede se dál do Polska. Probudil jsem se kolem osmé hodiny a rychlík si to upaluje k Varšavě. Projíždíme stanicí Bilitz - Džejditz, kde vlak zastavil. Vyskočil jsem z vlaku a nastoupil bezmyšlenkovitě do proti stojícího vlaku. Do Bohumína jsem se dostal kolem poledne, a  to už jsem měl být v Berlíně. Nu nic naplat, pár minut zpoždění. Žádná hrůza.

Za stanicí Breslau přišla kontrola jízdenek. Prohlíží jízdenku, počítá platné dny a zjistí, že už je to patnáctý den a jízdenka platí jen čtrnáct dnů. Kdyby to bylo ještě dopoledne, tak by to ještě prošlo, ale odpoledne jsem musel zaplatit 25 marek pokuty.

Po několika dnech v Berlíně, po několika přežitých nočních bombardováních, přišel cestovní rozkaz na montáž do okolí Krakova, kde bylo nutné uvést do provozu po bombardování energetickou soustavu. Sjela se tam řada montérů od AEG, Siemens, Felten Gulium a dalších. Po uvedení sítě do  provozu odjet do Heydebreku, dnešní Kendziedrzin - Kozli v Polsku, kde se  stavěla obrovská fabrika na výrobu syntetického benzinu z hnědého uhlí. Tam jsem se musel hlásit u vedoucího elektro kabelů pana Liechtenfelda, který mě přidělil k mistrovi kabelové čety vysokého napětí, panu Kühlingovi. Zkušený montér, světák, o politiku zájem neměl. Za to se zajímal o baby. Ale práci rozuměl.

Angličan, Slovák a já

Dal mě dohromady s Jožkou Grapou, Slovákem z nového Slovenského štátu, který tam pracoval pod vedením staršího bratra Jána. Dále k nám byl přidělen anglický zajatec Džorž Marsden. Někteří byli rozděleni k  montáži, jiní pracovali pod dozorem na výkopech kynet pro kabely apod. Tato trojice, Džorž Marsden, Jožko Grapa a já, byla odvedena do rozvodny transformovny elektrárny, kde nám byla přidělena práce třeba na několik dnů, a  do splnění úkolu se o nás nikdo nestaral.

Po krátké době jsme se dověděli o  sobě všechno. Jednoduché to bylo s Jožkou Grapou, který byl Slovák ze Zákopčia od Čadce. S tím jsem se bavil česky. Trochu horší to bylo s Džoržem, který uměl německy jen pár slov a já anglicky vůbec nic. Tak jsme se začali učit anglicky. Džorž nás učil výslovnost, pojmenovat nářadí, běžné hovory, jako čas, pozdravy, číslovky, jídlo atd.

Pokračování v příštím čísle

JOSEF BUREŠ

---

Jen jsem si sednul, už jsem spal. Za půl hodiny jsem měl přestupovat v Bohumíně a já chrápal jak dřevo. Zákon schválnosti, žádná kontrola a jede se dál do Polska. Probudil jsem se  kolem osmé hodiny a rychlík si to upaluje k Varšavě. Vyskočil jsem z vlaku a  nastoupil bezmyšlenkovitě do proti stojícího vlaku.