1.4.2010 - Obrazové klenoty Reflexu

FOTOGRAFIE, TO JE PADESÁT PROCENT ČASOPISU.

Proto dostane padesát procent prostoru i naší pozornosti. S tímto ve své době vcelku převratným konceptem přišli na jaře devadesátého roku zakladatelé Reflexu a lze snad říct, že časopis své původní předsevzetí stále naplňuje. Ze záměru se stala tradice. Na následujících stránkách otiskujeme některé z nejzdařilejších reportážních fotografií, které v Reflexu během dvaceti let vyšly, jejich autoři komentují okolnosti vzniku snímků a nakonec i úlohu, kterou Reflex v jejich životě sehrál.

JAN ŠIBÍK
Afghánistán, Šiva, listopad 2001

Vězení bojovníků al-Ká'idy a Tálibánu připomíná středověk, ale uvěznění muži jako by nic necítili, jako by takřka nežili - jen tiše odpočívají.

1. místo
Czech Press Photo 2002

JAN ŠIBÍK
Kólhápur, Indie, prosinec 2003

Kuští znamená pružné tělo, svaly a mysl v pohotovosti, soustředění, pravidelné dýchání, široce rozevřené oči. Jsou vzkříšením Golema - siláka stvořeného z hlíny.

3. místo
World Press Photo 2004

JAN ŠIBÍK
Moskva, Rusko, 1993

Pár set metrů od ruského parlamentu, kde se bojovalo naostro. Padlému lidé pietně zakryli tvář. Starší žena komusi volá, jako by se nic nestalo.

JAN ŠIBÍK
Monrovia, Libérie, červenec a  srpen 2003

Naše vlajka je jako americká, ale tohle je liberijský sen!
Zlý liberijský sen!

1. místo
Czech Press Photo 2004

JAN ŠIBÍK
Blace, Makedonie, 1999

V Kosovu stříleli ozbrojení Jugoslávci a zástupy kosovských Albánců prchaly do Makedonie. Ale make donští vojáci je několik dnů nepustili dál. Drželi je bezmocné v hraničním pásmu nikoho.

Fotografie roku
Czech Press Photo 2001

TOMÁŠ TESAŘ
Brno, 2009

Muslimské děti hrají fotbal v brněnské mešitě. Chlapci kopou do  mičudy na místě, kde se jejich rodiče modlí k Alláhovi. "Tenhle kontrast mě zaujal. Neumím si představit, že by české děti hrály kopanou v kostele."

3. místo
Czech Press Photo 2009

JAN ŠIBÍK
Teherán, Írán, červen 2003

Ženská sekce v Mauzoleu ájatolláha Chomejního. Hrob milovaného i obávaného vůdce íránské islámské revoluce je na dosah.

MICHAL NOVOTNÝ
Indie, Haridwar, 2008

"Soubor o životě slepých chlapců jsem fotografoval v internátní škole. Kluci čelí nepřízni osudu s nevídanou statečností a optimismem. Podle statistik by ale tři čtvrtiny indických nevidomých vůbec nemusely přijít o zrak, kdyby byla v zemi kvalitní lékařská péče."

FILIP SINGER
Ukrajina, Donbas, 2009

"Je to portrét horníka po dvanáctihodinové směně v Leninově uhelném dole v ukrajinském Donbasu. Fárání do zastaralých dolů je na Ukrajině smrtelně nebezpečné. Důlní katastrofy jsou tu na denním pořádku."

STANISLAV KRUPAŘ
Praha, 2009

Záchytka na pražské Bulovce je opět plná. Lékaři se shodují, že česká společnost je vůči alkoholu a alkoholismu nebezpečně shovívavá.

MILAN JAROŠ
Bohumín, 2007

"Tahle fotografie pochází z reportáže, kterou jsem dělal s Petrem Holcem a týkala se sociálně vyloučených lokalit na severu Moravy."

ANDREJ BÁN
Slovensko, Čierny Balog, 1994

"Fotografie tří bývalých partyzánů vznikla při oslavách Slovenského národního povstání v povstalecké vesničce Čierny Balog na středním Slovensku. Když jsem pak v roce 2006 fotku vystavoval v Bratislavě, přišel na  vernisáž syn jednoho z oněch tří partyzánů - i se svým otcem. Řekl, že dva zbylí už nežijí. ,A co děláte vy?' zeptal jsem se syna. ,Prodávám zbraně a munici,' zněla odpověď. Inu, jablko nepadá daleko od stromu."

TOMKI NĚMEC
Praha, 1990

"Večer před velikonocemi se VH zastavil před odjezdem na  Hrádeček za přáteli na faře jednoho pražského kostela. Prezident čekající v  zákristii na kněze, který ještě konal bohoslužbu, zůstal po dlouhé době na  chvíli sám se sebou, nikým nerušen. Byl to krátký okamžik tiché samoty jinak davy obléhaného a naháněného prezidenta ve výjimečné euforické době roku 1990."

---

TOMKI NĚMEC

Pamatuji si, jak v roce 1990 kdosi přišel do legendární, dnes již neexistující studentské Agentury Radost se  zprávou, že vznikne nový týdeník, jenž bude skvělou příležitostí pro fotografy a  bude něco mezi německým Sternem, francouzským Paris Matchem a americkým Lifem. Váhal jsem, jestli bych nechtěl pracovat pro tento "snový" týdeník. V té době jsem fotografoval prezidenta Václava Havla, byl to pro mne dlouhodobý projekt a  nakonec jsem zůstal v jeho týmu. Nicméně jsem Reflex sledoval od jeho počátků a  dodnes jej mám spojený se jmény Petr Volf - Petr Jedinák, jejichž materiály o  umění přesahovaly konkurenční týdeníky o mnoho a mnoho příček. Rád jsem četl Tomáše Feřteka, Andreje Bána, Dana Hrubého v dobách zlaté éry tohoto týdeníku. Sledoval jsem bedlivě práci svého kolegy, žijící fotografické star-legendy (a samozřejmě ikony Reflexu) Honzy Šibíka, který dokázal to, co mu ostatní fotografové ze všech redakcí záviděli - prosadil kvalitní reportážní fotografii a ovlivnil tvář časopisu tak jako nikdo v Československu. Promyšlené a bravurně fotografované portréty od Davida Krause mi scházejí dodnes ...
Sám jsem několikrát v týdeníku publikoval jak fotografie, tak jsem byl tázán v  rozhovorech, anketách. Reflex z mého pohledu "z venku" byl velkorysý a  profesionální a měl jsem ho rád. Píši v čase minulém, neb v posledních letech nečtu pravidelně žádný tisk, protože jsem příliš konzervativní a nenacházím v  médiích, co hledám. Přeji Reflexu mnoho investigace a hodně inteligentních předplatitelů.

FILIP SINGER

Reflex sleduji od jeho prvních čísel. Jako jeden z mála českých časopisů dával vždy prostor kvalitním původním reportážím, v nichž fotografie plnila klíčovou úlohu. Za patnáct let prošel tento časopis určitým přirozeným vývojem a jsem rád, že i přes nutný komerční tlak stále dává těmto reportážím prostor.
Reflex byl a stále je místem, kde se prostřednictvím fotografií setkávají nejlepší čeští fotografové, kteří časopis částečně utvářejí. Zmínit musím Jana Šibíka, ale nesmíme zapomenout na  skvělou práci Davida Krause a mnohých dalších fotografů, jejichž práce se na  stránkách Reflexu objevovala. Doufám, že Reflex bude dávat fotografiím stejný prostor i nadále.

ANDREJ BÁN

Žiji v Bratislavě. Na Reflex, v  němž jsem pracoval v letech 1995 až 2000 coby "zahraniční reportér", mám ty nejhezčí vzpomínky. Časopis mi dal svobodu a možnosti cestovat, přinášet příběhy. Na Slovensku vládl Mečiar (v roce 1998 jsme ho sundali, aby se v roce 2006 díky Ficovi vrátil), bylo o čem psát i co fotit. Jezdil jsem na reportáže do České republiky, často s Tomášem Feřtekem, pak i různě po světě, s Danem Hrubým a Janem Šibíkem. Jistým přelomem pro mě byla balkánská zkušenost, když jsme s Honzou Šibíkem v roce 1999 fotografovali kosovský konflikt.
Od té doby jsem se do Kosova vrátil během devíti let více než čtyřicetkrát a připravil jsem o této zemi knihu.

MICHAL NOVOTNÝ

Po celých dvacet let vycházejí v Reflexu nejkvalitnější fotoreportáže v Česku. Časopis stále dává velký prostor i důležitým tématům, která v dnešní době už ostatní noviny a  časopisy nezajímají.

MILAN JAROŠ

Pro časopis Reflex jsem fotografoval od roku 2003, kdy jsem ještě studoval na FAMU, do roku 2008, to jsem začal pracovat pro časopis Respekt. Práce pro Reflex byla skvělá příležitost a zkušenost. Časopis Reflex je významný v prostoru, jejž věnuje dokumentární a reportážní fotografii.
Tento prostor postupně ubývá a  přesouvá se z tištěných médií na Internet a s příchodem iPodu a jemu podobných technologií čeká fotografii další velký krok.

JAN ŠIBÍK

Reflex bez nadsázky zaplnil můj život. Jsem mu vděčný, že mi umožnil fotografovat v  různých koutech světa, profesně růst a v jeho fotooddělení pracovat s  vynikajícími kolegy. Týká se to takřka bez výjimky těch minulých a samozřejmě i  současných: Standy Krupaře a Tomáše Tesaře.

(red)