23.4.2010 - Jak jsem jel do Ostravy na nákupy ve vagóně s prezidentem Klausem

Hranice, Ostrava, Bohumín - Je sobota, krátce před půl desátou dopoledne. U třetího nástupiště právě zastavuje vlak Kysuca z Prahy. Nikdo nenastupuje, jen já a má kamarádka. Oba máme dnes dva cíle: vidět prezidenta a nakoupit něco v ostravském obchodním centru. V Hranicích se  usazujeme do oddílu první třídy. V žaludku cítím takový zvláštní pocit. Vím, že kolem polomských rybníků právě projíždím ve stejném vlaku jako prezident republiky Václav Klaus, jeho manželka Livie, premiér Jan Fischer a nový arcibiskup Dominik Duka.

Ti všichni jedou z Prahy do Bohumína, odkud je limuzíny dopraví do Krakowa na  poslední rozloučení se zesnulým polským prezidentem. Při kontrole jízdenek se průvodčí ptám, jestli máme nějakou šanci, že VIP cestující ve vlaku zahlédneme. "Můžete se jít podívat, ale k nim vás nepustí," odpověděla. Všichni sedí v oddělené části bistro vozu první třídy. Když přicházíme k barovému pultíku a objednáváme dvě coly, jsme okamžitě středem pozornosti. "Dobrý den, já jsem z televize Prima, mohl bych si s vámi natočit rozhovor? Určitě víte, kdo dnes ve vlaku cestuje," ptá se reportér a vytahuje mikrofon.

Naše vyslovené přání, že bychom chtěli získat prezidentův podpis, slyšel i jeden z  jeho týmu. "Zkusím vám to zajistit," řekl a vzal si naše jízdenky s tím, že nám je možná Václav Klaus podepíše. "To byste měli dobrý, to by se vám ta cesta vyplatila," závidí zatím kameraman z Primy. Bodyguard se po chvíli vrací s  kartičkami s prezidentským podpisem. Jízdenky prý ale podepsat nechce. Nevadí. Na obou ostravských nádražích dohlížejí na bezpečný průjezd vlaku Kysuca skupinky policistů. V Bohumíně delegaci vítají stovky lidí. Klaus vystoupil první a jako pravý gentleman nabídl při vystupování pomoc své choti. Před nádražní budovou je ještě na chvíli zdrželi další novináři a pak už nic nebránilo odjezdu prezidentské kolony do Polska. "Cesta byla příjemná. To bývá vždycky takhle bez komplikací, nebo jste to vyčistili jen kvůli nám?" slyšel jsem prezidenta, jak se těsně před nástupem do své limuzíny ptá někoho z Českých drah. Ten jej ujistil, že obdobná cesta bez zpoždění je na  denním pořádku. Výlet se povedl a oba cíle jsme si splnili. Svézt se s  prezidentem ve vlaku, to se přece nepoštěstí každý den.

(jr)